Německý nepořádek v české kotlině
Už nikdy v Německu nebude na skládce zahrabán ani gram biologicky rozložitelného odpadu. Pod zem však nesmějí ani příliš výhřevné plasty. Protože tak už více než půl roku spořádaně činí každá víska, pokud zastupitelstvo či svozová firma nevolí o dost dražší spalovnu, těch plastů vytříděných z marastu šedých směsných popelnic je tudíž požehnaně. Ty i odložená oblečení jsou žírnou pastvou pro šikovné české ručičky. Za likvidaci odpadů se totiž platí. A kdo by pohrdl eury, když je v Česku tolik zapomenutých kravínů či kasárenských hal, které nikoho nic nestojí? Stačí jenom včas zmizet.
Na každou takovou odpadovou transakci musejí ovšem být dva. Vedle chtivého českého rozsévače i německý producent odpadů, který platí. A tak jde o problém německo-český, přestože se jím v první zemi posiluje pověstný pořádek a ve druhé pořádný bordel. Hodně by zmohla mobilizace české Celní služby. Pořádně dlouho odstavený kamion s nelegálním odpadem by jistě dopravce odradil od dalších pokusů. Opravdu účinná však může být jen společná německo-česká spolupráce.
Na první kontakt českého ministra životního prostředí Libora Ambrozka zareagovalo jen konzervativní Bavorsko slušnou omluvou. Sasko a Sasko-Anhaltsko zatím nevidí ,neslyší. Přitom právě odtud pocházejí už rozluštěné transakce. Libor Ambrozek se tedy v této věci obrací na svého resortního spolkového kolegu Sigmara Gabriela, kterého vyzval, aby informoval pořádkumilovné německé podnikatele, že u nás je taková přeprava porušováním zákona. Proto by měli zasahovat i němečtí celníci. Ponechat těmto přepravám volný průběh by znamenalo, že otrlejší přepravci by k nám bez skrupulí expedovali komunální odpad rovnou z popelnic, a ten by na černých skládkách teprve dokázal divy.
Německý odpad v českých kravínech je ovšem v těchto dnech silné domácí téma a přisadil si na ně shodným směrem dokonce i známý slovní otesávač ekologických zákonů ministr průmyslu Milan Urban. Jestliže se nejhlasitěji proti dovozům rozezvučel sám premiér Jiří Paroubek, pak by Ambrozek měl rychle zapomenout na to, co sám schytal, a využít shodně naladěné politické nálady k prosazování českých požadavků v evropské odpadové legislativě. Kdyby byla schválena připravovaná liberální odpadová směrnice, vzpomínali bychom na dramatické libčeveské příhody jako na selanku. Odpadový gradient na česko-německé hranici je tak silný, že by tudy proudila povodeň komunálních odpadků neregulovaná vůbec ničím. Mezi oběma zeměmi, respektive mezi kontinentálními starými a novými státy EU, jsou nejen technologické, ale především cenové rozdíly za uložení či spálení komunálního odpadu.
Uvolněním dosavadních, byť silně porušovaných zásad by se mnohonásobně zvětšil dovoz odpadů k jejich likvidaci, přitom celá třetina dovezených odpadů by v podobě škváry a popílků zůstávala u nás. Odpad není klasické zboží. Nakládání s ním je jedním z ukazatelů, jak ta která společnost zachovává životní prostředí a bylo by velice nemorální budovat si své dobré prostředí na úkor souseda.
Jestliže je premiér Paroubek odhodlán vyjednávat o ilegálních vývozech odpadů s premiérkou Merkelovou, měl by být připraven i na diskuse principiálního charakteru o připravované změně odpadové směrnice. Vzhledem k vyspělosti ekologické politiky německých sousedů lze očekávat podporu i přesto, že právě pro Německo by bylo nejpohodlnější směrnici co nejvíc liberalizovat. Například o zásadě ukládat svůj radioaktivní odpad v zemi jeho vzniku už dnes nikdo nepochybuje. Komunální odpad sice nemá strategickou váhu, zato ho lidé produkují strašně moc.
Tomuto zásadovému pohledu samozřejmě plně vyhovuje český požadavek, aby si nalezený německý odpad v českých zákoutích odváželi jeho producenti zpět. Uložit či spálit ho v Česku a poslat účet by bylo nešťastné řešení. Pro původce odpadu by to bylo cenově stejně výhodné. A nezakusil by štrapáce, jaké takové ilegální kšeftování s odpadky vyvolává v místě jejich odhození. Německá politická reprezentace by při jednáních o tomto problému mohla vnímat, že pohled na jejich zemi, skrze zahnívající odpady, nevytváří prostor pro dobré vzájemné vztahy a nakonec narušuje i letité představy Čechů o německém pořádku, který sice právě nemilujeme, ale ve skrytu duše obdivujeme.
Naše pozornost by se měla proto ubírat zpět k Libčevsi. Protože u tamního už zmedializovaného a prohořelého odpadu byl poprvé konkrétně formulován požadavek na konkrétní firmy o stažení konkrétních odpadů podle evidenčních listů. Na vlastní oči uvidíme schopnost německých úřadů řešit odpadový problém a ochotu firem přijmout odpovědnost. Svůj díl by ovšem měla dostat i česká (?) firma BAU-24, která zřejmě byla motorem celé ohavnosti.
