Antonín Koláček a spol. skončí patrně za mřížemi. K úplnému rozpletení případu však ještě mnoho informací chybí
Rozhodnutí soudu ve švýcarské Bellinzoně poslat do vězení Antonína Koláčka a další bývalé manažery a privatizátory Mostecké uhelné společnosti (MUS) představuje zásadní precedens (viz Kvůli uhlí do tepláků). Švýcarští vyšetřovatelé se teď mohou intenzivně pustit do rozplétání nákupu plzeňské Škodovky nebo řešit vyluxovaná konta bývalého sponzora ODS Petra Macha. Všechny tři kauzy spolu totiž souvisejí.
Švýcaři v rámci vyšetřování získali informace, jak bylo v letech 2003 a 2004 financováno převzetí Škody investiční skupinou Appian, která předtím privatizovala MUS. Na vzájemnou propojenost transakcí upozorňují česká média delší dobu. Teprve rozsudek švýcarského soudu však dává možnost rozkrýt celou neprůhlednou operaci.
Podobné je to s Petrem Machem. Ten přišel ve Švýcarsku o peníze z prodeje fotbalové Sparty Východoslovenským železárnám obchodníka Alexandra Rezeše. Obchod se uskutečnil v roce 1996. Slovenský miliardář měl zaplatit třináct milionů dolarů. Po odečtení podílu Machova společníka a výběru dvou milionů v hotovosti mu zbylo na kontě u banky UBS osm milionů. O peníze se mu měl ve Švýcarsku starat právník slovenského původu Camillus Braxator. Ten, který spolu s Markusem Haslerem (známým z toskánské kauzy, v níž Marek Dalík, Mirek Topolánek a Martin Roman byli na výletě v Monte Argentariu) manažerům MUS obhospodařoval miliardy získané při privatizaci uhelné firmy.
Peníze se ale začaly Machovi při převodech záhadně vytrácet. Kdo konkrétně Macha obral, není zatím zřejmé. Detektivové z protikorupční policie však nevyloučili, že luxování Machových kont by mohlo mít s případem Mostecké uhelné spojitost. K úplnému rozpletení případu privatizace MUS zkrátka ještě mnoho informací chybí.
Nevyslyšené varování Privatizace MUS začala v době kuponové privatizace. Stát tehdy převedl 46 procent akcií uhelné společnosti na Fond národního majetku a pět procent věnoval zdarma městům a obcím. Ty své akcie postupně prodávaly. V době úřednické vlády Josefa Tošovského management dolů krytý nastrčenou společností Appian Group finišoval v tajném skupování volných akcií z trhu i od obcí, a to za peníze vytažené ze samotné MUS. A za vydatného lobbingu tehdejšího poslance ČSSD Josefa Hojdara. Manažeři tak podloudně získali majoritu ve společnosti.
Následující vláda Miloše Zemana krátce po svém vzniku rozhodla, že švýcarské firmě Investenergy prodá zbylých 46 procent dolů za 650 milionů korun. Učinila tak navzdory jednoznačnému varování. Politici byli totiž českými bezpečnostními složkami informováni, že doly neprodávají renomovanému americkému investorovi Appian Group, ale nastrčené firmě. Dokládá to zpráva protikorupční policie z roku 2004 adresovaná státnímu zastupitelství i policejní spis s krycím názvem Kosatka, který policie na MUS vedla. Oba dokumenty, jež odkazují k době privatizace společnosti, má týdeník Euro k dispozici. V materiálech je jednoznačně popsáno, že delawarská společnost Appian byla pouze prázdnou schránkou, která měla zakrýt vytažení peněz z MUS a následné zakoupení akcií společnosti. Varování ovšem nikdo nevyslyšel. Nebo nechtěl vyslyšet.
Česká policie došla při svém vyšetřování mnohem dál. Rozklíčovala smlouvy mezi Appianem, švýcarskou společností Investenergy SA, Synergo Suisse CZ, Newton Financial Management Group a jedním z obžalovaných, bývalým manažerem Světové banky Jacquesem de Grootem. 30. března 1998 Appian a Investenergy uzavřely „řádnou a neveřejnou smlouvu, jejímž předmětem byl obchod týkající se závazku k ovládnutí MUS, a. s., důlního koncernu v ČR,“ stojí například ve spise Kosatka.
