Menu Zavřít

Opravdu došly

8. 5. 2003
Autor: Euro.cz

Neslýchané výdobytky státních zaměstnanců jdou k ledu

Přes oprávněnou skepsi ekonomů vůči vládnímu odhodlání reformovat veřejné finance se zdá, že se politici přece jenom probudili. Cíl dosáhnout v roce 2006 snížení deficitu na čtyři procenta hrubého domácího produktu není sice příliš ambiciózní, ale je to zřetelný pokrok od loňského léta, kdy sociální demokraté až po velkém vyjednávání připustili, že na konci jejich volebního období by schodek mohl činit 4,9 až 5,4 procenta HDP. Jenže přestože tento článek vzniká ještě před klíčovým jednáním vládní koalice v Kolodějích, lze konstatovat, že projevená vůle nepochybně narazí na schopnost uskutečnit kroky nezbytné i k dosažení tohoto skromného cíle.

Evropský zásek

Klíčovou otázkou je v tomto okamžiku zvrácení katastrofálního vývoje v příštím roce. Pokud nenastanou zásadní změny, činil by deficit jen státního rozpočtu bez dalších složek veřejných financí a bez započtení ztráty České konsolidační agentury minimálně 150 miliard korun. Ministr financí Bohuslav Sobotka přitom deklaruje, že schodek by měl být nižší než 90 miliard. Letos je - posuzováno standardní metodikou - 111,5 miliardy, a to bez platby za prohranou arbitráž s CME. První náměstek ministra financí Eduard Janota vysvětluje, že podle metodiky GFS, která se nejvíce blíží maastrichtským kritériím, protože se nezapočítávají mezi příjmy a výdaje jednorázové akce ( privatizace, deblokace, platby transformačním institucím apod.), dosáhne letošní deficit státního rozpočtu zhruba 90 miliard. Pro rozpočet na rok 2004 je však třeba počítat s dopady našeho vstupu do Evropské unie a ty nebudou zanedbatelné. Změna metodiky ve státní správě o zrušení celního řízení při dovozu zboží ze zemí unie bude znamenat, že se výběr spotřební daně a DPH posune o jeden měsíc. V praxi to tedy bude fungovat tak, že první měsíc po vstupu nepřijde do státní poklady zhruba patnáct miliard korun. To představuje jednorázový výpadek, který se v dalších letech už nebude opakovat. Podobné je to s vyplácením přímých plateb, které zemědělci získají již v září, nicméně peníze od unie přijdou až další rok v lednu. Dalších šest miliard korun by měl stát vydat na přímé platby zemědělcům z vlastních zdrojů, protože dohodl s Bruselem výjimku, že může přímé platby schválené na úrovni 25 procent plateb zemědělcům současných zemí Evropské unie navýšit až na 55 procent. Kromě toho bude třeba zaplatit téměř 18 miliard členského příspěvku. V příštím roce je tedy nutné úsporami a zvýšením daní získat alespoň 60 miliard korun. A o ně se v nadcházejících týdnech strhne zásadní boj.

Parkinson na druhou.

