Přestože se převážná většina původních vlastníků zemědělské půdy nedočkala navrácení majetku ani po 15 letech, nemusí ještě házet flintu do žita. Ministerstvo zemědělství totiž chystá zákon, který by měl družstva k vydání polí přinutit.
Vracení zemědělské půdy Přestože se převážná většina původních vlastníků zemědělské půdy nedočkala navrácení majetku ani po 15 letech, nemusí ještě házet flintu do žita. Ministerstvo zemědělství totiž chystá zákon, který by měl družstva k vydání polí přinutit.
Ani 15 let po zahájení transformace zemědělských družstev se valná většina původních vlastníků půdy nedočkala svého majetku. Komunisty zabavená pole vrátilo jen asi 20 procent družstev. Ta zbývající se vydání majetku zpravidla vyhnula transformací na obchodní, akciové a jiné společnosti, které závazky původních družstev nepřevzaly.
Rozvázat tuto právní kličku by měl zákon o majetkových podílech z pera poradce ministerstva zemědělství Miloslava Kučery. Poslanci by jej na stůl mohli dostat ještě letos. Hlavní myšlenkou předkládané úpravy je povinnost nástupnických podniků majetkově se vyrovnat s oprávněnými osobami stejně jako původní družstva. „V takovém případě by nevznikly žádné nároky na státní rozpočet,“ říká Kučera.
Pokud se totiž s vlastníky půdy nevyrovnají samotná družstva, bude to muset udělat stát. Už v příštím roce by tak státní kasa mohla být chudší o několik miliard korun. Majitelé se totiž svého majetku hodlají domáhat nejen u evropských soudních institucí, ale také požadovat na tuzemských soudech náhradu za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhým soudním řízením. Náhrady za prodlení přitom musí podle zákona vyplácet ministerstvo spravedlnosti.
Ani soudce netuší
Odhady objemu majetku, která by ještě měla zemědělská družstva vydat, se velmi různí. Podle Jaromíra Morávka, místopředsedy Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků, může jít až o 70 miliard korun. Reálně však bude tato částka nižší, protože mnozí restituenti se alespoň na částečné náhradě majetku dohodli, někteří zemřeli, jiní mají nárok na tak malé majetky, že úsilí o jejich nabytí vzdali. Ministerstvo zemědělství proto odhaduje objem majetku, který by měl být prostřednictvím zákona o majetkových podílech vrácen, na zhruba 11 miliard korun. Navracení by se mělo týkat zhruba 100 tisíc lidí. Původně se přitom počítalo se zhruba 400 tisíci vlastníky.
Družstva měla na vydání těchto podílů sedm let. Od doby platnosti transformačního zákona tak mělo majetkové vyrovnání skončit v roce 1999, přičemž ve hře ještě byla tříletá promlčecí lhůta. V roce 2002 ale byla doba na uplatnění majetkových nároků prodloužena o dalších deset let, tedy do roku 2009. „O tomto dodatku řada soudců vůbec neví, proto mnozí z nich žádost o soudní vymáhání majetku družstev nepřijímají,“ konstatuje Morávek. Ovšem o této skutečnosti nevědí ani mnozí restituenti. Oprávněné osoby mohou o majetek podle Morávka stále ještě žádat, a pokud se s družstvy nedohodnou, mohou na ně podat žaloby.
POSTUP PŘI NAVRACENÍ MAJETKU
1) do konce prodloužené promlčecí lhůty (ode dne konání druhé valné hromady) – obvykle do roku 2009 požádat družstva (povinnou osobu) o vydání majetkového podílu
2) pokud nedojde k dohodě o vydání majetku, podat na povinnou osobu žalobu k místně příslušnému soudu
3) pokud soud za dva roky o vydání nerozhodne, podat žádost na ministerstvo spravedlnosti na kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy
4) pokud není nemajetková újma do šesti měsíců od podání žádosti zaplacena, podat žalobu na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku
Pro peníze do Štrasburku
Část restituentů se již o svůj majetek soudí, přičemž drtivá většina sporů se vleče řadu let a není dosud ukončena. To ovšem představuje další riziko pro státní rozpočet. Pokud totiž není soudní spor vyřešen do dvou let, považuje to Evropská unie podle Morávka za nepřiměřeně dlouhou lhůtu. Ten, kdo se majetku takto dlouho domáhá, může požadovat takzvanou nemajetkovou újmu. A to dokonce podle tuzemského zákona z roku 2004, který zakládá právo občanů obrátit se v takovém případě s žádostí o vyplacení nemajetkové újmy na ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo tak podle Morávka musí učinit do šesti měsíců ode dne podání žádosti. Nestane-li se tak, lze žalovat český stát u štrasburského soudu.
