Zemi vycházejícího slunce čeká nákladná rekonstrukce
Onen dokonalý „sarariman“, tedy zaměstnanec velkého koncernu nebo vládní úředník v černém obleku s kravatou, přistál na chodníku těsně přede mnou, když sletěl z požárního schodiště vedoucího snad z nějakého pidibaru. Když jsem tomu silně zmoženému a zároveň vyděšenému chlápkovi pomáhal na nohy, mžoural na mě a roztřesenou angličtinou se zeptal, odkud jsem. Odpověď „Czechoslovakia“ ho nijak neuspokojila, a tak ještě zamumlal: „Is this on this planet?“ Následně se odpotácel do temnot nočního Tokia. A já věděl, že moje slabost pro věci i lidi japonské bude věčná. O to hůře se vypořádávám s obrazy apokalyptické zkázy.
Dopady na japonské hospodářství a veřejné finance dosud nelze přesně kvantifikovat, rekonstrukční náklady ale budou jistě vyšší než při zemětřesení v Kóbe v polovině devadesátých let, určitě překročí tři procenta HDP. Havárie v jaderné elektrárně a související nedostatek energie budou zpočátku brzdit průmysl a spotřebu domácností, a to i v těch oblastech, které nebyly zemětřesením zasaženy.
Momentální pokles cen ropy je dočasný a souvisí s očekávanou nižší japonskou poptávkou. To může platit i pro jiné suroviny, u nichž je Japonsko významným dovozcem, dokud nedojde k „nabuzenému“ oživení. Za několik měsíců je možno očekávat výraznou investiční vlnu spojenou s rekonstrukcí poničených oblastí, která se spolu se zvýšenými spotřebitelskými výdaji projeví na konci roku.
Nehledě na obrovský úbytek kapitálové zásoby tak bude dopad na růst HDP zcela jistě ještě po několik dalších let kladný. Najít v Japonsku model ekonomického rozvoje nebylo jednoduché ani před zemětřesením, veřejné finance nedávaly prostor pro výdajovou expanzi. Přesvědčit obyvatelstvo a firmy, aby snížily tvorbu úspor a naopak zvýšily investiční aktivitu (a umožnily státu stabilizovat zadluženost) bylo ještě složitější. K tomu je potřeba připočíst fakt, že Japonsko je „nejstarší“ velká ekonomika na světě, a výdaje na sociální i zdravotní péči nepochybně porostou. Ukazuje se, že „ztracená“ devadesátá léta, kdy vláda zkoušela rozpohybovat ekonomiku masívními investicemi do infrastrukturních projektů s mizernou návratností, představují pro budoucnost větší zátěž, než si kdokoli představoval.
Rekonstrukce ale bude do značné míry závislá právě na veřejných výdajích a promítne se do zvýšení schodku již beztak velmi zadluženého státu. Očekávat v této situaci fiskální konsolidaci je přitom zcela iluzorní. Japonská centrální banka už začala pumpovat do oběhu likviditu a zřejmě v tom bude pokračovat. Tomu se ale nelze divit.
Pokud jde o vlivy japonské katastrofy na světovou ekonomiku, nepříjemné škody mohou nastat v japonských závodech v zahraničí, které jsou závislé na dodávkách těžko nahraditelných komponentů – například v automobilovém průmyslu, elektronice, výpočetní technice a telekomunikačních technologiích. Výpadky může negativně pocítit hlavně Asie, která je na japonských komponentech více dovozně závislá. V Evropě ani v USA by vliv na ekonomický růst neměl být nijak výrazný. Případné utlumení růstu v Asii by však pocítily exportně silně orientované země jako Německo (potažmo tedy i Česko jako německý subdodavatel).
Asi nejtrvalejší dopady pro globální ekonomiku bude mít havárie v jaderné elektrárně Fukušima. Celosvětově zesílí skepse vůči jaderné energetice, což se může promítnout do růstu cen energií a investic do zemního plynu, uhlí (s růstem objemu emisí klimatických plynů), případně obnovitelných zdrojů. Samo Japonsko přitom doposud sázelo právě na kombinaci jádra a „zelené energie“, a tento energetický mix „vypichovalo“ i ve svých klíčových strategických dokumentech. Odstavení plně funkčních jaderných elektráren si Japonsko jako ostrovní země bez možnosti dovozu elektřiny každopádně nemůže dovolit. Přinejmenším do doby, než bude mít alternativní energetické kapacity.
Kdo v Japonsku byl, byť jen jednou, nepochybuje, že tento vysoce sofistikovaný, organizovaný, etnicky homogenní a stále ještě superbohatý stát tuhle katastrofu zvládne. Země, která dokázala s velmi omezenými materiálními zdroji vytvořit jednu z nejzajímavějších a nejrafinovanějších kultur na této planetě, se prostě nevzdá. Lidé si pomáhají, nikdo nerabuje, všude jinde by to dopadlo mnohem, mnohem hůř. Jen si to zkuste představit.