Prvními, kteří budou muset zapomenout na státní peníze, budou státní zaměstnanci. Ukazuje se, že nedávno schválené zákony mají neuvěřitelný dopad na státní finance. Jen šestnáctitarifní mzdový systém, který má být uplatněn od příštího roku. má zvednout výdaje téměř o 20 miliard korun. Další miliardy má odčerpat od roku 2005 služební zákon a zákon o odměňování v ozbrojených složkách, který měl zajistit policii stejnou automatickou valorizaci platů, jaká je v armádě. Tyto tři právní normy by znamenaly v období nejbližších tří let dodatečné výdaje dohromady kolem 90 miliard korun na platy úředníků vojáků a policie. Samozřejmě že by se ze zvýšených platů platilo pojistné a daně, takže čistý dopad na státní rozpočet by byl někde kolem - stále astronomických - 50 miliard korun. Tuto neuvěřitelnou rozhazovačnost (průměrný plat policisty měl v roce 2006 dosáhnout 37 tisíc korun), je nezbytné revidovat a koalice se na tom před týdnem shodla.
Ani po zavedení šestnáctitarifní stupnice proto vláda nepřidá na platy úředníků ani korunu, a ty tak nevzrostou. Zároveň zmrazila stavy, ačkoli resorty prezentovaly nárok na další dva tisíce úředníků na správu agendy spojené se vstupem do Evropské unie. To hned vyvolalo protesty některých ministrů, jiní jsou s tím však smířeni. Při diskusi o reformě veřejných rozpočtů, kterou organizovalo minulý týden sdružení Czech top 100, například šéf CzechInvestu Martin Jahn upozornil, že pod jeho organizaci budou sloučeny další státní agentury na podporu podnikání a nutně bude potřebovat několik desítek kvalifikovaných lidí schopných komunikovat s unií. Bez toho by nebylo možné čerpat obrovské částky ze strukturálních fondů. Potom tedy bude jeho nadřízený ministr průmyslu nucen propustit úředníky jinde. Přítomný Milan Urban neváhal a prohlásil, že s tím nemá vůbec žádný problém.
Není pochyb, že úředníků je v Česku více než dost. Jak při zmíněném diskusním setkání uvedl ministr Sobotka, počty pracovníků v ústředních orgánech státní správy narostly za posledních pět let ze čtrnácti na devatenáct tisíc. A to přes provedenou reformu veřejné správy, která přenesla řadu kompetencí na krajské úřady. Logicky by mělo tedy v budoucnu následovat na ministerstvech propouštění. Ministerstvo financí navrhuje krátit každoročně počet zaměstnanců ministerstev o tři procenta po další čtyři roky, což by snížilo stavy o necelých dvanáct procent. I přes toto krácení by měly být úřady schopné plně pokrývat agendu Evropské unie. Koaliční schůzka však snižování počtu zaměstnanců resortům pouze doporučila. Schválila ovšem návrh ministerstva financí, aby vláda uložila provést v jednotlivých resortech personální audity nezávislou firmou, a to do konce letošního roku. Část ušetřených peněz za propuštěné pracovníky by měla zůstat v resortech na zvyšování platů zbývajícím úředníkům.
Bez zásadních úspor v administrativě je zjevně reformní záměr nesplnitelný a bez zmrazení platů státních úředníků v příštím roce je nemožné dosáhnout schodku pod současnou úrovní.

Dieta pro Škromacha.

Když ale sečteme daňové úpravy a zmrazení platů ve státní správě, vychází stále jen třicet miliard úspor z potřebných šedesáti. Je zjevné, že onu druhou polovinu bude nutné někde uškrtat. Zhruba šest miliard by mělo v rozpočtu na rok 2004 přinést zpomalení valorizace důchodů na zákonem stanovené minimum. Příští rok by se měly penze valorizovat o 4,1 místo 6,8 procenta, jak navrhoval ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach a jak vyplývalo z dosud uplatňované praxe. Škromach chtěl udržovat průměrnou výši čistých důchodů na 42 až 43 procentech průměrné hrubé mzdy. Během nejbližších tří let by to znamenalo dohromady navýšit celkové výdaje na důchody o 98 miliard korun, zatímco úspornější varianta valorizací znamená růst tříletých výdajů pouze o 58 miliard. Je zjevné, že to nestačí, a Sobotka chce po ministerstvu práce a sociálních věcí aby seškrtalo další miliardy na sociálních dávkách. O to se vedl střet na jednání koalice v Kolodějích, které se konalo až po uzávěrce tohoto čísla. Jde ale především o dávky, jejichž vyplácení je upraveno zákonem a jeho novelizace si vyžádá delší čas. Škromach se domnívá, že změny je možné připravit tak, aby začaly platit od roku 2006. Ministr financí však trvá na tom, že to musí být už o rok dříve. Sobotka chce zrušit příspěvek na pohřeb, dopravu a sociální příplatek. Celkem je tak možné v tříletém období ušetřit částku kolem deseti miliard korun. Dopad na rozpočet pro příští rok je tedy jen velmi omezený. Určitý efekt může mít zmrazení výše životního minima, od něhož se odvíjí výpočet výše sociálních dávek. Ministerstvo financí rovněž přišlo s myšlenkou, že by bylo stanoveno takzvané existenční minimum - citelně nižší než životní minimum - a to by určovalo příjem pro osoby, které dlouhodobě nejeví zájem o zaměstnání.
Z dosavadních jednání tedy zatím vyplývá, že na příští rok stále chybí úspory alespoň 20 miliard korun. Zda se je podaří dát dohromady do září, kdy musí jít rozpočet do Poslanecké sněmovny, je ve hvězdách.

