Omyl v ječmeni

Průmyslová zóna Joseph zabírá nejlepší půdy

Vytěžené Mostecko se zmítá v paradoxech. Na jedné straně se snaží za 150 milionů od státu likvidovat škody po těžebních společnostech a revitalizovat přírodu, ale v množství škod to není valně vidět. Na druhé straně bije do očí, že stát vynakládá 60 až 100 milionů na „revitalizaci“ pracovní síly nezaměstnaných tam, kde by měla být pole a ne průmyslové zóny. Místo četných zdevastovaných ploch vybrali politici tu nejúrodnější půdu, jaká na Mostecku ještě zbyla. Roztočili tím kolotoč obcházení zákonů a soudních pří. Poškození zemědělci marně protestují. „Tam cpou peníze, aby zem zušlechtili, nám sem, aby půdu zničili,“ komentuje to sedlák Jan Rajter.

Na měkkém polštáři.

Pro plochu 190 hektarů průmyslové zóny Joseph na jih od vesničky Havraň je přitom jistý zatím jen jediný podnik, mexický Nemak. Jednou by měl zaměstnávat 1300 pracovníků, ale v první etapě, která má začít letos, pouhých v něm bude pracovat jen 86 lidí. Přesto má už nyní obdržet dvacetimilionovou investiční pobídku. K tomu desetileté daňové prázdniny. A zatímco drobní čeští podnikatelé mají šanci uchytit se na starých zónách za 60 korun za metr čtvereční - jak nabízí oficiální městská cenová mapa pozemků - Nemak na půdě první a druhé třídy zaplatil jen symbolickou korunu za čtvereční metr. K takovýmto vysoce nadstandardním výhodám musel dát souhlas Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jeho úředníci však odmítli zveřejnit odůvodnění. A protože jde o nakládání veřejnými prostředky, které by mělo být průhledné, je za to i tento vážený úřad zažalován.
Překvapivé je, že firma, která si dělá ambice být od roku 2005 největším výrobcem litých hliníkových automobilových komponentů na světě, vystupuje v Česku jako společnost s ručením omezeným Nemak Europe. Kdyby cokoli nevyšlo, mohli bychom zplakat nad výdělkem. Tisková mluvčí Nemaku Kamila Jahodová ujišťuje, že v záloze je mateřská firma v mexickém Monterrey a velký závod v kanadském Windsoru.

Velký Most malé Havrani.

Jiří Holý z kanceláře vládního zmocněnce pro severozápadní Čechy odhaduje, že se už na staveništi proinvestovalo kolem půl miliardy korun. Třemi sty se podílí sám Nemak, šedesáti až sty tisíci stát a zbytek je z mostecké městské pokladny. Přesto se část obyvatel Havraně, Ekologický právní servis či Hnutí Duha snaží smysl dalších investic zpochybnit. „Závod by byl užitečný jinde, v Komořanech, Ervěnicích nebo na některé z mnoha dalších ploch, které jsou už zdevastované průmyslem a k nimž vedou všechny potřebné sítě,“ zdůrazňuje severočeský ekolog Petr Pakosta.
Do polí musely být všechny potřebné energetické, vodovodní i kanalizační sítě nataženy ze vzdálenosti sedmi kilometrů. A ještě není všem dnům konec, státní a městské investice se jen pohrnou. Některé sítě svou kapacitou vyhovují jen první etapě a budou se muset za nemalých nákladů později posílit. Dalších 13 milionů korun má stát přivedení technické vody. Rozhodnutí o zóně přišlo zčista jasna a nikdo ze zemědělců hospodařících až dosud na vybraných i sousedních polích netušil, co přijde. Musejí se přizpůsobovat, a tak další peníze tečou na náhrady jejich škod. Rychle se pracuje na územním plánu Havraně. Obec je připravována na slavnostní dar velkého města Mostu malé Havrani. Za spěchem však stojí především snaha dodatečně potvrdit husarský investiční kousek závazným dokumentem. Územní plán by měl být svatý.

