Navrhované zákony na současném trhu spotřebitelských smluv nic podstatného nezmění
Na prvním pracovním zasedání 18. května nová vláda odmítla návrhy zákonů, jejichž cílem je, zjednodušeně řečeno, významně omezit poskytování spotřebitelských úvěrů. Z dalšího vyplyne, že postoj vlády lze přivítat. Jde však o poslanecké návrhy, které zřejmě budou mít tužší kořínek. Proto je dobré se jim věnovat. Z hlediska spíše ekonomického i toho, zda je třeba nové legislativy k postihu lichvy, to již učinila Petra Pelantová (EURO 20/2009). Důležité však také je, nakolik lze zvolenými legislativními prostředky dosáhnout cílů, které jsou inzerované v důvodových zprávách k návrhům zákonů.
Dva návrhy
Legislativní návrhy jsou dva. První předložili poslanci ČSSD, druhý KDU-ČSL. Motivy se v obou případech shodují. Dle navrhovatelů dramaticky narostl objem spotřebitelských úvěrů, s čímž souvisí zvýšená míra zadluženosti. Roste počet exekucí, což zatěžuje sociální systém, a zvyšuje se kriminalita a sociální vyloučení. To jsou silná tvrzení. Proti tomu všemu navrhují poslanci KDU-ČSL (sněmovní tisk 808), aby kromě spíše administrativních opatření byla především limitována maximální roční výše ceny spotřebitelského úvěru. Poslanci ČSSD na to jdou podobně. Navrhují omezit zákonem roční procentní sazbu nákladů (RPSN) u smlouvy o spotřebitelském úvěru (sněmovní tisk 810). Oba návrhy deklarují i ambici působit úpravou proti lichvě. V tomto ohledu má pravdu Petra Pelantová, že půjčka poskytnutá za vysoký úrok není lichva. K tomu dodávám, že pojem lichvy je jednoznačně definován v § 253 trestního zákona. Závěr o lichevním úroku učinily i civilní soudy. S lichvou, někdy též úžerou, se naše soudy vypořádávají vcelku úspěšně. A pokusy definovat lépe lichvu věci nepomohou.
Exekuce
První otázka ve vztahu k základní ideji obou návrhů zní: Je situace natolik hrozivá, jak tvrdí navrhovatelé novel? Dle důvodové zprávy k návrhu č. 808 statistika České leasingové a finanční asociace (ČLFA) vykazuje za rok 2007 údajně uzavření 1 533 687 smluv o spotřebitelských úvěrech. V prvním pololetí roku 2008 bylo těchto smluv uzavřeno 750 287. To představuje údajný meziroční nárůst o 30,7 procenta. Důvodová zpráva dále uvádí, že dle České obchodní inspekce u více než poloviny smluv o spotřebitelských úvěrech, které prověřovala v první polovině roku 2008, byl porušen zákon – ze 133 kontrolovaných smluv neobstálo 72. Nejvíce pochybení bylo zjištěno v případě ukazatele RPSN. Počet 133 kontrolovaných smluv však představuje 0,00867 procenta (po zaokrouhlení) ze smluv uzavřených v roce 2007. Nebo 1,332 procenta ze smluv uzavřených v prvním pololetí 2008.
To mi připadá málo na jakýkoli seriózní závěr o čemkoli. Stejný zdroj uvádí, že Český statistický úřad vykazuje ve statistice o zadluženosti domácností ČR bankám počet těch, které nejsou schopné splácet své závazky – v roce 2004 bylo nařízeno 155 tisíc exekucí, v roce 2005 270 tisíc, v roce 2006 již 309 tisíc, a v roce 2007 dokonce 428 tisíc. Z ničeho však nevyplývá, že pouze výše RPSN byla důvodem neschopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr. Tedy že například nesplácel ani jistinu pro insolvenci či prostě proto, že se mu to nehodilo. Nelze ani zjistit, zda zmíněné exekuce byly vedené právě kvůli nedoplatkům spotřebitelských úvěrů, případně v kolika případech ze všech.
