Hlavní a prakticky jediné ekonomické téma Andreje Babiše týkající se zázračného zvýšení výběru daní se hroutí jako Fukušima při tsunami
Nejde ani tak o ne úplně pěkné výsledky měsíčního plnění státního rozpočtu, kde čísla za první dva měsíce ještě říkají příliš málo na radikální závěry. Jde o evidentní manažerskou neschopnost, kterou ministerstvo financí předvádí při fetišistickém zavádění online evidence tržeb.
Pro hnutí ANO to byla priorita vládního programu a objevovaly se sny o jejím zavedení již od začátku ledna letošního roku.
Ty se však rychle rozplynuly a byl stanoven nový termín k začátku příštího roku. Pak se objevily zprávy, že termín sice platí, ale nejprve jen pro restaurace a hotely a v dalších kvartálech se bude povinnost rozšiřovat na další živnosti. A v minulém týdnu už Andrej Babiš bohorovně připustil, že se nic nestane, když se systém vlastně spustí až od dubna 2016.
Ne že by byl autor těchto řádek úplně zlomyslným člověkem, ale nejoblíbenější politik podle něho měl o termínu spuštění mlžit ještě podstatně více. Je holou skutečností, že zákon, který je potřeba k tomuto celkem zbytečnému systému přijmout, teprve ukončil připomínkové řízení a měl by projít schvalováním ve vládě. To asi nebude úplně jednoduché, protože řadu připomínek ostatních resortů ministerstvo financí nerefiektovalo a může být kolem toho drobet ostřejší diskuse, jak už naznačil ministr zemědělství Jurečka svým výrokem, že pro „nějaký paskvil ruku zvedat nebude“. Tak je otázkou, zda se návrh zákona dostane do sněmovny alespoň na začátku dubna, aby mohl být do května projednán a v červnu ho stihli odmávat i senátoři a pak by ho mohl podepsat prezident. Prostě je to trochu jinak, než když si stoprocentní akcionář Agrofertu svolá valnou hromadu, kdy chce, kam chce, a schválí na ní, co si zamane, a to hned platí. A každý, kdo chce dělat politiku v demokratickém státě, by to měl vědět a měl by i chápat, proč to tak je a proč je důležité tohle zdržování trpět a nestěžovat si na sjezdu na Chodově na obtěžující demokratické principy politiky.
Do doby, než bude zákon schválen, pak nelze zadávat žádné práce na systému, neb za něco, co nemá oporu v zákoně, nelze utrácet peníze daňových poplatníků. Kdo to nerespektuje, tak s velkou pravděpodobností páchá trestný čin. To nehovoříme o tom, že dodavatel systému by měl být vybrán v tendru a hříčky na to, že utajené skutečnosti opravňují zadání bez výběrového řízení, jsou směšně trapné. A je velmi pravděpodobné, že budou přezkoumávány soudem, na nějž se obrátí firmy, které nedostanou šanci si líznout. Ale i kdyby začalo budování systému v polovině roku, bude pár měsíců trvat. Čas potřebují i dodavatelé zařízení pro koncové uživatele, aby se přizpůsobili technickým požadavkům, jež stát určí v nějaké prováděcí vyhlášce, kterou opět nelze vydávat před přijetím zákona. Také je nutné najmout potřebné pracovníky berňáků a proškolit je, aby byli schopni se systémem pracovat.
I proto by bylo dobré také to chvíli provozovat v nějakém zkušebním provozu, aby to nedopadlo jak s registrací automobilů. Jenže tam šlo o to, že jen někdo marně čekal na espézetku na úřadě, zatímco tady jde o peníze soukromých podnikatelů.
A proč se to všechno děje? To se veřejnost minulý týden také dozvěděla poprvé. Hospodští a další obchodníčci by měli zaplatit na DPH skoro jedenáct miliard a platí necelé dvě. Zavedením online pokladen se tak má vybrat o deset miliard více. Věř a víra tvá tě uzdraví. Jednak je docela naivní myslet si, že Babiš odchytne všechny české švindlíře. Navíc někteří, co mají někde na venkově jen maličkou živnost k penzi a zatím pořád něco platí, pak místo připlácení za nutné internetové připojení raději zavřou krám a přestanou platit úplně. A to nemluvíme o tom, že Babiš zároveň navrhuje snížit DPH pro restaurace z jednadvaceti na patnáct procent. I když kromě DPH bude větší kontrola i nad daní z příjmu, tak po odečtení nákladů na zavedení online systému ty naděje na vyšší výběr daní nějak neštymují a není třeba ani vyšší dívčí, aby člověk sečetl jedna a jedna a drobet zapochyboval o smysluplnosti tohoto úsilí.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