Veselé koalice.

V rozvoji Nemaku a zóny Joseph si jdou na ruku představitelé všech politických sil na Mostecku i mimo ně. Seshora tlačí sociálnědemokratičtí ministři, v nedávné minulosti se tvrdě angažoval sám premiér Miloš Zeman. Vzdorujícího sedláka Jana Rajtra, místní občanské iniciativy a Ekologický právní servis, kteří vyvíjeli aktivity proti výstavbě na nejlepších polích, neváhal v televizi přirovnat k teroristovi Bin Ládinovi. Za přizvukování Dnešní prezident Václav Klaus mu přizvukoval: „…ten zelený fundamentalismus je jedno z největších nebezpečí dnešního světa.“ Na mosteckém magistrátu je hybnou silou rozvoje zón „na zelené louce“ především občanskodemokratický primátor Vladimír Bártl, z kraje nad projektem bdí hejtman Jiří Šulc (též ODS), který to celé ještě jako starosta a posléze primátor rozjel. Obranou zóny Joseph před kritikou se profesně zabývá úřad vládního zmocněnce pro severozápadní Čechy.
Ti všichni drželi svorně ochrannou ruku nad komunistickou ekipou v Havrani, která jako jeden muž podporovala výstavbu ve víře, že obec pomůže vyvést z totální zadluženosti, zapříčiněné nezodpovědným komunistickým starostou Josefem Majerčinem.
Stalo se však, že v posledních volbách v Havrani vyhráli zastánci obecního referenda o zóně, jehož vyhlášení starosta Majerčin předtím všemožnými způsoby bránil. V bojovné náladě koalice sociálních demokratů a nezávislých snadno sehnala potřebný počet podpisů a vyhlášení referenda nestálo nic v cestě. Kromě nových zastupitelů. Jednota se rozpadla po vesnicku: jedné zastupitelce nahradili k její plné spokojenosti škody na domě, syn druhého zastupitele vycestoval s Nemakem na zaučenou do Mexika. Návrh referenda neprošel hlasováním a právníci teď po podané žalobě musí řešit oříšek, zda může či nemůže zastupitelstvo hlasováním přebít zákonem určený počet podpisů občanů. Stavba první etapy zatím rychle pokračuje a pomníček
předsedy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Josefa Hojdara (ČSSD) roste. Mostečtí vrabci si štěbetají, že zóna Joseph je pojmenovaná po něm. Stejně jako zatím nevyužitá zóna George po hejtmanovi Jiřím Šulcovi (ODS) a Stanley po komunálním politikovi Stanislavu Dostálovi. Po době kultu osobnosti se nesměla objektům dávat „jména žijících soudruhů“. Ale je jiná doba a zní to světově.

Neblednoucí rudé dluhy.