Růst dlužníků
Pravda však je, že roste počet dlužníků, kteří si vzali spotřebitelský úvěr. RPSN či cena úvěru s tím však souvisejí minimálně a navrhované zákonné úpravy na situaci nemohou nic změnit z několika důvodů. Především dle mých informací – a troufám si tvrdit, že mám vcelku přesný přehled – většina „velkých“ hráčů na trhu spotřebitelských úvěrů zatěžuje jistinu v rozsahu, který zhruba odpovídá navrhovaným limitům. Poslanci ČSSD navrhují maximální roční výši RPSN, jež se rovná repo sazbě stanovené ČNB a zvýšené o 30 procent u úvěru do 9999 korun, o 25 procent u úvěru od deseti tisíc do 29 999 korun a o dvacet procent u úvěru nad 30 tisíc korun. Dle lidovců by roční výše ceny spotřebitelského úvěru nesměla překročit sedminásobek lombardní sazby stanovené ČNB. To z hlediska splatnosti nemá podstatný význam, i kdyby to mělo znamenat malé snížení dnešních sazeb. Děje-li se v důsledku spotřebitelských smluv to, co navrhovatelé tvrdí, tak posun o několik procentních bodů na tom nic nezmění.
Dle dnes platného zákona č. 321/2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru musí smlouva o úvěru být písemná a kromě jiného v ní musí být stanovena RPSN dle přílohy zákona. Ve vztahu k této úpravě je navrhováno i stanovení limitů RPSN. Pokud je RPSN vůbec sjednávána. Viděl jsem mnoho smluv, v nichž je RPSN deklarována jako nulová, protože je sjednána půjčená částka a počet měsíčních splátek a jejich výše. Dlužník ví, že si půjčil dvacet tisíc korun a dvacet měsíců bude věřiteli platit 1300 korun. Tedy nejen žádná RPSN, ale ani žádná cena úvěru. Z toho by se mohl stát v případě přijetí novely módní úvěrový trend.
Legislativní nedostatky
V tomto ohledu by snad bylo možné návrhy zlepšit. Je tu však nový fakt – alespoň z hlediska navrhovatelů. Známé ujednání o právu vypovědět smlouvu v případě nezaplacení třeba dvou splátek po sobě s tím, že pokud se to stane, splácí se celá dlužná částka. To je zcela korektní ujednání. Zároveň však dostává dlužníky do situace, kdy musejí najednou zaplatit to, co nedokázali ani ve splátkách. Pak přichází soud a následně exekuce. Zda i kriminalita a sociální vyloučení je jiná věc. Zákonodárci si s tím určitě neporadí. I jejich pouhý pokus by zřejmě byl za hranicí smluvní volnosti. Nemluvě o dalším zcela regulérním ujednání – smluvní pokutě či obdobné sankci za prodlení. To může být docela „mastné“.
Oba návrhy však mají mnohem víc legislativních nedostatků. Lidovci například z nějakého, mně neznámého důvodu zakazují poskytnout spotřebitelský úvěr zájemci, jehož jediným příjmem je sociální dávka. Kuriózní je návrh sankcionovat věřitele, který poskytl spotřebitelský úvěr spotřebiteli, jenž mu před jeho poskytnutím nedoložil schopnost úvěr splácet. Kdo rozhodne, že „doložení“ bylo dostatečné, nemá-li dlužník povinnost s nějakým státním vykonavatelem dohledu komunikovat?
Podstatné je, že navrhované úpravy na současném trhu spotřebitelských smluv nic podstatného nezmění. Problémy mají ti, jejichž „úvěrová politika“ byla nezodpovědná už za podpisu smlouvy. Anebo ti, jimž se příjmové podmínky ex post dramaticky změnily. Na tom šachování s RPSN anebo s cenou úvěru nic nezmění.