Na zahrádku bez neschopenky.

Zatímco příští rok se dá vyřešit jednorázovými škrty, situace pro další období je mnohem složitější. Koaliční shoda na čtyřprocentním cíli reformy klade na úspory v dalších letech požadavky, které budou v rozporu s přístupem zejména sociální demokracie a s jejími zájmy, což se bude vyostřovat zejména proto, že dopady těchto opatření dolehnou na veřejnost v posledním předvolebním roce. Pro rok 2005 přitom koalice dohodla snížení deficitu o 0,7 až 0,8 procenta hrubého domácího produktu a roce 2006 by to mělo být ještě o desetinku lepší.
Z dalších škrtů vyplývá, že se sníží státní podpora stavebního spoření, což by mělo přinést zhruba tři miliardy ročně. Velká diskuse bude o nemocenské. Ministerstvo práce a sociálních věcí má předložit věcný záměr nového zákona vládě letos v září. Schválení paragrafovaného znění v Parlamentu lze však očekávat až v roce 2005 a platnost nové úpravy od roku 2006. Na základě této novely by měl první dva týdny nemocenské hradit zaměstnavatel ve výši stanové zákonem, přičemž by bylo možné sjednat v kolektivní smlouvě vyšší náhradu. Pojistné placené zaměstnavatelem by se v tomto případě snížilo z 3,3 procenta hrubé mzdy na 1,9 procenta. Zaměstnavatelé by potom měli mít právo kontrolovat nemocného, zda dodržuje léčebný režim, a požadovat od lékaře informace o tomto režimu.
Změnit by se měl i systém výpočtu. Nemocenská by se měla počítat z příjmu za předcházejících dvanáct měsíců místo současných třech a do denního vyměřovacího základu by se počítalo 90 procent z příjmu do výše průměrné mzdy, 60 procent z částky mezi průměrnou mzdou a jejím 1,5násobkem. Z částky mezi 1,5násobkem a trojnásobkem průměrné mzdy by se do vyměřovacího základu počítalo třicet procent. To je zásadní změna, protože dnes se počítá sto procent základní mzdy, 60 procent z částky do jejího 1,5násobku a ze mzdy nad tuto hranici se nepočítá nic. Tato a další opatření by měla v roce 2006 ušetřit pět miliard korun. Postihne to především nižší příjmové kategorie, které dosud nemocenskou silně zneužívají.
Podnikatelé aktivitu vlády ve zpřísnění nemocenské vítají. Šéf českého Seimensu Pavel Kafka uvádí, že zatímco nemocnost v Německu je u Siemensu tři procenta, v českých závodech je to devět procent. „Časování pracovní neschopnosti se pozoruhodně shoduje s agrotechnickými lhůtami,“ posteskl si Kafka. Ministerstvo financí se domnívá, že opatření bude mít na snížení nemocnosti významný efekt. Pokud by nemocnost klesla jen o pět procent, bude to znamenat další úsporu 1,5 miliardy korun.
Vláda však potřebuje šetřit rychle. Sobotka chce proto malou novelou prodloužit rozhodnou dobu pro výpočet nemocenské ze tří měsíců na rok již od příštího roku. To by znamenalo úsporu jedné miliardy. Ministerské údaje uvádějí, že kdyby po první tři dny nemoci nebyla vyplácena žádná nemocenská, ušetřilo by se až 2,5 miliardy korun. Ministr Sobotka minulý týden hovořil o záměru v prvních třech dnech krátit nemocenskou na polovinu. Tyto otázky mělo vyřešit koaliční jednání v neděli 11. května.

Nedotknutelné daně.

