Plagiátoři se autorů, od kterých opisovali, bát nemusejí. Stačí je do svých bakalářských a diplomových prací na čas nepouštět
Vžila se pro ně označení „rychlostudenti“ či „turbostudenti“. Vysokoškolské studium zvládli za pár měsíců či semestrů a jejich „turbopráce“ často nedosahují ani minimální požadované úrovně. Případně jde o plagiáty jiných bakalářek a diplomek či knižně vydaných odborných publikací. Studující politici zkrátka nemají na studium čas a někdy možná ani dostatek talentu, ale přesto se z těžko pochopitelných důvodů chtějí chlubit akademickými tituly.
Někdy je fakt, že jde o opsanou diplomku, zřejmý na první pohled, jindy je třeba vyvinout trochu úsilí a dopátrat se původního zdroje. K tomu je ale třeba dost vůle, a té se jejich pedagogům nezřídka nedostává.
Stránka a půl Své o tom ví historik Michal Svatoš, který se specializuje na kulturní dějiny středověku a raného novověku a je předním odborníkem na dějiny Univerzity Karlovy. Až se zpožděním se dozvěděl, že v roce 2007 na soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského obhájil svou diplomovou práci Dalibor Mlejnský (ODS), tehdejší i současný starosta Prahy 11. Absolvent katedry andragogiky ve své práci popisoval založení Karlovy Univerzity a hojně přitom čerpal z odborné literatury. Jaksi přitom ale „pozapomněl“ řádně citovat. Svatoš, který byl redaktorem a jedním z autorů rozsáhlých Dějin Univerzity Karlovy, tvrdí, že Mlejnský z této knihy doslovně opisoval. Historik podle svých slov zastupuje i další kolegy, kteří se na napsání publikace, jež je současnou českou historiografií velmi uznávána, podíleli.
Mlejnský měl opisovat ještě přinejmenším od jednoho dalšího autora, a to od světově proslulého francouzského medievalisty Jacquese Le Goffa, autora knihy Intelektuálové ve středověku. Pravděpodobně jen jedna a půl stránky je podle Svatoše skutečně autorským textem Mlejnského.
Mlejnský se hájí tím, že práci se Svatošem konzultoval, a dokonce si z rozhovoru pořídil nahrávku na diktafon. „Ano, navštívil mne a hovořili jsme o tom, jak by mohl práci pojmout a z kterých pramenů by mohl čerpat. Zjistil jsem ale, že neovládá latinu ani práci s archivními prameny. V úvahu tak mohlo připadat jen srovnání již vydaných historických děl na toto téma. Nikdy jsem ale nebyl ani jeho školitelem, ani oponentem,” říká historik.
Svatoše zarazilo, jak obsáhlé téma chce Mlejnský ve své diplomové práci zpracovávat.
„K tomu, aby dotyčný tak obsáhlé téma zvládl, potřebuje být dobře vybaven jazykově a důkladně znát prameny. V Mlejnského podání se navíc zakládala neuvěřitelných 300 let,” podivuje se historik. S politikem se prý po dvou návštěvách rozešli a dále nespolupracovali.
Mlejnský už na toto téma hovořit nechce. „Nebudu se už k této pseudokauze vyjadřovat,“ napsal starosta Prahy 11 týdeníku Euro.
Promlčeno po třech letech Poprvé se o tom, že Mlejnského absolventská práce je plagiát, hovořilo už před rokem. Některá média si nechala od odborníků zpracovat dva nezávislé posudky, a ty v obou případech dospěly ke stejnému závěru: jde o jasný plagiát. Rektor Univerzity Jana Amose Komenského Luboš Chaloupka si ale tehdy nechal zpracovat posudek vlastní, který práci za plagiát neoznačil.