Za kolik milionů je obec Havraň zadlužena, nikdo neví. A jestliže to bývalý starosta ví, nikomu to neřekne. Nezávislý místostarosta Jaroslav Kernal dokonce slyšel mluvit o 48 milionech. To by při 500 obyvatelích bylo opravdu úctyhodné číslo. Starostka Zděnka Smetanová se zatím dopracovala k desetině této částky, ale napjatě očekává, kdy se nějaký věřitel opět přihlásí. Zastupitelé zaslechli, že kdesi ještě vězí pětimilionový dluh v cenných papírech. Při námluvách Nemaku s Havraní sliboval tehdejší vládní zmocněnec František Rubeš, že movití přátelé z Mostu, Nemaku a státu pomohou chudé vesnici zbavit se dluhů. Zatím se tak nestal. O odmazávání dluhů se mluví, když je třeba občany ukonejšit, o jejich existenci, když se někomu hodí je postrašit.
Dluhy sehrály při jednáních své, a dnes občané nevidí jinou cestu, jak rozhodnutí předchozího zastupitelstva zvrátit, než referendem. I ta možnost se už povážlivě krátí. Předseda zemědělské komise Radoslav Nachtmann shrnuje: „Už je to upečeno, teď už nás k ničemu nepotřebují. Nemak nám už přes rok dává milion. Milion už je utracený, a Nemak pořád nic.“ Veterinář Jaroslav Kernal je zklamán z politiky. „Dluhy chvíli jsou, chvíli nejsou. Referendum bylo smeteno se stolu. Lidi po zvolení otáčejí naruby názor, který zastávali, aby byli zvoleni,“ řekl Kernal a složil funkce v zastupitelstvu. Přestože sotva dostavěl dům, je rozhodnut se odstěhovat před průmyslovou zónou na Šumavu.
Nezaplacená penále zdravotní pojišťovně a sociálnímu zabezpečí nedovolí starostce přijmout zaměstnance. Mnohé funkce obce jsou ochromeny. Nezaměstnanost stoupla na 43 procenta. Děti mají velice vážné problémy s drogami.
Jak si posteskla starostka Smetanová, slíbený milion nakonec vyřeší jen dluhy z loňska. Letos Nemak nabídl kancelářskou techniku a fotbalové dresy. „Jednáme o pomoc s třetími stranami,“ vysvětluje Kamila Jahodová z Nemaku. „Aby obec dosáhla na prostředky z Phare. Můžeme pomoci něco vyřešit. Pomoc nejsou jen peníze v hotovosti,“ dodává.

Soudit se až do soudného dne.

Kauza Nemak živí právníky. Ekologický právní servis, který zastupuje výstavbou ohrožovaného zemědělce Jana Rajtera a zastánce referenda z Havraně, podal v této kauze už třináct žalob, tři ústavní stížnosti, dvě trestní oznámení a velké množství odvolání a návrhů na obnovu řízení. Proti činorodým mladíkům najal vládní zmocněnec Vlastimil Aubrecht za státní a dílem za mostecké peníze advokáta Tomáše Sokola. Aubrecht spokojeně vyhlásil v denním tisku: „Žádné nebezpečí ze strany ekologů nám nehrozí“. Jenže mladí právníci se nezalekli velkého jména a začali se ptát, kolik takový advokát stojí státní kasu. Zejména, když nezastupuje státní úřad, ale třeba některé havraňské zastupitele. Je to zájem daňových poplatníků? Jiří Holý z kanceláře vládního zmocněnce vysvětlil, že i v tomto případě jde o ochranu investic státu. „Ústavní soud by mohl zastavit práce na výstavbě zóny, a to by stát poškodilo,“ říká Holý. „Kdyby soudy odradily investora, jistě by se pokusil o arbitráž a chtěl své peníze zpět. A to by bylo dražší,“ komentuje Holý. Nicméně lze tajit i nevelkou položku z veřejného rozpočtu?

Nečestné a negramotné.

Krajinný ekolog Ivan Dejmal soudí, že umístění průmyslové zóny na cennou půdu, která patří do I. a II. třídy ochrany, je selháním všech úředníků, kteří se na povolování stavby svým schválením podíleli. „Volba toho místa je důkazem celkové ekologické negramotnosti, politiků i úředníků,“ tvrdí.
Na vynětí území ze zemědělského půdního fondu byly vyvíjeny obrovské politické tlaky. Byl zanedbán hned první důležitý krok - hledat alternativu, která půdní fond neohrozí. Okresním úředníkům se přesto podařilo všem tlakům odolat. Vzbouřili se salámové metodě, která podle představ zadavatelů měla schvalovat stavbu po částech, a upozornili, že žádost o vynětí z půdního fondu se týká 32 hektarů, pro jejichž schválení jim chybí kompetence.
Avšak ani úředníci na ministerstvu životního prostředí nebyli podstoupit ochotni úkon, který by je vedl k porušování zákona a vlastního metodického pokynu. Telefonoval vládní zmocněnec, sem tam nějaký ministr, nakonec se do toho vložila vláda. Historický podpis pod vynětí ze zemědělského půdního fondu zóny Joseph učinil nakonec náměstek ministra životního prostředí Josef Běle.
Už si na tu chvíli nevzpomíná, zřejmě nebyla pro něj výjimečná. Je přesvědčen, že mu dokumenty připravili úředníci a že je jen rutinně podepsal. Dokument ovšem měl velmi vážné chyby a bylo třeba se ho zbavit a nahradit jiným. Jenže nikdo nevěděl jak. Až byl objeven důmyslný úřední pojem: dokument byl označen za „nulitní“.

