Opožděná nadílka

O síť supermarketů se přetahují konkurenti

Akcionáři britské sítě supermarketů Safeway se zřejmě dočkají opožděné vánoční nadílky. Stačilo málo: finančníky ze City nemilovaná americká společnost s dluhy kolem jedné miliardy liber na konci loňského roku oznámila, že je na prodej. Soutěžní divadlo, které od té chvíle předvádějí konkurenti, zvýšilo ceny akcií Safeway zhruba o padesát procent. Při bližším pohledu není divu; 479 supermarketů Safeway představuje asi deset procent britského trhu s potravinami. Trhu, jehož roční obrat dosahuje sto miliard liber. Ještě na konci minulého týdne zůstávalo v soutěži o Safeway šest konkurenčních společností. Jejich seznam se podobá minipříručce Who Is Who mezi supermarkety. První přišel s nabídkou Morrisons, který hodlá svých šest procent tržního podílu povýšit na šestnáct – a přejít do nejvyšší ligy. Pak se připojil řetězec Sainsbury´s; spojením svých sedmnácti procent trhu se Safeway by ohrožoval britského premianta Tesco, který kontroluje 26 procent trhu. O totéž ale usiluje i Asda, jejíž šestnáct procent nemůže uspokojit majitele, který je jedničkou ve Spojených státech – totiž Wal-Mart. Další zájemce jako jediný vystupuje z řady; „venture“ společnost Kohlberg Kravis Roberts se sídlem v New Yorku hodlá v případě úspěchu Safeway restrukturalizovat a poté prodat. Jako předposlední projevil zájem miliardář Philip Green, majitel řetězce obchodů s oblečením BHS, který loni přiřadil do svého portfolia také síť Arcadia. A konečně na závěr se připojilo i Tesco. Lídr britského trhu nemůže chybět tam, kde se rozděluje zřejmě nadlouho poslední volný podíl na poli potravinových supermarketů.
Většina britských ekonomických novinářů v posledních dnech sestavovala tabulky s procenty tržních podílů a kombinovala budoucí možnosti. Změní se výrazně pořadí? Tato otázka není jen sportovní povahy, ale především právní. Kalkulačku v ruce totiž mají i představitelé britského antimonopolního úřadu Competition Commission. Spojení, které by stvořilo dalšího čtvrtinového vlastníka trhu, povolí jen stěží. Proto se hovoří i o tom, že ve hře zůstává i dohoda nejsilnějších: rozdělily by si obchody Safeway podle geografické výhodnosti tak, aby úřad nic nenamítal.

Kdo a za kolik?

První konkrétní částka padla 9. ledna. Ken Morrison, jednasedmdesátiletý syn zakladatele stejnojmenné sítě obchodů z Yorkshire, nabídl za Safeway 2,9 miliardy liber. Jeho firmu, která dnes čítá asi sto obchodů především na severu Anglie, lze ve srovnání s konkurencí považovat stále ještě za rodinnou; v supermarketech Morrisons ještě zbylo cosi ze staré atmosféry osobnějšího obchodu. Možná i proto, že sir Ken, jehož osobní majetek se odhaduje na 1,3 miliardy liber, je znám svou posedlostí kontrolovat osobně každý detail. Obchází regály, otevírá sendviče, jestli jsou čerstvé, jeho styl řízení je označován za „eccentric micro-management“. Ale beze vší ironie: v některých spotřebitelských průzkumech jsou Morrisons označováni za nejpříjemnější supermarkety v Británii a pro otevřenou informační politiku si je oblíbili také investoři. Navíc se od roku 2000 hodnota akcií Morrisons zdvojnásobila.
Přesto si ekonomové kladou otázku, zda by tento styl řízení uspěl, pokud by supermarketů bylo rázem šest set. Ken Morrisson ovšem jakékoli pochyby odmítá. „Řídit supermarket je velmi lehké,“ řekl BBC. „Je to vybírání peněz od lidí, jen jim za to něco musíte dát.“
Obchody Morrisons se v současnosti soustředí na úzce definovaného kupce: na šetřivého člověka s nízkým příjmem ze severu Anglie, což je profil, který se s klientelou Safeway, již je spíše středostavovská, příliš nepotkává. Na druhou stranu: geograficky by vznikla takřka dokonalá síť. Safeway je totiž velmi silná ve Skotsku a v jihovýchodní Anglii. Není divu, že sir Ken mluví o „neodolatelném soustu“.

Chuť mají i ostatní.

