Francouzi se odpoutali od Německa a to pro ně může být fatální Bodejť by Francie nebyla demoralizovaná, když její stávající prezident hledá v žebříčcích oblíbenosti suterén a toho minulého si odvedla policie. Sice o dost civilnějším způsobem nežli u nás svého času Janu Nagyovou a spol., ale přece. A možná ještě horší je, že Francie už není ekonomicky ve stejné váhové kategorii jako Německo, a není to jen jeho sjednocením. Když si srovnáte vývoj hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly v poslední dekádě, Německo bylo v roce 2002 o krapet chudší nežli Francie (115 oproti 116 procentům evropského průměru). Zatímco ale Německo dokázalo zvednout svůj relativní výkon o působivých devět procentních bodů, Francie o osm procentních bodů propadla, a je tedy na pouhých 108 procentech průměru evropské osmadvacítky, zatímco Německo na 123 procentech.
Takže je to mírné klesání ve srovnání s průměrem, ale nikoli ve srovnání s Německem – tam je to deprimující pád. Tahle divergence nepochybně musí Francouze trápit o dost víc, než je dokáže ukonejšit fakt, že Britové se za stejnou dobu propadli ještě mnohem hlouběji – ze 122 procent evropského průměru na loňských 106 procent.
Takhle konfrontace je důležitá, ačkoli ji PisaniFerry nezmiňuje: relativní úpadek Británie a Francie ve srovnání s relativním nárůstem Německa je výrazný, přičemž ten britský byl hlubší než ten francouzský. Absolutně si tedy nevystačíte s klasickými šablonami, když neoliberální model prokapitalistické Anglie jako klasický protějšek sociálně orientované, etatistické Francie dopadá ve srovnání s Německem ještě hůř. Jen těžko lze odolat pokušení a nevidět v tom jakousi parafrázi slavné věty z Tolstého Anny Kareniny, neboť Francie a Británie zjevně dospěly k relativnímu úpadku ve srovnání s Německem každá svým vlastním způsobem.
SNAHA BY BYLA
Přitom neradno podléhat stereotypům, vždyť Francie má kupříkladu o dost vyšší produktivitu práce v přepočtu na zaměstnance než Němci, neřkuli Britové, a platí to, dokonce i když ji přepočtete na odpracované hodiny. Francouzi tedy rozhodně lenoši nejsou.
Navíc mají seriózní globální hráče a v žebříčku Fortune 500 jsou jejich firmy zastoupeny stejně početně jako ty německé a častěji než ty původem britské.
Navzdory legendární byrokracii si ve Francii založíte firmu po internetu za pár hodin, většinu výkazů můžete posílat elektronicky; v tomhle opravdu za konkurenty nezaostává.
Infrastrukturu má Francie asi nejlepší z velkých zemí v Evropě – dálnicemi počínaje, železnicemi konče. A cena elektřiny pro průmysl i obyvatelstvo je nižší než v Německu i Británii.
Navíc země má jednu z nejlepších demografických charakteristik, což souvisí se sociálními
službami pro rodiny s dětmi – ve srovnání s Německem nebo Británií je ten rozdíl nebetyčný.
Francouzské zdravotnictví je za stejné peníze přinejmenším srovnatelné s německým a pravidelně bývá hodnoceno o pár příček výš; opět nesrovnávejte s Británií, což i britští patrioté uznávají.
Když se podíváte na podporu vědy a techniky z daňového hlediska, musíte souhlasit, že je jedna z nejštědřejších na světě.
Savoir-vivre Oni se Francouzi ve skutečnosti snaží transformovat svoji zemi a zároveň zachovat její charakter, ale zatímco pro české firmy platí úplně stejně jako pro Rakušany před nimi, že se nemohou odchýlit ani o milimetr od Německa, Francouzi to odpoutání – ve své velikosti – dopustili. Teď za to platí a budou platit.
Přitom kvalita života, „savoir-vivre“, je do té míry spojována s Francií, že si v podstatě nelze představit, že by tahle země neměla být fenomenálně úspěšná v globalizovaném světě, kde stovky milionů nových příslušníků střední třídy v zásadě netouží po ničem jiném než právě po dobré kvalitě. Na planetě samozřejmě existují i místa, kde francouzštinu pro porozumění jídelnímu a vinnému lístku v opravdu dobré restauraci nepotřebujete, ale není jich mnoho.
Jestli to nakonec není o tom, že Francouzi trochu zapomněli na to, že pokud vše francouzské má vyvolávat tuhle drahocennou pozitivní asociaci, nestačí už jen brand podepřít solidní kvalitou – musíte být skutečně nejlepší.
Když srovnání s Německem bolí
HDP na obyvatele v paritě kupní síly (v %; EU28 = 100 %)
Podíl průmyslu včetně energetiky na hrubé přidané hodnotě (v %)
Výnos desetiletého vládního dluhopisu (v %, měsíční průměr)
Pro srovnání: výnos českého vládního bondu byl 1,73, tedy nižší než u francouzských či britských dluhopisů. Produktivita na zaměstnance (v %; EU27 = 100 %)
Hodinová produktivita práce (v %; EU27 = 100 %)
Výdaje na sociální zabezpečení (věcné i peněžní dávky, v % HDP)
Očekávaná délka dožití při narození (roky)
