OPTIMISMUS V MEZÍCH ZÁKONA

O vstup do patnáctky požádalo dalších šest států

Vysocí úředníci státu tvrdí, že Evropská unie začíná Českou republiku vnímat lépe. K mírnému optimismu je vede fakt, že republika jako jediná z kandidátských zemí uzavřela velmi složitou kapitolu legislativy nazvanou volný pohyb zboží. Volný poh yb zboží je jedním ze základních principů evropské patnáctky.

Konečné rozhodnutí.

Dvoudenní vrcholná schůzka šéfů států Evropské unie (zahájená 10. 12.) v Helsinkách potvrdila, že přípravy unie na přijetí dalších kandidátů skončí nejpozději do konce roku 2002. K zahájení jednání vyzvala konference dalších šest kandidátských zemí. Co to znamená? Zahraniční komentátoři se shodují. Tím, že unie otevřela dveře všem zemím, které si přejí do ní vstoupit, byla načrtnuta mapa sjednocené Evropy. Unie však není v situaci, kdy by mohla přijmout dvanáct dalších států, nepočítaje Turecko. Instituce, které původně byly vymyšleny pro šest a posléze adaptovány pro patnáct států, nemohou sloužit sedmadvaceti zemím. Navíc, větší rozšíření si vyžádá také reformu zemědělské politiky a politiky vyrovnávacích fondů. A o tom se vůbec nemluví, nepočítá s tím ani minireforma, o níž se bude jednat příští rok.

To jsou problémy, které nás sice zajímat musejí, nesmějí se však stát argumentem pro plíživé tempo příprav země na vstup. Pro Českou republiku má poselství z Helsinek poněkud jiný nádech. Konkurence se zvětšila. „Rozhodli jsme se, že na konci roku 2002 bude unie připravena, aby posléze přijala nové členy. A vše bude záviset na jejich individuálních výkonech, prohlásil po první schůzi summitu finský premiér Paavo Liponen. Individuální výkon je klíčovým slovem, kterým by se měla řídit Praha.

Záminkou k průtahům by se neměl stát ani fakt, že existují různé výklady helsinského usnesení. Podle některých pozorovatelů totiž může délka ratifikace smluv s novými členy oddálit jejich faktické přijetí až k lednu roku 2004.

Tempo je dáno.

Unie ani v Helsinkách neřekla, kolik zemí bude v první vlně schopna přijmout. Nemění to však nic na tom, že rozhodující bude přelom srpna a září příštího roku, kdy Evropská komise dokončí zprávu o pokroku kandidátů. Nebudeli jasno už v červnu na portugalském summitu Evropské unie. Bezesporu nejlépe by bylo, kdyby se Česká republika v harmonizaci právního řádu dostala na první místo. Jenomže podle místopředsedy vlády Pavla Rychetského vláda až dosud odevzdala Parlamentu osmdesát až devadesát návrhů zákonů, které tuzemský právní řád přibližují unijnímu. Parlament však zatím neschválil ani polovinu. Pomalost zákonodárců je jednou z velkých překáže k pro nadiktované tempo. Další je výkon ekonomiky. Rozhodující z pohledu Bruselu jsou průměrná mzda, její vztah k hrubému domácímu produktu a růst HDP. Požadavkům unie odpovídá české hospodářství jen v tom, že inflace nepřekračuje tři procenta.

Rekonstrukce.

Kabinet minulý týden určil, že rozhodovacím orgánem pro záležitosti unie bude vládní integrační výbor. Do jeho čela se postavil premiér Miloš Zeman, výkonným místopředsedou výboru se stal vicepremiér Jan Kavan. Ten si od obměny slibuje větš í disciplinu ministrů, kteří připravují dokumenty požadované Bruselem. Neměly by se tedy opakovat stížnosti bývalého místopředsedy Egona Lánského, že členové vlády na zasedání výboru nechodí a navíc jim nemůže, co se týče příprav na vstup do unie, n ic přikazovat.

Když ekonomika zůstane stranou a zlepší se výkon exekutivy, nebude ani pak zdaleka vyhráno. Legislativní lhůty, kterými se dosud řídí Poslanecká sněmovna, jsou tak dlouhé, že desítky norem (unie počítá jen ty, které vstoupily v platnost) by mu sely být schváleny už v únoru. A to je představa nereálná. Lze tedy jen doufat, že rozhádaný Parlament se shodne alespoň na této prioritě a upraví jednací řád tak, aby legislativní procedura byla co nejkratší. Příslušný návrh už Poslanecká sněmovna obdržela, definitivně by ho měla schvalovat v lednu. A to je termín kritický. V té době se poslanci budou znovu zabývat vládním návrhem státního rozpočtu a úpravy jednacího řádu se klidně mohou stát předmětem politických han dlů.

Jan Kavan po helsinské konferenci prozradil: „Předseda Evropské komise Romano Prodi mi neformálně řekl, že on sám by nás rád viděl v první skupině přijímaných zemí. Poté co Česká republika jako první uzavřela kapitolu o volném pohybu zboží, c hvála zazněla z úst velvyslance Evropské unie v Praze Ramiro Cibriana. Od verbálních projevů k činům může být ale pěkně daleko. A nejen na labilní české politické scéně. V samotné patnáctce bezprostředně po helsinském summitu zes ílily hlasy varující před čistě politickými rozhodnutími. Přibývají upozornění, že i ti nejpokročilejší kandidáti jsou dnes ještě daleko od kompletního převzetí evropských právních norem a ještě dál od jejich uplatnění.