Podobné neodolatelné chutě ovšem cítí i další. Nejvíce zřejmě slintá společnost Sainsbury´s, která 13. ledna přebila nabídku Kena Morrisona: 3,2 miliardy liber. Sainsbury´s jsou odborníky považováni za jednoho z nejslabších soutěžících. Teprve nedávno se vypotáceli z vlastní krize (k čemuž výrazně dopomohla i reklamní kampaň, ke které se upsal ani ne třicetiletý módní televizní kuchař Jamie Oliver, o němž se tvrdí, že naučil Británii smyslu pro čerstvé bylinky a dobrou kuchyni) a existuje obava, zda by společnost vstřebala náročnou a nákladnou akvizici. Pokud se týká zákazníků, cílová skupina Safeway a Sainsbury´s je přibližně stejná, ovšem strážci trhu by jistě zvonili na poplach. Aby je předběhlo, vedení Sainsbury´s oznámilo, že by okamžitě po převzetí Safeway prodalo devadesát supermarketů.
Nejsilnější svaly a nejhlubší kapsy má ovšem americký Wal-Mart, který v roce 1999 koupil v Británii řetězec Asda – a od té doby se netají dalšími ambicemi. Není divu: ve svých 3400 amerických a 1200 neamerických supermarketech dosahuje ročního obratu ve výši 150 miliard liber. Když v roce 1962 bratři Sam a Bud Waltonovi Wal-Mart založili, šlo o rodinnou firmu nepřesahující význam amerického hlubokého jihu. Dnes společnost vlastní dvacet letadel, aby se její manažeři vůbec mohli sejít.

Peníze na dřevo

.
Lákadlem pro akcionáře Safeway je nepochybně to, že Wal-Mart nabízí hotové peníze bez jakékoli prodlevy. Pokud se týká ceny, čeká na pohyby konkurence a podle ekonomických analytiků hodlá přihazovat. Ne ovšem do nekonečna. Tim Rees, ředitel investic Wal-Martu z ústředí firmy v Bentonville v Arkansasu, do Británie vzkázal, že „společnost má hluboké kapsy především proto, že se svými penězi nenakládá bláznivě“. Ostatně firma suverénně dominující americkému trhu není zdaleka tak úspěšná v zahraničí. Její neamerické supermarkety se loni podílely na celkovém zisku firmy pouze šestnácti procenty. Jedním z důvodů je prý skutečnost, že Wal-Mart nedokáže být v Asii a v Evropě tak levný jako v Americe kvůli nedokonalé dopravní infrastruktuře; druhým důvodem, vysvětluje vedení Wal-Martu, jsou kulturní odlišnosti. Například v Německu si lidé na způsob amerického prodeje odmítli zvyknout.
V Británii ovšem nemůže být o kulturní propasti řeč; příběh obchodů Asda poté, co je Wal-Mart v roce 1999 převzal, představuje ekonomický úspěch. Proto zásadní nevýhodou americké nabídky nepochybně budou – opět – antimonopolní strážci. Ti strážci, kterých se naopak nemusí obávat ani Newyorčané Kohlberg Kravis Robert, ani Philip Green.

Efektivní kombinace.

Přesto nemají američtí „venture capitalists“ nikterak výhodné postavení. Z jejich nabídky totiž čiší, že je velmi zkusmá. Obvykle dobře informovaní ekonomičtí reportéři napsali, že společnost KKR čeká, zda se pro ní neotevřou možnosti poté, co regulační úřad zabrání Asdě, Sainsbury´s i Tescu Safeway koupit. KKR by se prý nebránila ani vytvoření konsorcia s některým z velkých hráčů či odkoupení „zbytku“, který bude někdo z „velkých“ nucen prodat. V každém případě, jsou-li zprávy tisku pravdivé, ani KKR nenabízí malé peníze: čtyři miliardy liber cash.
Podobně si s regulátory nemusí lámat hlavu ani Philip Green. Sice ve Velké Británii vlastní asi 2500 obchodů BHS, Top Shop, Burton, Miss Selfridge či Arcadia, ale ty se specializují na oblečení, takže by převzetí nevzbudilo jakékoli monopolní obavy.
I když Philip Green nemá s potravinami zkušenosti, nové možnosti mu nepochybně stojí za pokus. Jeho nové portfolio by podle odhadů dosahovalo obratu dvanácti miliard liber ročně, což by i jeho (stejně jako Morrisona) posunulo mezi nejsilnější. Ostatně již ze zveřejněné nabídky se zdá, že Philip Green nebere soutěž na lehkou váhu. S bankou HSBC již vyjednal způsob financování (je ochoten zaplatit do deseti dnů téměř tři miliardy liber v hotovosti) a nechá si radit bývalým generálním ředitelem řetězce Asda Allanem Leightonem. Podle ekonomického redaktora BBC Jeffa Randalla spatřuje londýnská City v kombinaci Greenova kapitálu a Randallových zkušeností velmi efektivní kombinaci.

Přidává se i Tesco.

Jako poslední se k zájemcům o Safeway připojilo v Británii nejsilnější Tesco. Navzdory ujišťování generálního ředitele Terry Leahyho, jenž prohlašuje, že jde o seriózně míněný krok, řada analytiků spatřuje v „přihlášce“ lídra trhu pouhý taktický manévr. Vedení společnosti Tesco sice tvrdí, že by k uspokojení Competition Commission stačilo, kdyby si firma ponechala pouze 75 procent obchodů Safeway, ale ani takový poměr se nezdá být reálný.
Žádný z britských ekonomů či analytiků se v posledních dnech neodvážil odhadnout, komu akcionáři nakonec Safeway prodají. Soudě podle vývoje sázkových kursů společnosti Financial Spreads je ale zřejmé, že naděje Phillipa Greena stoupají. Především prý proto, že prodejci raději sáhnou po reálné nabídce, kterou neohrozí pozdější verdikt antimonopolního úřadu. Takže: Wal-Mart 7/4, Philip Green 2/1, Sainsbury´s 7/2, Morrisons 8/1.