V knihovně Univerzity Jana Amose Komenského pak nebyli schopni Mlejnského diplomku dohledat. „K jeho diplomové práci jsem se dostal až v listopadu loňského roku. Dříve mi ji v univerzitní knihovně nepředložili s tím, že není k nalezení,” popisuje Svatoš. Zarazil ho fakt, že jde o doslovný přepis, i skutečnost, že práce naprosto postrádá poznámky. „Nejsem vůbec proti soukromým vysokým školám, naopak, v roce 1990 jsem byl členem komise, která doporučila zavedení soukromých vysokých škol. Takový přístup ale jejich váhu velmi snižuje,“ říká historik, který byl odhodlán se s Mlejnským soudit.
Na konci roku 2012, kdy se po mnoha peripetiích k diplomové práci dostal, však zjistil, že to není možné kvůli promlčení.
„Lhůta k uplatnění práva na náhradu škody se promlčuje ve lhůtě dvou let od okamžiku, kdy se autor dozvěděl o vzniklé škodě a o tom, kdo ji způsobil (subjektivní lhůta), nejpozději tří let (objektivní lhůta to je od okamžiku, kdy došlo k protiprávnímu jednání),“ vysvětluje advokátka Barbora Lukšová Frantová, která se věnuje právu duševního vlastnictví. „Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení běhu lhůt bude podstatné, kdy se autor dozvěděl informaci o zásahu do svého autorského práva a kdo tak učinil – pochopitelně s korektivem, kdy k takovému protiprávnímu jednání vůbec došlo. Tedy pro počátek běhu promlčecí lhůty nemusí být vůbec určující, kdy byla autorovi poskytnuta ona zmiňovaná práce, protože její běh mohl započít už dříve,“ dodává.
Svatošovi proto nezbylo než se bránit alespoň inzercí otištěnou v tisku, kde na porušení autorského práva upozorňoval.
Vršovické studium Necelé tři roky uplynuly od okamžiku, kdy svou diplomovou práci na téma Personální management ve veřejné správě obhájila zastupitelka Jana Čunátová (KSČM). Předsedkyně kontrolního výboru na radnici Prahy 10 si ke svému studiu zvolila Vysokou školu finanční a správní (VŠFS); stejnou vysokou školu jako řada jejích dalších kolegů z komunální politiky. Inženýrským diplomem z VŠFS se chlubí například bývalý zastupitel a radní v Praze 10 a údajná „šedá eminence“ pražské politiky Tomáš Hrdlička (ODS), který se stal bakalářem na této škole za devět měsíců a inženýrem za rok. David Vodrážka, starosta Prahy 13 a místopředseda pražské ODS, zde studium dokončil o rok dříve, než je běžné. Absolventy jsou i Miroslav Svoboda (ČSSD), poslanec a zastupitel v Praze 10, o jehož diplomce už psal server Aktuálně.cz, který zjistil, že jeho závěrečná práce obsahuje řadu opsaných pasáží.
Mimochodem, vršovická škola má svou budovu pronajatou od městské části Praha 10 a v její správní radě působil v letech 2006 až 2011 starosta Milan Richter. Praha 10 školu aktivně podporuje prostřednictví projektu Studentský dům. Studentům pocházejícím z dětských domovů hradí na této škole školné a další náklady spojené se studiem. Proč radnice dotuje právě jen studium na této jediné škole a nedává dětem na vybranou, není jasné.
Polovina opsaná Diplomová práce Jany Čunátové je velmi nestandardní. Po jejím zadání do kontrolního online systému Odevzdej.cz se jako první problém ukazuje, že se z 39 procent podobá předchozí bakalářské práci Čunátové – autorka ji použila jako základ diplomky.
Obsahuje zcela identické odstavce a pasáže, jejichž pořadí je pouze náhodně promíchané. Další srovnání však ukáže, že vše je ještě trochu jinak. Čunátová do zhruba 34 procent obsahu práce přebrala kapitolu číslo 4 z knihy Personalistika ve státní správě autorů Vlasty Leštinské, Olgy Vidlákové, Jana Šelesovského a Davida Špačka, vydané v roce 2006. Autorka text zkopírovala zcela mechanicky, a to včetně identických názvů podkapitol.
