Koncept rovné daně, o kterém se v současné době v Česku tolik diskutuje, pochází ze Spojených států (EURO 9/2002). Domácí propagátoři ho téměř doslova opsali a jen minimálně přizpůsobili specifickému českému prostředí.
Důkazy jsou jednoduché, najdeme je ve sborníku textů „Rovná daň“, který vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku. Autory českých textů jsou Vlastimil Tlustý, Petr Mach a Ladislav Minčič, úvodní slovo napsal Václav Klaus. Ve sborníku je obsažena také přednáška spoluautora rovné daně, amerického ekonoma Alvina Rabushky, kterou přednesl 8. června 2000 v Curychu na 13. ekonomické konferenci Progress Foundation.
Za zásadní chybu je třeba považovat to, že z vystoupení četných politiků, ekonomů, analytiků a dalších vyplývá, že se s tímto konceptem důkladně seznámil málokdo. I vystoupení jednotlivých politiků z řad ODS svědčí o nedostatečné znalosti celého konceptu rovné daně, který vymyslel americký ekonom ve specifickém americkém prostředí.
Rady amerického ekonoma.
České a americké daňové prostředí se diametrálně liší. Je to samozřejmě dáno i tím, že příjmová struktura české společnosti je velmi odlišná od americké. Američané nejsou závislí pouze na příjmech z pracovního poměru, ale většina z nich má i řadu dalších jiných příjmů. Miliony z nich například obchodují s cennými papíry. Američané si také - na rozdíl od nás - mohou od zdanitelného základu odečíst třeba výdaje na stěhování za novou prací, v podstatně větší míře než u nás příspěvky do individuálních penzijních plánů, větší možnosti mají při odpočtech darů na dobročinnost, existují dokonce i odpočty velkých zdravotních výdajů.
Důsledkem toho je, že - na rozdíl od Česka - v Americe podává daňové přiznání v podstatě každý, a to na složitých daňových formulářích. Každý rok tiskne daňový úřad na 480 různých daňových formulářů a k nim dalších 280 vysvětlujících výkladů!
Nic nového.
Rabushka radí, že z hlediska správy je vhodné mít dvě separátní formy daně - jednu pro příjmy z podnikání a další pro mzdy. V plně integrovaném systému rovné daně jsou klasifikovány buď jako příjmy z podnikání, nebo jako mzdy. Daňové sazby pro oba druhy příjmů jsou totožné.
Daňový formulář navržený Rabushkou pro daň z mezd je skutečně jednoduchý, ale my už takový dávno máme. Jde o daňový formulář typu A, který v praxi nemůže žádné problémy přinášet. Rabushka tvrdí, že pro většinu zaměstnanců pobírajících mzdu by bylo vyplnění tohoto formuláře jednou za rok jedinou věcí, která by se po nich v systému národního zdanění příjmu chtěla.
Americký ekonom tvrdí, že je možné, aby za zaměstnance, jejichž příjem pochází pouze z mezd, vyplnil a podal daňové přiznání jejich jménem zaměstnavatel. Ale v Česku něco takového už přece dávno máme. Jeden z klíčových aspektů rovné daně, tedy aby příjmy z mezd byly strženy zaměstnavatelem a odvedeny vládě přímo, u nás už zaveden je!
Stoprocentní odpis.
Zdrojem financování velké části amerických podniků je emise akcií. A proto také Rabushka navrhuje, aby se nezdaňovaly dividendy z akcií. Říká, že by neměly být zdaňovány ani úroky z úvěrů u věřitelů, a na druhé straně, aby podniky - příjemci úvěrů - neměly možnost uplatnit úroky jako daňový výdaj.
České podnikatelské prostředí je úplně jiné. Mimo skromné vlastní zdroje je zdrojem financování českých podniků téměř výhradně poskytnutý bankovní úvěr a nemožnost uplatnit úroky z úvěrů jako daňový výdaj by mohla řadě firem výrazně zvýšit základ daně!
Je nutno objektivně říci, že Rabushka nahrazuje komplikovaný systém odpisů a nahrazuje jej pro tvorbu kapitálu příznivější metodou stoprocentního odpisu celé investice během prvního roku. Podniky by si mohly v prvním roce pořízení zahrnout celou investici do daňově uznatelných nákladů. Americký ekonom považuje zahrnování celé investice do nákladů za klíčový prvek plánu daňové reformy na rovnou daň.
Je proto nepochopitelné, že čeští propagátoři rovné daně dosud nedokázali využít ve své kampani této významné myšlenky, kterou by jistě uvítaly statisíce našich podnikatelských subjektů.
Buďme realisté.
Ulehčení života by to přineslo i daňovým poradcům, účetním a ekonomům, protože oblast odpisování hmotného majetku, rozlišování toho, co je opravou a jeho technickým zhodnocením, co je součástí hmotného majetku, a co ne, patří v současné době mezi nejkomplikovanější oblasti současného zákona o daních z příjmů.
