Otázka, která napadne snad každého.
Odkud pocházím, kdo jsou moji předkové?
Tisíce lidí se rozhodly investovat čas nebo peníze do pátrání po rodinném rodokmenu.
Desítky, někdy až stovky hodin jsou zapotřebí v případě, že pátráte ve starých záznamech sami. Desítky tisíc korun si připravte, pokud si chcete najmout profesionálního hledače.
Kde je poptávka, tam bývá i nabídka.
Službami v oboru genealogie se dnes v Česku živí desítky osob. Na nedostatek zakázek si v poslední době rozhodně nestěžují. „Profesionálních genealogů je celkem hodně. Máme mezi sebou docela vřelé vztahy a bavíme se o práci. Všichni jsme plně vytíženi i na několik let dopředu,“ uvedla genealožka Tereza Dvořáková.
Nárůst zájmu veřejnosti je fenoménem několika posledních let. Podle oslovených genealogů k němu přispěl pořad České televize Tajemství rodu, ale také zveřejnění matrik o narozených, zemřelých a svatbách na internetu. Digitalizace archivů dále pokračuje a online se dnes lze dostat i k prvním záznamům ze sčítání lidu, úředních evidencí osob či z pozemkových knih. Stále více tak k úspěchu stačí trpělivost a spolehlivé připojení k internetu.
Detektivové v archivech
Kolik lidí se vyhledáváním předků a sestavováním rodokmenů živí, lze jen odhadovat. Vyhledávač firem a živnostníků na webu Seznam.cz uvádí celkem 84 osob, které tyto služby nabízejí. Dříve tomu tak podle vyjádření České genealogické a heraldické společnosti nebývalo. Profesionální badatelé se zaměřovali často na americkou klientelu a bylo jich méně než dvacet.
Badatelé, které týdeník Euro oslovil, připodobňují svou práci k profesi detektiva. „Touto službou se živím přes 15 let. Jako matka po mateřské dovolené jsem si zkoníčka vytvořila pracovní místo v tomto podnikání. Sestavování rodokmenů vás musí bavit. Je to velká detektivní práce,“ uvedla jedna z oslovených, genealožka Helena Voldánová.
Jak lze vyčíst z jejich ceníků, zmapování předchozích čtyř generací vyjde na zhruba 15 tisíc korun. Pokud chcete dohledat předky za posledních osm generací a dostat se kjménům osob narozených zhruba okolo roku 1750, připravte si sto tisíc. Levnější varianta je nepátrat ve všech větvích, ale objednat si u genealoga pouze posloupnost v přímé otcovské linii. V takovém případě se lze dostat i pod pět tisíc korun.
Dále má na cenu služby vliv to, zda si klient nechá vypracovat rodinnou kroniku v tištěné podobě. Kniha, ve které je historie rodu zpracována do podoby příběhu s fotografiemi a kopiemi dávných záznamů, může být ideálním dárkem pro blízké kVánocům či ke kulatým narozeninám. Například padesátistránková kronika vyjde podle ceníků genealogů na 12 až 15 tisíc korun, které je nutno přičíst k nákladům na samotné vyhledávání.
Výrazně rozdílná je také časová náročnost celého procesu. „Základní genealogický výstup v přímé linii jsme schopni dohledat za jeden až dva měsíce. Budeme-li hledat pro někoho naopak jeden z nejnáročnějších genealogických výstupů, bavíme se o rozmezí šest až dvanáct měsíců, někdy i více,“ uvedl další z oslovených, genealog Josef David. Sám stíhá za rok „odbavit“ dvacet až třicet zakázek.
Ani priority zákazníků nebývají vždy stejné. Někteří chtějí dohledat předky co možná nejhlouběji v historii, jiní se naopak zaměřují na dohledávání vzdálených příbuzných, o kterých dosud nevěděli.
„Někdy bývá motivem pátrání i dohledání příbuzných vzahraničí, zejména ve Spojených státech amerických. Již se mi podařilo propojit několik rodin od nás s rodinami na americkém kontinentu,“ dodává Josef David.
Zápas s kurentem
Většina lidí se - aspoň v první fázi - pouští do pátrání sama. Základem úspěchu je mít k dispozici rodné a oddací listy dědů a babiček, s jejichž pomocí lze dohledat záznamy o jejich rodičích. A následně dohledávat starší a starší generace. Pátrání usnadňuje fakt, že v 19. století byli téměř všichni římští katolíci a před rokem 1870 se jen málokdy stěhovali. Většina předků prožila celý život na jednom místě, nevěstu či ženicha si většinou našla ve stejné nebo v sousední vesnici.
