Na sto tisíc diváků nemá zatím kde složit hlavu
Řekové vynalezli olympijské hry. To ale bylo kdysi. V roce 2003, rok před pořádáním letních olympijských her v Aténách, kráčejí od ostudy k ostudě. Schůzky řeckých pořadatelů her s předsedou Mezinárodního olympijského výboru Jacquesem Roggem již média nenazývají jinak, než „grilováním“. Práce na sportovištích a stadionech se v Aténách zpozdily o šest i více měsíců. Ještě stále nejsou opravené některé silnice a zdržel se i podpis smlouvy na zajištění bezpečnostního systému. Když Řekové zaváhají, promění se Atény 2004 v olympijské fiasko.
Atény vyhrály olympijskou kandidaturu v roce 1997. Tehdy, když porazily favorizovaný Řím, se zdálo, že projekt nemá chybu. Jenže - jakmile Řekové dopili šampaňské, začali proti sobě intrikovat a válčit. Politik proti politikovi, firma proti firmě, bafuňář proti bafuňáři. Zápas všech proti všem skončil v dubnu 2000 bezprecedentním činem někdejšího šéfa olympijského hnutí Juana Antonia Samaranche: „Nedojde-li k drastickému zlepšení v přípravě letních her, budeme je muset duchovní kolébce olympijské myšlenky odebrat,“ pravil veřejně a přísně. A jeho někdejší olympijský podřízený Jacques Rogge si přisadil: „Naši partneři vůbec nechápou, čím takové hry jsou.
O tři roky později, na konci letošního března, musel tentýž Jacques Rogge (nyní už jako Samaranchův nástupce) zopakovat své staré vyjádření: „Situace je urgentní.“ Ovšem zatímco před třemi lety se ještě dalo uvažovat o změně pořadatele (nabízel se jihokorejský Soul), nyní už musí Mezinárodní olympijský výbor Atény podržet. Největší obavy Jacquese Roggea se týkají především některých stadionů. Olympijský výbor by jen nerad opakoval situaci z Montrealu, kde v roce 1976 atleti soutěžili na nedokončené stavbě.
Co hoří nejvíc?
Hry XXVIII. olympiády, které se uskuteční mezi 13. a 29. srpnem 2004, mají být zahájeny na aténském olympijském stadionu, který byl postaven v roce 1982 pro atletické mistrovství Evropy. Ten sice v nejhorším případě potřebuje pouze kosmetické úpravy, ale pořadatelé se rozhodli jej přestavět na „ocelovo-skleněný dóm“. Práce na něm ještě nezačaly, poslední slib zní: zahájíme stavbu v dubnu.
Dalším sportovištěm v ohrožení je stadion Hellenikon, kde se mají odehrát soutěže kajaků a kánoí, turnaj v softballu, baseballu a některé úvodní zápasy v basketbalu. Tato stavba na pozemcích starého aténského mezinárodního letiště má oproti plánu půlroční zpoždění. Důvod: byrokratické překážky a právní tahanice o zakázky. Když se již nic mimořádného nepřihodí, měl by být areál dokončen do začátku her, je ale zřejmé, že významné předolympijské sportovní podniky, které měly stavbu včas otestovat, budou zrušeny.
Nejhůře v tuto chvíli vyhlížejí naděje stadionu Karaiskaki v přístavním městě Pireus. Původně se plánovalo, že se zde například odehraje olympijské fotbalové finále, smlouva na přestavbu stadionu (který navíc v roce 1999 poničilo zemětřesení), byla ovšem podepsána teprve v polovině března letošního roku. Původní harmonogram určoval, že dohoda měla být učiněna v lednu 2002, takže nynější optimistické předpovědi říkají, že by práce mohly skončit dvacet dnů před začátkem her. Nestihnou-li řečtí organizátoři přestavbu Karaiskaki s kapacitou 32 tisíc míst, začíná se mluvit o náhradním řešení: buď se na stadionu objeví provizorní sedačky a vybavení, anebo se fotbalisté pěkně zapotí. Teploty na aténském Olympijském stadionu, kam by se soutěže z Pirea přesunuly, se na konci srpna běžně pohybují kolem čtyřiceti stupňů.
Nechtěné přeložení olympijských soutěží z Karaiskaki by nebylo první redukcí počtu sportovišť. Řecký olympijský výbor při pohledu na kalendář již v červnu 2002 oznámil, že škrtá několik projektů. Vysvětlení: ušetří to čas i peníze. Jacques Rogge je podle některých novinářů zděšen nejen praktickými výsledky, ale i klidem řeckých partnerů. Jak takový klid vypadá, předvedla řecká ministryně veřejných prací Vasso Papandreou, když v rozhovoru pro BBC na vysvětlenou uvedla: „My Řekové máme takovou zvláštní povahu. Na začátku jsme vždycky velmi pomalí, protože chceme dobře plánovat, ale nakonec se chytíme a zvládneme, co je třeba.“
Rekordní peníze proti terorismu.
Na rychlejší tempo pořadatelů nečekají pouze vyjmenované stadiony. Dokončena není olympijská vesnice, prodloužení některých železničních spojů a silnic je stále ještě na papíře, zpozdila se soutěž o zakázku na bezpečnostní systém. Především otázka bezpečnosti se po 11. září 2001 neodpouští, a tak řecké organizátory již napadl také šéf CIA George Tenet: neberou prý otázku terorismu dostatečně vážně.
