Trh bývalého Československa si dělí Poláci a Maďaři
Na východě ropná velmoc Rusko, na západě obří ropné korporace. To je situace, v níž se nacházejí postkomunistické země střední Evropy. Velké středoevropské petrochemické podniky ale nechtějí vypadnout ze hry. Také proto se snaží posilovat pozici na trhu v okolních zemích, pohlcovat menší konkurenty a hrát alespoň roli regionálních obrů. Typickým příkladem jsou polský PKN Orlen a maďarský Mol - dle tržeb za rok 2003 dva největší podniky střední Evropy. Vytváření takových silných firem - byť z větší části soukromých - podporují také vlády, které se snaží zajistit energetickou nezávislost svých zemí.
Zatímco český ČEZ dobývá nová území v oblasti elektroenergetiky, Maďaři a Poláci se ukazují právě v petrochemii. Navrch má zatím Mol. Podařilo se mu uskutečnit úspěšnou akvizici slovenského Slovnaftu a míří dál. Hodlá posilovat svou přítomnost například v Chorvatsku. Mol má také dostatek finančních prostředků na to, aby se zajímal o další možnosti ve střední a jihovýchodní Evropě. Vyinkasoval totiž více než půl miliardy eur za prodej části svého plynárenského byznysu německé firmě E.On.
Do rodiny PKN.
Poláci tak trochu Maďarům závidí. Akvizice Molu na Slovensku byla jedním z popudů, který vedl PKN Orlen k zájmu o český trh. Letos Poláci dokončují převzetí majority v českém Unipetrolu. Orlen (polsky „orlík“) je největším středoevropským maloobchodníkem s pohonnými hmotami a tuto pozici si chce udržet. Současný zájem české Benziny o čerpací stanice Aral je v souladu s takovou strategií, neboť benzínky by se následně měly ocitnout právě v rodině PKN.
Jenže ani PKN Orlen a Mol nemusejí být dost velcí na to, aby seubránily převzetí - ať už ze strany západní nadnárodní korporace, nebo ruské společnosti. Proto v minulosti vznikl plán fúze obou firem, díky níž měl vyrůst středoevropský obr schopný konkurence. Objevil se i třetí hráč, který by mohl do takového spojování zasáhnout - rakouská firma OMV. Ta sice nepůsobí v postkomunistické zemi, ale jinak se společnostem PKN Orlen a Mol v mnohém podobá. Ani ona se velikostí nemůže rovnat světovým ropným lídrům. A také OMV má velké regionální ambice ve střední Evropě.
Plány na podobné fúze se pohybují jako na horské dráze. Chvíli to vypadá, že už je vše dojednáno, pak se zase ukáže, že veškeré vyjednávání prozatím ztroskotalo. Nyní couvá zvláště PKN Orlen. Není divu - v tržní kapitalizaci momentálně za Maďary i Rakušany silně zaostává. Hodnota akcií OMV v minulém roce vzrostla o 88 procent, hodnota cenných papírů Mol se zdvojnásobila. Investoři oceňují to, jak obě firmy dokázaly do svých impérií zabudovat nová aktiva.
Obnoví se námluvy?
O strategii PKN Orlen se však donedávna hodně pochybovalo. Nebylo jisté ani to, zda PKN dokáže efektivně převzít Unipetrol. Terčem kritiky však byla především jiná akvizice Poláků. PKN Orlen totiž nakoupil čerpací stanice v severním Německu a tento krok se mu zatím příliš nevyplácí.
Současné vedení PKN v čele s Igorem Chalupcem přichází s novou strategií, podle níž je nyní prioritou zefektivnit dosavadní byznys. Velké regionální fúze se tedy odkládají. PKN Orlen se hodlá soustřeďovat na klíčové aktivity (core byznys) a pokračovat zvláště v posilování pozice přímo na polském - a také českém - trhu. Možnosti dalších akvizic ve střední Evropě ovšem bude bedlivě sledovat. Pokud jde o Německo, PKN chce buď rozšířit svou síť čerpacích stanic, nebo se ze země stáhnout. Záleží na vývoji.
Cílem je zdvojnásobit tržní hodnotu v příštích letech. Až se PKN Orlen zase dostane svou kapitalizací na úroveň středoevropských rivalů, mohou se obnovit námluvy. Zcela jisté to však není. Poláci jsou silní v rafinériích a maloobchodu, ale chtěli by si zajistit přístup přímo ke zdrojům ropy. Nyní pokukují po Libyi. Přístup k ropným polím by jim mohlo zajistit nejen partnerství s OMV a Molem, ale zřejmě ještě lépe spojenectví právě s některou velkou nadnárodní firmou. Poláci každopádně chtějí omezovat závislost na ruské ropě. Je tedy otázkou, zda si později vyberou středoevropskou či spíše západní variantu, jak toho docílit.
Maďaři stále věří.
Šéf společnosti Mol Zsolt Hernádi nicméně středoevropskému partnerství věří. „Budeme spolupracovat na různých trzích, což by mohlo přirozeně vést k úplnému spojení - i když spíše ve vzdálenější budoucnosti,“ řekl Hernádi polskému listu Rzeczpospolita. Mol dokonce uvedl své akcie na varšavskou burzu. Cílem bylo posílit zdroje kapitálu, ale obchodování s cennými papíry maďarské firmy ve Varšavě by mohlo případnou fúzi s PKN Orlen usnadnit. Lépe by se poměřovala hodnota obou společností.
Problém je v tom, že Maďaři jsou dnes k velké středoevropské fúzi připraveni lépe než ostatní. Dokonce i OMV bude muset řešit jiné problémy - zvláště to, jak dokončí převzetí většinového podílu v rumunském Petromu, který má třikrát více zaměstnanců než samotná rakouská firma.