Sám se do hledání rodinných kořenů pustil třeba bývalý manažer pracující v oboru médií Petr Schonfeld. V otcovské linii se dostal až k Mojsesi Schonfeldovi, který žil v 18. století a zabýval se prodejem látek na panství rodu Desfourů na Malé Skále. Původně židovská rodina se v českém prostředí asimilovala, Josef Schonfeld se v roce 1896 nechal pokřtít.
I díky tomu rodina šťastně přežila období protektorátu.
Petr Schonfeld se též pustil do pátrání, zda je, nebo není příbuzný známého publicisty a politika Pavla Schonfelda-Tigrida. Příbuznost se mu nakonec podařilo prokázat, jejich předkové před sedmi generacemi byli bratři. Naopak nenašel žádnou příbuzenskou vazbu k Ferdinandu Schonfeldovi, šlechtici a vydavateli českých novin na přelomu 18. a 19. století.
Vedle časové náročnosti je z pohledu amatérských badatelů druhou potíží čitelnost záznamů. Obecně platí - čím starší matrika, tím horší písmo. Psací písmo dnešního typu se objevilo až po polovině 19. století, starší záznamy jsou psané kurentem. V lepším případě česky, v horším německy. Před rokem 1780 již převažují latinské záznamy. Fráze používané faráři se naštěstí opakují a s pomocí návodů na internetu se je lze naučit.
Podle oslovených odborníků vyhledávají služby profesionálního genealoga nejčastěji lidé středního věku. Mladší ročníky a penzisté se naopak pouštějí do hledání na vlastní pěst. Oba přístupy se v praxi někdy doplňují. „Obracejíse na mě také klienti, kteří jsou takzvaně na půli cesty. Otevřou digitalizované matriky a skončí tam, kde již nemohou přečíst staré písmo. Ti pak žádají dohledání svých předků do minulosti, protože jim samotným na to síly již nestačí,“ zmiňuje Marcela Žižková.
Víc žebráků než šlechticů
Ať už hledáte sami, nebo si najmete profesionála, narazíte zpravidla na bariéru, přes kterou se nelze dostat. Dochované matriky i pozemkové knihy až na výjimky pocházejí z doby po třicetileté válce.
Reálně se tedy lze dostat k jménům předků z druhé poloviny 17. století, dále ne. Se značnou dávkou štěstí lze příbuzného dohledat v soupisech poddaných z roku 1651 či v berní rule z roku 1654. Delšími rodokmeny se mohou pochlubit zpravidla jen potomci známých šlechtických rodů.
Existují však i šťastlivci, kterým se podařilo dostat daleko za horizont třicetileté války. Patří mezi ně Ondřej Štěpánek, který se po dvaceti letech pátrání dostal až do 15. století. „Ve svém rodokmenu mám zhruba 2800 osob. Patří mezi ně i různé osobnosti společenského, vojenského či uměleckého života. Například rytíř Tomáš Jan František Štěpánek z Tourova, polní zbrojmistr Emanuel baron Merta či Georg Widmann, dvorní malíř pánů zRožmberka a pánů z Hradce,“ říká Štěpánek.
Další nadšený badatel Václav Flesar své objevy publikoval v knize Kořeny věků. Historii svého rodu zmapoval až do roku 1423, tedy do období, kdy české země sužovaly husitské války. Pomohly mu přitom zápisky předků, předávané z generace na generaci po dobu pěti století. Takový případ je však zcela výjimečný, už s ohledem na fakt, že většina lidí neuměla ještě na konci 18. století číst a psát.
Příbuzenství se šlechtickými rody či známými osobnostmi se však podaří prokázat jen výjimečně. Mnohem častější jsou nepříjemná překvapení, tedy že narazíte na předky s neznámým otcem, případně až dodatečně osvojené biologicky nepříbuzným otčímem. Někteří předkové mívají v záznamech i „profese“ typu žebrák nebo nevěstka. „Nebývá výjimkou narazit v matrikách na hanlivá, dnes až sprostá přízviska. Setkáváme se tak v pramenech i s lidmi, jako byli Vyčůránek, Zadek, Vůl a další,“ dodává k nevítaným výsledkům pátrání genealog Josef David.
Politici s rodokmenem
Otázka původu vrtá hlavou i některým politikům. Na dotaz týdeníku Euro, položený prostřednictvím tiskových mluvčích politických stran, jich odpovědělo pět. Jistě nebude náhodou, že se jedná o zástupce tradičně či konzervativně zaměřených stran - TOP 09 a KDU-ČSL.
Bývalý dlouholetý ministr financí Miroslav Kalousek díky rodokmenu zjistil, že jeho předkové původně nesli příjmení Krejčí. „K padesátým narozeninám jsem dostal od kolegů zpracovaný rodokmen v přímé otcovské linii. Objednali si ho u profesionálního zpracovatele, který se dostal poměrně daleko, až do roku 1580. Všichni předkové byli poddaní sedláci na bechyňském panství a jejich život byl každodenní boj o přežití,“ uvedl Kalousek.
