Je pravda, že problém biopaliv je problémem resortu zemědělství a na pěstování řepky vydělávají sedláci. A tak jde v případě povinnosti přimíchávat biosložku do nafty o agendu ministra zemědělství Jurečky, jak tvrdí Babiš. Nicméně je skutečností, že návrh zákona, který biopaliva daňově zvýhodňuje, předkládalo ministerstvo financí. Kdo taky jiný.
Je skutečností, že na daňové úlevě šetří konečný spotřebitel, tedy motorista, protože jinak by za čistou ropnou naftu platil více. Jenže stejný motorista je také daňovým poplatníkem, a tak ho to stojí těch devět miliard ročně. A to nemluvíme o tom, že motorům to žluté z pole až tak moc nechutná.
Zúžený manévrovací prostor
Zrovna tak je pravdou, že biopalivo z řepky patří do tzv. první generace biopaliv a bylo jasně prokázáno, že jejich produkce a užívání škodí životnímu prostředí více, než těžba a užívání ropných produktů. Proto do budoucna není povinností členských států EU je využívat a sankce v tomto případě žádná nehrozí.
Konec řepkových lánů by jistě poškodil nejen Babiše, ale i zemědělce. Ti by ale na svých lánech dokázali pěstovat něco jiného. Že by Babiš v Preolu přešel z meřo na stolní olej, jak se pokoušel tvrdit v neděli u Moravce, je bizarní představa. Nikoli technologicky, ale ekonomicky. Taková kvanta fritovacího oleje by neprodal, ani kdyby na něj měl monopol v Číně.
Prostě pokračování v daňově zvýhodněném míchání biosložek do nafty je existenční podmínkou pro významnou část Babišova privátního byznysu a zároveň je v příkrém rozporu se zájmy občanů – ekonomickými i ekologickými. Jestliže vláda, jíž je členem, tuto politiku prosazuje, je to naprosto průzračný příklad toho, proč se druhý nejbohatší občan ČR nikdy neměl státu ministrem. Tohle je totiž to opravdové Palermo.
Čtěte další komentáře autora:
