Funkce v polostátních podnicích obsazují politici z vládní Občanské platformy
Začátkem roku vystoupil v Sejmu ministr Aleksander Grad z Občanské platformy, aby dolní komoru polského parlamentu (její Komisi pro státní majetek) informoval o privatizačních výhledech Tuskovy vlády na rok 2008. Gradovo ministerstvo by mělo představit čtyřletý plán privatizace. Jaké ministerstvo vlastně Aleksander Grad řídí? V polštině jeho název zní Ministerstwo Skarbu Państwa (MSP), otrocky přeloženo ministerstvo státní pokladnice či státního pokladu, volně ministerstvo národního (státního) majetku. Do jeho kompetencí patří správa podniků, které si chce stát ponechat, i privatizace firem či státních podílů, na nichž stát nemá zájem. A v obou kategoriích chystá Tuskova vláda změny.
Transparentnější proces.
Proces privatizace má být transparentnější. Každá konkrétní privatizace má mít speciální dokumentaci, v níž budou zaznamenávané údaje o privatizovaném podniku i o všech dosavadních důležitých aktech s ním spojených. Dle polského listu Dziennik hodlá Gradovo ministerstvo privatizaci urychlit. Jen v letošním roce se má týkat zhruba 350 podniků. Prioritu pro letošní rok tvoří podniky, v nichž státu patří podíl, jehož se chce zbavit, neboť jej k ničemu nepotřebuje. To se má například týkat některých firem nábytkářského průmyslu a cestovního ruchu. Polský stát se také bude chtít zbavit zbytkových menšinových podílů. MSP chce většinové vlastníky donutit k odkoupení menšinových státních podílů i opatřením, které má vstoupit v platnost počátkem července. Pro každou firmu, v níž je stát třeba jen minoritním akcionářem, budou platit stejná pravidla jako pro veřejné společnosti. Gradovo ministerstvo doufá, že tím dostatečně „motivuje“ většinové vlastníky k odkupu státních podílů.
Něco ano, něco ne.
Z větších firem ministerstvo plánuje privatizaci polských aerolinek LOT. Dosud však neví, zda formou nalezení strategického investora, nebo prodejem akcií LOT na burze. O potřebě zásadních změn v LOT se v Polsku mluví a píše už dlouho. Již na podzim 2006 přinesla Gazeta Wyborcza velký článek „LOT - privatizace, nebo smrt“ o ztrátových aerolinkách. LOT a její dceřiné společnosti - nízkonákladové Centralwings a EuroLOT zajišťující vnitrostátní a regionální přepravu - tvoří nepřehledný propletenec, jehož rozvoji brání přebyrokratizované vedení i tlak odborů. Stát vlastní téměř 70 procent akcií LOT, 25 procent však správce konkurzní podstaty zkrachovalých švýcarských Swiss Air, které před bankrotem investovaly právě do ní. Zbytek akcií patří zaměstnancům. Nicméně každé strategické rozhodnutí musel dle statutu společnosti odsouhlasit právě správce podílu Swiss Air. Dle vyjádření ministra Grada se však patrně uskutečnila zásadní dohoda, která umožní vstup LOT na burzu a následnou privatizaci.
Zatímco aerolinie již polský stát nepovažuje za podnik strategického významu, u jiných odvětví to rozhodně neplatí. Především u firem působících na surovinových a energetických trzích. V jejich případě se polská vláda pravděpodobně obává i možného vstupu suverénních fondů, které mohou skrytě hájit něčí mocenské zájmy. Ani petrolejářský kolos PKN Orlen, ani rafinerskou skupinu Lotos privatizace státního podílu patrně nečeká. (Stát má sice v Orlenu menšinový podíl, ale disponuje rozhodujícím hlasem v dozorčí radě - podobný model platí i u některých jiných společností.) Polostátní společnosti však čeká výměna vedení. Podle současné vlády utrpěly polostátní strategické podniky dosazením osob spojených se stranou bratří Kaczyńských (Právo a spravedlnost, PiS) do jejich čela. Například ředitelem druhého největšího světového producenta stříbra a šestého mědi KGHM byl donedávna člen PiS Krzysztof Skóra a Orlen řídil dávný spolupracovník Lecha Kaczyńského z Nejvyššího kontrolního úřadu Piotr Kownacki.
Vše jako dříve.
To se má nyní změnit. Gradovo ministerstvo již vyhlásilo konkurzy na apolitické členy dozorčích rad, kteří nebudou závislí na politické moci či stranickém sekretariátu a od nichž se bude očekávat především výkon a profesionalita. Zájem je prý velký. Dle deníku Gazeta Wyborcza se například o jedenáct míst v dozorčí radě Burzy cenných papírů (Giełda Papierów Wartościowych) uchází 70 kandidátů, o pět míst ve vedení největší polské banky PKO BP 92 kandidátů a o tři místa v dozorčí radě Totalizatora Sportowego (jakési polské Sazky), kde má stát stoprocentní podíl, 59 zájemců.
Polské „ministerstvo pokladu“ chce prosadit podobný způsob výběru i pro ředitele a další management podniků se státní účastí. Brzy má vzniknout - i s pomocí headhuntingových firem - jakási „banka“ manažerů, kam by stát vždy sáhl, kdyby se v nějakém jím spravovaném podniku uvolnilo místo.
Profesor Witold Orłowski, hlavní ekonom PricewaterhouseCoopers, jehož citovala Gazeta Wyborcza, považuje ideu vytváření manažerských „kádrových rezerv“ pro polostátní podniky za krok správným směrem. Upozornil však také na známou pravdu, že „ďábel vězí v detailech“. Bude-li výběrová komise skutečně nezávislá, může taková snaha přinést užitek, ale mezi aspiranty na místa ve vedení polostátních podniků se už objevila i mnoho politiků spojených s Tuskovou vládní Občanskou platformou. Může se proto stát, že nakonec půjde jen o „novou vlnu se starým - partitokratickým - obsahem“.