Senátor za TOP 09 Herbert Pavera má základní přehled díky příbuzným, ale rád by jej dále prohloubil s pomocí odborníků.
Poslanec téže strany Vlastimil Válek rodokmen stále sestavuje spolu se svou sestrou. Zatím se dostal k roku 1800. Mezi předky má učitele i jednoho ze zakladatelů tělovýchovné organizace Orel.
Místopředseda KDU-ČSL Daniel Herman vychází z rodinného archivu, který vypracoval jeho prastrýc. „Dostal jsem se nejdál do roku 1292, a to po linii babičky z matčiny strany. Prastrýcem mé prababičky byl Josef Dobrovský, bratranec mé prababičky byl Gustav Mahler, hudební skladatel. Velmi zajímavá je i linie mého pradědečka, ze které pocházel první český kardinál Jan Očko z Vlašimi,“ pochlubil se Herman.
Jeho stranický kolega, poslanec Marek Výborný, má vypracovaný rodokmen od svého dědy a otce. „Dostali se v přímé otcovské linii k Martinovi Wejbornému, pasáku ovcí na samotě Přemilov v Železných horách v první polovině 18. století. Číst staré záznamy pro mého dědu, vzdělaného ještě na klasickém gymnáziu, velký problém nebyl,“ odpověděl Marek Výborný.
Oběti populační exploze
Staré záznamy bývají poměrně skoupé na informace. Například z matriky svateb z 19. století lze vyčíst kromě data a jména ženicha a nevěsty ještě jejich věk, jména rodičů, adresy trvalého pobytu a povolání obou otců. Záznamy z 18. století jsou ještě stručnější. Mnoho zajímavého lze však vyčíst takříkajíc mezi řádky. Některá zjištění mohou překvapit.
Předkové v 18. století většinou měli solidní zaměstnání, byli to sedláci, hostinští či provozovatelé různých řemesel. Běžně měli pět a více dětí. „Nebylo neobvyklé mít deset až 12 dětí, i se dvaceti jsem se setkala. Statek, kovárnu či krčmu mohl převzít jen jeden z potomků, ostatní se museli zařídit jinak,“ dodává genealožka Tereza Dvořáková.
Řemeslo či grunt se převáděl z otce na nejstaršího syna po řadu generací. „Jedné klientce jsem zjistila, že pochází z velkého rodu tesařů na Příbramsku, rodu, který měl tesařství v krvi po několik generací. Jindy jako genealog zjistíte, že pradědeček, prapradědeček a praprapradědeček klienta byli kováři a že se tímto povoláním rodina živila skoro dvě stě let,“ říká o příkladech ze své praxe Marcela Žižková.
Naopak mladší sourozenci měli zpravidla smůlu. Museli odejít z domu a stávali se z nich nádeníci, podruzi či sluhové a služky. Venkov začíná být v 19. století stále více přelidněný. Přibližně od roku 1870 se přelidnění venkova začíná řešit migrací do velkých měst, která nabízejí stále více pracovních příležitostí v průmyslu.
Až po tomto datu se tak začínají v rodokmenech běžně objevovat dělníci a měšťané.
Ani GDPR nás nezastaví
Překvapivá může být propustnost hranic mezi jednotlivými národy. Němci, kteří se za prací přestěhovali do většinově českého prostředí, se během jedné či dvou generací zařadili mezi Čechy. Autor článku má ve svém rodokmenu hned tři takové případy. Další z předků si v polovině 19. století během pobytu v Benátkách našel nevěstu ze Slovinska. Také další badatelé potvrzují, že míchání genů mezi různými národy probíhalo zcela běžně.
Bádání pokračuje a nezměnilo na tom nic ani zavedení nové regulace nakládání s osobními údaji, známé pod zkratkou GDPR. Ochranné lhůty pro nahlížení do matrik (záznamy o narození mladší než sto let a o svatbách či úmrtí mladší 75 let nejsou zveřejňovány) ostatně platily již dříve. Některé krajské archivy sice v reakci na GDPR odstranily z webu digitalizované dokumenty ze sčítání lidu z roku 1921 a novější obecní kroniky, ale jinak pátrání po dávných předcích pokračuje v nezmenšené intenzitě. 9
Nebývá výjimkou narazit v matrikách na hanlivá, dnes až sprostá přízviska. Setkáváme se tak v pramenech i s lidmi, jako byli Vyčůránek, Zadek, Vůl a další.
O autorovi| David Tramba tramba@mf.cz