Žaloby by měly být podle evropských zvyklostí stoprocentně úspěšné, sankce vůči České republice za každý jednotlivý případ činí kolem 10 tisíc eur. O možnosti žádat o nemajetkovou újmu nicméně také řada, zejména drobných restituentů, neví. V době, kdy se příslušná novela zákona přijímala, neměla tehdejší sociálnědemokratická vláda valný zájem o její medializaci, neboť původním smyslem tohoto opatření bylo především zabránit již tehdy se formulujícím stížnostem na český stát do Štrasburku.
Vracet mají z čeho
Pokud tedy Česká republika nepřijme v nejbližší době žádný mechanismus, který by dovedl majetkové vyrovnání družstev s restituenty do konce, bude muset příslušné dluhy zaplatit. K tomu je ale ještě třeba připočíst výdaje za prohrané soudní spory a vyplacení nemajetkové újmy. Celý proces tak vyjde na více peněz, než pokud by majetek vydávala družstva, či podle Kučerova zákona o majetkových podílech jejich nástupci.
Návrh zákona přitom počítá při navracení majetku s pětiletými splátkovými kalendáři. To v praxi znamená, že by nástupnické subjekty vracely ročně majetek v celkové výši zhruba dvou miliard korun. „Pokud zemědělci tvrdí, že by je majetkové vyrovnání ekonomicky zničilo, nelze s tím buď souhlasit, anebo je ve skutečnosti objem nevydaného majetku vyšší než předpokládaných zhruba deset miliard korun,“ konstatuje Kučera.
Na přímých platbách totiž jen v loňském roce Státní zemědělský intervenční fond zemědělcům vyplatil zhruba 17 miliard korun, z toho 12,5 miliardy korun činila podpora velkých podniků, které jsou také obvykle nástupci původních družstev. Od letošního roku navíc začíná proudit do tuzemského zemědělství zhruba 13 miliard korun ročně v rámci Programu rozvoje venkova.
Jak se zachovají vlastníci?
Kardinální otázkou přitom je, kolik oprávněných osob ve skutečnosti nový impulz k majetkovému vyrovnání využije. V zásadě jde totiž o to, aby se úsilí o navrácení majetku vyplatilo. Podle externího poradce ministra zemědělství Tomáše Douchy by měl mít restituční nebo transformační podíl hodnotu alespoň několik desítek tisíc korun. Morávek ale nesouhlasí. „Pro řadu lidí je majetkové vyrovnání principiální záležitost a soudit se budou, i kdyby šlo jen o stokorunu,“ tvrdí.
Z materiálů ministerstva zemědělství vyplývá, že původně se pro vydání náhrad za zákonem stanovené majetkové podíly rozhodlo asi 400 tisíc oprávněných osob. Přibližně 20 procent z nich má svá práva likvidní u původních zemědělských družstev, zbylých 80 procent má majetek u nástupnických subjektů. Z nich se přitom jen zhruba 10 procent domohlo nějakou formou svého majetku.
„Lze se tedy obávat, že oprávněných osob, které byly významným způsobem kráceny na svých majetkových právech, může být až 300 tisíc. Svazem zemědělských družstev a společností akceptovaný odhad celkové sumy nevyrovnaných majetkových podílů (osm miliard korun) vzhledem k průměrné výši nevypořádaných majetkových podílů predikuje počet 100 tisíc neuspokojených oprávněných osob. Vzhledem k tomu, že se v těchto odhadech jedná o značný počet poškozených oprávněných osob a také vzhledem k tomu, že se jedná o majetek patřící nejnižší sociální vrstvě, lze považovat tento stav za společensky velmi závažný,“ konstatuje analýza ministerstva.