Vedle toho systém poukazuje na další zkopírovanou část z téže knihy – kapitolu Praktická personalistika, která tvoří pět procent celé diplomky. Jedinou úpravou je tentokrát změna názvu: například statutární město Olomouc bylo v celém textu nahrazeno slovem „úřad městské části Praha 10“.
Další shody, které systém Odevzdej.cz neodhalil, dokázal najít vyhledávač Google.com. Celkový součet použitého cizího textu dosáhl téměř 50 procent. Autorka nejenže řádně necituje, ale zmíněnou knihu dokonce ani neuvedla jako zdroj.
Sdružení Prahy 10 – Zaostřeno na desítku, které bakalářskou i diplomovou práci Čunátové vidělo, už poslalo VŠFS podnět k prošetření. „Prokáže-li se, že je diplomová práce Jany Čunátové skutečně plagiát, domníváme se, že by měla sama přijmout zodpovědnost a odstoupit z velmi dobře placené pozice předsedkyně kontrolního výboru.
Nebo dojde k tomu, že případ její diplomové práce bude vyšetřovat kontrolní výbor pod jejím vedením? Pokud je práce skutečně plagiátem, doufáme, že paní Čunátová odstoupí i z pozice zastupitelky,“ říká Olga Richterová, koordinátorka sdružení Zaostřeno na desítku.
„Je nesmysl, že by práce byla z 50 procent opsána. Čerpala jsem samozřejmě i ze své bakalářské práce, která se věnovala personalistice, a to je naprosto v pořádku. Nevím, co tím kdo sleduje. Nemám zapotřebí opisovat, protože se personalistice věnuji šestnáct let. Lépe jsem to napsat neuměla, protože je to obor, ve kterém sama těžko vymyslím něco nového,“ hájí se Čunátová.
Je to jednoduché Zjistit, zda autor jakékoli práce nepodváděl, přitom není nic složitého. Informační systém Fakulty informatiky Masarykovy univerzity (IS MU) nabízí k využití své systémy, které vyhledávají podobnosti. Hledat je možné na serverech Odevzdej.cz, Repozitář. cz či Theses.cz a pro několik dalších škol, mezi nimi i pro VŠFS, navrhl systémy velmi variabilně. „To proto, aby vyhověly různým postupům škol při kontrole originality prací,“ říká koordinátorka projektů Jitka Brandejsová. „Lze kontrolovat jakýkoli vložený dokument a může ho kontrolovat kdokoli, kdo k němu má přístup. Dokumenty se kontrolují napříč se všemi v Theses.cz, Odevzdej.cz, Repozitář.cz a dalšími systémy, které vyvíjíme a provozujeme, a vyhledávají se podobnosti i vůči internetu,“ říká Brandejsová. Ceny za služby se liší. Řádově jde o desítky tisíc korun a záleží na velikosti školy a na tom, jakým způsobem škola dokumenty vkládá. „Přesto se snažíme vyjít vstříc i uživatelům, jejichž školy nejsou do systému zapojené, tedy studentům nebo vyučujícím, kteří nemají vliv na rozhodnutí své školy,“ vysvětluje Brandejsová. „Bohužel, někdy školy nebo vyučující systém tak trochu ‚zneužívají‘ a požadují po studentech, aby si sami provedli kontrolu práce a výsledek kontroly doložili učiteli. Jenže to je špatný způsob kontroly. Vyučující nemá jistotu, že student zkontroloval skutečně odevzdanou práci a nevložil úplně jiný dokument,“ dodává.
Studující politici zkrátka nemají na studium čas a někdy možná ani dostatek talentu
O autorovi| Pavla Kreuzigerová, kreuzigerova@mf.cz