Stejně tak mělo padnout rozhodnutí o daňové reformě. Zde však nelze čekat příliš velká překvapení. Sociální demokracie se brání razantnímu poklesu korporátní daně a je pro ni přijatelný jen symbolický pokles na 28 procent v příštím roce a možná na 25 procent někdy příště. To má být ještě navíc kompenzováno opatřeními, která rozšíří základ daně. Jde především o prodloužení odpisů, zrušení zápočtu poloviny sražené daně při výplatě dividend, omezení odpočtu ztrát z minulých let a tak dále.
Vláda je však pod tlakem okolních zemí, především Slovenska, které je již na 25 procentech a připravuje dvacetiprocentní sazbu. Maďarsko je dokonce na osmnácti procentech. To by mohlo vést k přesídlování firem z České republiky za lepšími daněmi. Očekává se sblížení sazeb DPH, rozhoduje se jen, zda nové sazby budou sedm a dvacet, nebo devět a osmnáct procent. Od 1. ledna má být změněna daň z nemovitostí tak, že v případě pozemků se bude počítat za skutečné hodnoty. Dojde i k některým dalším méně významným změnám v majetkových daních, nicméně souhrnná daňová kvóta má být zachována. Tedy přesněji řečeno: v příštím roce by měla vzrůst z 39,2 procenta hrubého domácího produktu na rovných 40 procent. V dalších letech má poklesnout nejprve na 39,6 a pak na 39,3 procenta. V této souvislosti stojí za zmínku, že daňové kvóty zemí na podobném stupni ekonomické vyspělosti dosahují souhrnné daňové kvóty zpravidla pod 35 procent.

bitcoin_skoleni

Nepostradatelná privatizace.

Ministerstvo financí počítá s tím, že část běžných výdajů bude i nadále kryta penězi z privatizace. Jde především o financování Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), jehož výdaje by měly zůstat na současné úrovni. Ta činí letos 47 miliard. Koaliční schůzka před týdnem redukovala tuto sumu na 44 miliard. Jenže v příštím roce má přejít část činnosti SFDI na krajské samosprávy, a jeho rozpočet by se tak měl snížit zhruba o sedm miliard. Zbývá 37 miliard, na něž je třeba získat zdroje. Zhruba 18 miliard by měl fond získat z vlastních zdrojů, tedy z podílu na silniční dani a spotřební daní z pohonných hmot. Dalších zhruba patnáct miliard má dodat Fond národního majektu z výnostu privatizace. Jan Juchelka, předseda výkonného výboru Fondu národního majetku, však nedávno v týdeníku EURO prohlásil, že na jednání o rozpočtech půjde s představou, že fondům dopravy a bydlení se již vyplatí jen minimum, nebo ještě lépe vůbec nic. Důvodem je to, že privatizační zdroje mají předurčený účel a jsou tak de facto už utraceny.
Náměstek Janota soudí, že fondy dopravy a bydlení by se měly rozhlédnout po zdrojích Evropské unie. Neměly by už samostatně zahajovat žádné akce a své prostředky použít pro kofinancování. Strukturální fondy Evropské unie nabízejí v příštích třech letech dohromady více než 70 miliard korun, jenže ty mohou jít jen do projektů, na nichž se bude česká vláda podílet 35 až 75 procenty. Zatím vláda projednala projekty pro spolufinancování unie jen v hodnotě 7,5 miliardy korun. To je zjevně nedostatečné, a je otázkou, zda české úřady dokáží využít nabízených možností.

Někdy příště.

Z uvedených pilířů reformy je zřejmé, že nejde o příliš radikální obrat a razantní zásah do veřejných financí. I externí poradce ministra Sobotky ekonom Ondřej Schneider si není jist, zda bude mít reforma úspěch. Říká, že ze zahraničních zkušeností vyplývá, že jsou úspěšné reformy, které začínají jedním rázným, byť bolestivým, krokem, například snížením schodku alespoň o dvě procenta HDP. Připouští však, že taková reforma je v české politické realitě sotva uskutečnitelná
Ekonomický expert Unie Svobody Ivan Pilip je v zásadě spokojen. „Dovedu si představit razantnější reformu, ale co se dnes připravuje, je podstatný pokrok oproti názorům, které převládaly ještě před Vánoci.“ Soudí také, že při reformě by se mohlo při krytí jednorázových výdajů využít i dalších zdrojů z privatizace. Prodat by se dal například Budvar nebo podniky, jako je ČEPRO, Mero nebo ČEPS.
Vyrovnaný rozpočet a odpovědné hospodaření tedy zemi přinese až příští vláda. Nezbývá než doufat, že na ni nebudeme muset čekat až do konce volebního období současného kabinetu.

  • Našli jste v článku chybu?