Řecká vláda taková slova pochopitelně odmítá a chlubí se částkou, která byla na ochranu olympiády uvolněna: bezpečnostní opatření za 600 milionů dolarů si dosud nikdo neobjednal. Organizátoři zimních her v Salt Lake City 2002 utratili za bezpečnost 310 milionů dolarů a Australané v Sydney v roce 2000 ochránili sportovce i diváky za 210 milionů. Jenže: zimní olympijské hry jsou proti letním třetinovým podnikem a relativní odlehlost Salt Lake City skýtala dobré možnosti pro ochranu.
Bývalý agent FBI David Tubbs, který řídil bezpečnostní operace v Salt Lake City a jehož firma Science Applications International Corporation se uchází o ochranu Atén, řekl listu Washington Post, že v Řecku půjde o zcela jiný příběh. Země leží nedaleko nestabilního Blízkého východu a sama má potíže s teroristickou skupinou 17. listopadu, která má za sebou více než dvě desítky politických atentátů a ještě více bombových útoků. Jistou úlevu sice přinesla zatčení asi osmnácti členů této extrémní organizace, ale tu loni v prosinci zpražil pokus o vraždu nové aténské starostky.
Řecká vláda nabízí na ochranu olympijských her kromě dosud nevídaného bezpečnostního rozpočtu 45 tisíc uniformovaných policistů a založila mezinárodní skupinu, od níž si nechá radit. Jsou v ní zástupci Spojených států, Británie, Španělska, Francie, Německa, Austrálie a Izraele. Tento poradní sbor Řekům nabídl semináře o nespočtu hrozeb; od ucpaných dálnic až po možné cíle teroristů. Navíc, říká řecká vláda, jsme podepsali 37 bezpečnostních smluv s 22 zeměmi. Jenže co je to platné: pozdě vybraná vítězná firma na ochranu her dostane jen málo času na vyzkoušení potřebných technologií.
Bydlení v rodinách.
V roce 2000, v čase, kdy ještě bylo poměrně dost času, označil Juan Antonio Samaranch za jeden z nejhůře splněných úkolů řeckých pořadatelů otázku bydlení. „Stále ještě chybí 25 tisíc hotelových pokojů,“ řekl v té době.
Nynější předseda olympijského hnutí Jacques Rogge mohl letos v březnu jeho slova jen opakovat. Pětaosmdesát procent veškeré hotelové kapacity v Aténách a jejich okolí už dávno obsadili sportovci, funkcionáři, rozhodčí, sponzoři a novináři. Jde o 22 tisíc lidí. Ale kde bude bydlet zhruba 100 tisíc diváků, kteří se podle (skromnějších) odhadů mohou v Řecku objevit?
Potíže s ubytováním se pokouší vyřešit konsorcium dvou největších řeckých bank – Eurobank a Alpha Bank. George Kourmouzis, představitel tohoto konsorcia, říká: „Musejí bydlet v soukromí. Podobný projekt v tak obrovském měřítku nebyl ještě nikdy při olympiádě uskutečněn.“
Zmíněné banky se již několik měsíců pokoušejí přemluvit aténské rodiny, které vlastní prázdninové nemovitosti v jiné části Řecka, aby na dobu her odjely z města. Z jejich bytů se mají stát ubytovací zařízení typu Bed and Breakfast. Skupina Alpha/Eurobank tvrdí, že zájem je velký. V databázi prý již mají 160 tisíc bytů, ale potíž je opět v byrokracii. Aby mohlo konsorcium určit ceny a objednávat, řecká vláda ještě musí změnit legislativu.
V každém případě ceny v Aténách nebudou nijak nízké. Podle britských cestovních kanceláří bude stát zájezd na olympiádu v Řecku úplně stejně jako cesta na olympiádu v Austrálii před třemi lety. Pro příklad: jedna noc v aténském hotelu bude stát jednu osobu kolem 500 eur. Dvoupokojový byt pronajatý konsorciem bank bude stát přibližně totéž.
Peníze jsou za vším.
Navzdory potížím s infrastrukturou a bezpečností má řecký olympijský výbor i několik důvodů k radosti. Dva nejdůležitější se týkají příjmů:
Vstupenky jdou zatím na dračku a zbývá prodat už jen něco kolem dvaceti procent sedadel a míst. Atény očekávají příjem ze vstupného kolem 183 milionů eur, což představuje deset procent všech příjmů.
Ještě podstatnější je pochopitelně otázka sponzorství. Řekové si dali za cíl získat od partnerů zhruba 430 milionů eur a šéf marketingu olympijských her Andreas Tsochantaris se mohl již v listopadu 2001 pochlubit, že plán byl splněn na 113 procent. Nejštědřejšími sponzory se ukázaly být řecká Alpha Bank a pivovarský gigant Heineken.
Ani tyto peníze ovšem nemusejí úspěch letních olympijských her v roce 2004 zachránit. „Dlouho mi to připadalo jako hudba z Řeka Zorby,“ řekl nedávno Jacques Rogge. „Střídají se velmi pomalé a velmi rychlé pasáže. Jenže těch pomalých míst je najednou až moc.“