Vyšetřování v Česku přesto bylo několikrát odloženo.
Podivná úloha Petra Pudila Díky verdiktu bellinzonského soudu si přijde na své mimo jiné Czech Coal Services, nástupnická firma po MUS nevykonávající žádnou obchodní činnost. Ta se dožadovala náhrady 6,3 miliardy korun, protože se cítila poškozena kroky původních privatizátorů. Bývalí uhlobaroni Vasil Bobela a Petr Pudil vlastní v Czech Coal Services poloviční podíl, druhá půlka patří kyperské společnosti Indoverse (Czech) Coal Investments Pavla Tykače. Pudil přitom sehrál v kauze nepřehlédnutelnou roli, jak dříve upozornil web Motejlek.com. V MUS se objevil v roce 1998, kdy hnědouhelné doly za peníze MUS přebírali lidé kolem Antonína Koláčka. Zhruba o rok později měl Pudil k privatizátorům dovést obchodníka se zbraněmi Pavla Muselu úzce napojeného na tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. Právě přes něj byla odeslána provize směřující ke špičkám ČSSD.
V roce 1999 Koláček a spol. odkoupili zhruba 46 procent zbývajících akcií státu za 650 milionů korun. Pudil a finanční ředitel Bobela po několika letech Koláčka přesvědčili a každý z nich získal po deseti procentech společnosti. O MUS se později ucházel ČEZ, ale Petr Pudil spojil síly s Pavlem Tykačem. Zatímco ČEZ nabízel asi deset miliard korun, budoucí vlastník Tykač dvojnásobek.
Rozhodnutí soudu bude mít vliv na probíhající vyšetřování v České republice. Tuzemské soudy totiž manažery nemohou soudit za skutky, za něž je za mříže poslali Švýcaři. Případ ale neskončil ani ve Švýcarsku. Odsouzení se mohou odvolat k vyšší instanci. A předseda soudního tribunálu Jean-Luc Bacher říká, že o osudu asi 600 milionů švýcarských franků zadržených na účtech odsouzených se teprve rozhodne. Zřejmě na přelomu listopadu a prosince. (Více o Antonínu Koláčkovi a Pavlu Tykačovi na str. 38 a 56.)
Kvůli uhlí do tepláků
Přehled rozhodnutí švýcarského soudu v kauze Mostecké uhelné společnosti
Marek Čmejla Odsouzen za podvod, opakované praní špinavých peněz. Soud jej poslal za mříže na 48 měsíců a udělil peněžitý trest ve výši celkem 40 500 švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let.
Jiří Diviš Odsouzen za spolupachatelství při podvodu, opakované praní špinavých peněz, padělání listin atd. Dostal 46 měsíců nepodmíněně a peněžitý trest ve výši 63 750 švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let.
Jacques de Groote Uznán vinným z podvodu a odsouzen k pokutě ve výši 75 900 švýcarských franků.
Oldřich Klimecký Uznán vinným z podvodu, opakovaného praní špinavých peněz. Soud jej poslal za mříže na 37 měsíců a uložil peněžitý trest ve výši 10 250 švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let.
Antonín Koláček Soud jej uznal vinným z podvodu, porušení povinností při správě cizího majetku, opakovaného praní špinavých peněz. Odsouzen k 52 měsícům za mřížemi a pokutě celkem 11 970 švýcarských franků s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let.
Petr Kraus Soud jej odsoudil za podvod, opakované praní špinavých peněz. Za mřížemi by měl strávit 36 měsíců, z toho 16 nepodmíněně. Dále byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 200 pokutových dní po 43 švýcarských francích za den s podmíněným trestem odnětí svobody v délce dvou let.
Luboš Měkota Soud zastavil řízení kvůli jeho úmrtí.
Zdroj: týdeník Euro
O autorovi| Jan Hrbáček • hrbacek@mf.cz
