Tenhle Šlachtův syreček je hodně cítit Nové představení tandemu Ištvan–Šlachta se obešlo bez nasazení stovek policistů a celonočního zatýkání, a nebýt angažmá Ivana Langera, těžko by se referáty o něm propracovaly na přední místa ve zpravodajských médiích. Veřejným míněním dávno odsouzený politický padouch, kterému nicméně pořád ještě nikdo nic nekalého nedokázal, je zárukou diváckého úspěchu.
A podle dosud provedených úkonů to vypadá, nebo alespoň v době uzávěrky tohoto vydání týdeníku Euro vypadalo, že o nic jiného bohužel opět nejde. Langer nebyl z ničeho obviněn, jen byl zatčen efektně před svým luxusním bytem v Pařížské, převezen do Olomouce, hodiny vyslýchán a byl mu vyrabován dům i byt, čímž se stal obvyklým sprostým podezřelým.
Že by hejtman Rozbořil uplácel policisty?
O tom lze mít jisté pochybnosti, když byl v té době intenzivně odposloucháván a sledován a nikdo ani jeho, ani nikoho jiného s krabicí vína nechytil. Možná se někde o nějaké nabídce mluvilo, ale to není žádný trhák jako bylo třeba slavných „pět na stole v českých“.
Ani tradičně unikající informace z vyšetřování a odposlechy zatím nesignalizují nic ohromujícího.
ZÁZRAKY SE DĚJÍ
Skutečnost, že mezi policisty jsou také gauneři, je jasná asi každému. Mimochodem, díky nekonečnému seriálu o gangsterských úspěších a neúspěších Radovana Krejčíře nám není umožněno zapomenout na jeho „zázračný útěk“ z vily v Černošicích obsazené policisty od sklepa až po střechu a policejní pohádku o úniku jakýmsi okénkem ze záchodu. Takže jistá podezření o kooperaci některých elitních detektivů s podsvětím máme dávno zažitá.
Případů trestné činnosti policajtů je dost a jejich počet rozhodně neklesá. A to existují i případy, které by bylo docela záhodno řešit, ale nikdo se jimi nezabývá. Například trestní stíhání pražských radních z éry primátora Svobody kvůli Opencard, které zařídili právě Šlachtovi lidé na základě znaleckých posudků neblaze proslulých znaleckých kanceláří. Radní odhlasovali uzavření smlouvy s dodavatelem Opencard na základě doporučení najatých právníků a v dobré víře, že jinak způsobí městu škodu, za niž by mohli být odpovědni, a to kromě jiného i trestně. Stíháni byli stejně. Je zcela evidentní, že jakékoli rozhodnutí by policisté řešili sdělením obvinění. Pozoruhodné je na tom to, že se případ odehrál v době, kdy jistým pražským kmotrům se zájmy v pražském dopravním podniku začalo téct do bot. Případ je nyní před soudem a jistě bude zajímavé, pokud to pro Útvar pro odhalování organizovaného zločinu dopadne stejně jako kauza Nečasová. Každopádně by bylo vzhledem ke zmíněným okolnostem záhodno, aby si na činnost Šlachtových podřízených posvítila Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Ta je ale také do olomoucké kauzy zapletena a je otázkou, zda to nemá svůj účel spojený s výše uvedenou či zcela jinou, veřejnosti neznámou kauzou. Na šéfa GIBS Bílka každopádně vyvíjí silný politický tlak ministr vnitra i premiér. Ti jistě vítají jakoukoli záminku, protože Bílek je jimi vnímán jako člověk blízký již zmíněnému Ivanu Langerovi.
HODNÝ A ZLÝ
Je otázkou, zda za veřejným představením nakonec přece jen nezačíná nějaká velmi vážná válka policistů, v níž není ani náhodu jasné, kdo je ten hodný, a kdo zlý.
Vyloučit samozřejmě nelze ani to, že jde o hloupou a banální snahu zakrýt novou kauzou blamáž s pučem, jímž Ištvan se Šlachtou svrhli vládu v polovině roku 2013. Není sice moc jasné, jak dopadne odvolací řízení v kauze údajného zneužití Vojenského zpravodajství, ale odůvodnění prvoinstančního rozsudku je pro policisty i státní zástupce silně dehonestující a půjde jen velmi těžko roztrhat na kusy.
Pravomocně soudem uznaný krach kauzy je nepochybně vážným důvodem k personálním změnám jak ve státním zastupitelství, tak v policii. A mít možnost odkazovat na temné síly z policejních kruhů, které se snaží zabránit vyšetření olomouckých zločinů, může být v té prekérní situaci docela výhodné. Tenhle Šlachtův olomoucký syreček je docela cítit.
O autorovi| paralp@mf.cz