Tuto myšlenku amerického ekonoma je třeba podpořit. Ulehčí život statisícům daňových poplatníků a významná by byla i daňová úspora oproti současnému stavu. Zároveň by se také uvolnily kapacity finančních úřadů, například pro důslednější kontrolu nadměrných odpočtů u daně z přidané hodnoty, kde dochází k rozsáhlým daňovým únikům.
Buďme však zároveň realisté, protože snížení daní podnikatelských subjektů v důsledku jednorázového odpisu investice v roce jejího pořízení by mohlo způsobit skokový výpadek v oblasti příjmů státního rozpočtu.
Proto by tato možnost měla být zaváděna postupně. V první fázi by bylo možné například jednorázově odpisovat investice charakteru nemovitostí do výše deseti milionů korun, u ostatních investic do výše jednoho milionu. Po dvou letech by se tyto limity mohly postupně zvyšovat.
Jednoduchost?
Z hlediska jednoduchosti daňového přiznání pro podnikatele nenavrhuje Rabushka nic převratného. Jeho formulář je sice jednoduchý, ale údaje do něj se musí vyplňovat z firemního účetnictví. Podnikatelé, kteří si mysleli, že v systému rovné daně nebudou muset vést účetnictví, budou zklamáni.
Navíc Rabushka popisuje tento formulář pouze velmi obecně. Je zřejmé, že daňový formulář pro daň z podnikání, který působí na první pohled velmi jednoduše, bude doplněn složitějším výkladem toho, co se vlastně za daňový výdaj považovat bude, a co ne. Je proto s podivem, jak je veřejnost mámena řečmi některých politiků - propagátorů zavedení rovné daně - o jednoduchém daňovém přiznání. Přitom na rozdíl od Rabushky navíc navrhují, aby soukromí podnikatelé z řad fyzických osob podávali nikoliv jedno daňové přiznání jako dosud, ale dokonce dvě.
Nejdříve podají daňové přiznání k dani z příjmů z podnikání. Potom - jak uvádí propagátor rovné daně Ladislav Minčič - osoby samostatně výdělečné činné budou muset vyplnit další daňové přiznání, a to pro daň osobní, a platit tak nejen daň z podnikání, ale i daň osobní. Jedině prostřednictvím daňového přiznání k dani osobní by totiž - jak uvádí Minčič - mohla tato osoba využít základních odčitatelných položek.
Soukromí podnikatelé a další osoby samostatně výdělečně činné by nejen vyplňovali dvojí daňové přiznání, ale také by byly v podstatě dvakrát zdaněny jejich příjmy!
Mezinárodní souvislosti.
Celý koncept „americké rovné daně“ se dosud nikde na světě neuskutečnil! V daňových soustavách některých zemí se objevují pouze dílčí prvky z tohoto konceptu, a to z hlediska složitosti daňového systému ony nejméně problémové (například zavedení jednotné procentní sazby daně z příjmů fyzických osob v Lotyšsku či Rusku). Zásadně klíčový prvek konceptu zavedení rovné daně - stoprocentní odpis investic již v roce jejich pořízení, nabízí pouze oáza na ostrově Man. V Estonsku mohou celé investice zahrnovat do daňových výdajů pouze podnikatelé z řad fyzických osob.
Mezinárodní souvislosti zavedení celého konceptu rovné daně nemohou být zjednodušovány a například i Ladislav Minčič ve výše zmíněném sborníku uvádí, že „…je třeba vidět, že rovná daň nemusí být vnímána jako klasická daň z příjmů, na kterou se automaticky vztahují mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Existuje rovněž obava, že by rovná daň jako daň z příjmů spravovaná podle teritoriálního principu s faktickým osvobozením úroků a dividend mohla být členskými státy Evropské unie účelově označena za projev neférové daňové soutěže, za konstrukci neslučitelnou se současnými zásadami Evropských společenství v oblasti zdaňování podnikatelských zisků.“
Realisté a skuteční znalci českého daňového prostředí vědí, že, na rozdíl od USA, v Česku složité problémy v oblasti zdaňovaní a vyplňování daňových přiznání zaměstnanců nejsou. Vždyť jde o výrazně nejjednodušší oblast platného zákona o daních z příjmů. Zrušení odečitatelných položek náš daňový systém, na rozdíl od toho amerického, žádným zásadním způsobem nezjednoduší.
Samotné zavedení jedné sazby daně místo současných čtyř je z hlediska zjednodušení daňového systému u daně z příjmů fyzických osob nutno považovat za drobnou kosmetickou úpravu.
Ale stoprocentní odpis investic v roce pořízení, tento klíčový prvek americké rovné daně, by náš daňový systém zjednodušil výrazně.
