Optika pesimisty
Mýtus č. 1: Nová ekonomika způsobila dramatickou dezindustrializaci USA.
Realita: Zpracovatelský průmysl nevymizel, ale byl předefinován (reinvented). V letech 1987 až 1996 se výroba ve zpracovatelském průmyslu USA zvýšila o 27 procent. Při podstatném zvýšení produktivity práce klesla zaměstnanost o pouhých 1,4 procenta.
Mýtus č. 2: Globalizace a zvýšení podnikové konkurence způsobily stagnaci mezd pro většinu amerických dělníků.
Realita: Nízký růst reálných mezd je důsledkem nízkého růstu produktivity práce. V letech 1963 až 1973 vzrostla produktivita práce v podnikatelském sektoru o 35 procent, zatímco mzdy o 31 procent. V letech 1985 až 1995 vzrostla produktivita práce o devět, zatímco mzdy o šest procent.
Mýtus č. 3: V nové ekonomice je většina nových pracovních příležitostí spojena s nízkými příjmy.
Realita: Počet nízkopříjmových pracovních příležitostí roste, ale počet vysokopříjmových pracovních příležitostí roste ještě rychleji. Mezi lety 1989 a 1998 vzrostl počet vysoko–příjmových pracovních příležitostí o 20 a nízkopříjmových o deset procent. Počet pracovních příležitostí ve střední příjmové kategorii se nezměnil.
Mýtus č. 4: Technický pokrok ničí více pracovních míst, než jich vytváří.
Realita: Technický pokrok mění strukturu pracovních sil a zvyšuje produktivitu práce a příjmy, aniž by zvyšoval přirozenou míru nezaměstnanosti. Nová ekonomika snížila míru nezaměstnanosti na pětadvacetileté minimum.
Mýtus č. 5: Restrukturalizace korporací značně zredukovala pracovní místa na středních úrovních řízení.
Realita: Mezi roky 1989 a 1998 vznikly tři miliony nových pracovních míst ve středních článcích řízení. Přestože nová ekonomika zplošťuje hierarchie v řízení, vyvolává novou poptávku po středních manažerech pro kvalitu, inovace, design, marketing a finance.
Optika optimisty
Mýtus č. 1: Americká ekonomika zažívá od počátku osmdesátých let bezprecedentní konjunkturu.
Realita: Růst HDP na hlavu, produktivity i reálných mezd od počátku 80. let zaostával za růstem těchto veličin v 60. a 70. letech. Zatímco růst počtu pracovních míst v 80. a 90. letech byl rychlejší než v 60. a 70. letech, růst HDP na hlavu byl sotva poloviční.
Mýtus č. 2: Příjmová nerovnost není vážným problémem.
Realita: V letech 1980 až 1996 se reálné příjmy pěti procent nejbohatších amerických domácností zvýšily o 58 procent, ale v nízkopříjmových domácnostech, kterých je šedesát procent, jen o čtyři procenta. Američané byli vychováváni v duchu: Dosáhni vzdělání, tvrdě pracuj a dodržuj pravidla – pak zbohatneš. Pokud to přestává platit, společnost může spět k dezintegraci.
Mýtus č. 3: Nová ekonomika znamená smrt velkých korporací a soumrak vlády.
Realita: Velké korporace a vláda se pružně přizpůsobují a stále hrají klíčovou roli. Aby mohly přežít, stávají se rychlejšími, pružnějšími a chytřejšími – a přežívají.
Mýtus č. 4: V nové ekonomice je stále větší počet osob samostatně výdělečně činných.
Realita: Osoby samostatně výdělečně činné tvoří zhruba stejný podíl pracovní síly jako dříve. V letech 1975 až 1995 se podíl těchto osob na celkové pracovní síle nezměnil a zůstal na zhruba devíti procentech.
Pramen: The Progressive Policy Institute, Washington