Ombudsman to rozsekl.

Když se v srpnu 2002 zabýval kauzou Havraň veřejný ochránce práv Otakar Motejl vystihl přesně její smysl. „Po přezkoumání stanovisek ministra a veškerých podkladových materiálů nezbývá než konstatovat, že postup orgánů ochrany zemědělského půdního fondu nebyl v souladu s právními předpisy … Lze důvodně předpokládat, že zákonem stanovený procesní postup nebyl dodržen. Když ještě shledal, že nebylo posuzováno žádné variantní řešení, mohl dospět k jedinému možnému závěru: „Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a životního prostředí jde o lokalitu nevhodnou. Závod Nemak je celou svou rozlohou umístěn na kvalitní zemědělské půdě, což je v příkrém rozporu s požadavkem zákona.“ To se ještě pro nápravu dalo něco dělat. Ale kdo u nás je ochoten naslouchat ombudsmanovi? A za cenu zpoždění a dalších nákladů věc napravit?

Snaživý Nemak.

Pod tlakem sedláků a ekologů změnil Nemak alespoň technologii. Nebude recyklovat hliník, jak měli manažeři původně v úmyslu, ale bude přetavovat ingoty, dovážené z Velvar, Dobříše či Mníšku. Z procesu posuzování vlivu na životní prostředí dostal 49 podmínek, které bude muset dodržet, aby byla výroba bezpečná i pro okolí. Zabývá se analýzou pískových jader, dovezených z Mexika i Kanady, aby jejich vymývání bylo bezpečné. Odpadem budou dále zpracovatelné kaly, ne prach. Snahou výrobců je mít nejvyšší dostupnou technologii. To jistě snižuje obavy z exhalací takové výroby. Nepatřičnost volby umístění to však oslabit nemůže.
S místem alespoň koresponduje skladba potřebných profesí. Výroba nestojí na vysokoškolácích, kterých v ní bude působit jen šest procent, ani na 20 procentech středoškoláků. Zájem je především o lidi vyučené, kterých je bez práce plný Most. I lidé jen se základním vzděláním se uplatní.

Život na hranici. Všechno začalo pozemkovými úpravami, které měly spolknout a zřejmě i spolkly deset milionů na scelování pozemků. Sedlák Jan Rajter náhle rozpoznal, že se místo scelování děje něco nepatřičného a že do utajované hry s průmyslovou zónou měla vstoupit i jeho pole. Postavil si hlavu a nevyměnil je. Navíc po zesnulém sousedovi koupil díl pole, vklíněný do zóny. Podezřívali ho, že s ním chce spekulovat. „My nekupujeme, abychom handlovali, ale abychom žili,“ říká Rajter. „Jsme rodinná farma, a tak musím myslet nejen na syny, ale i na budoucí vnuky. Nechci pustit zónu až k vesnici.“ Před devíti lety se tu usadil na celý život. A teď by měl před průmyslem utíkat? „Rozhodnu se, až to bude stát.“ Má strach o ekonomiku svého statku. Zda bude sladovnický ječmen vyrostlý za plotem Nemaku prodejný. A zda si jeho úroda zachová bio kvalitu.