Polské volby drtivě vyhrála konzervativní strana Právo a spravedlnost. Zásadně to ovlivní vztahy země s Evropskou unií
Na velikosti ptáka nezáleží. Polská národní banka, jejíž vchod ve varšavské Świętokrzyské ulici zdobí mohutná bílá orlice, již má Polsko ve státním znaku, si v posledních letech vydobyla uznání v mezinárodních finančních i politických kruzích svou relativní střízlivostí. Její guvernér Marek Belka vcelku úspěšně odolával tlaku na povzbuzování ekonomiky tištěním nových peněz, což se zejména v letech po finanční krizi po roce 2008 stalo oblíbeným kouskem centrálních bankéřů od Washingtonu přes Frankfurt až po Peking.
Belka a osm dalších členů celkem desetihlavého týmu v čele centrální banky však v únoru končí. Mezi jejich potenciálními nástupci je mnoho holubic, jak se v branži říká lidem, kteří nemají s krmením ekonomiky lacinými penězi mnoho problémů. Tyto holubice, ač dosud drobné, krouží kolem bílé polské orlice – a škodí vyhlídkám tamní ekonomiky ještě dříve, než se k jakékoli funkci dostaly.
Ony holubičí manévry nastaly coby překvapivý následek dvojích voleb v rozmezí necelého půl roku. Nejprve v květnu nečekaně prohrál boj o znovuzvolení prezident Bronisław Komorowski, spojenec vlády premiérky Ewy Kopaczové z liberální a proevropské strany Občanská platforma. Namísto něho převzal úřad Andrzej Duda, představitel konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS), jež má sklon přistupovat k řešení ekonomických problémů zleva. Bude to Duda, kdo jmenuje příštího guvernéra centrální banky a dva jeho kolegy.
NENÁPADNÝ BYROKRAT
Belkovým nástupcem má být jeden ze současných členů rady banky, pětašedesátiletý Adam Glapiński. Vystudovaný statistik se vyhoupl do první ligy polského byznysu až v poslední dekádě, kdy byl generálním ředitelem telefonního operátora Polkomtel a šéfem dozorčí rady těžařské firmy Polska Miedź. Na dosud nenápadném byrokratovi by po jmenování (mělo by přijít nejpozději do konce ledna) leželo rozhodování netušené tíhy.
Ale po pořádku. Zbývajících šest členů bankovní rady jmenuje parlament, který posledních osm let ovládala koalice vedená Občanskou platformou, dnes už to však neplatí. Poslední říjnovou neděli šli Poláci k parlamentním volbám a téměř čtyřiceti procenty hlasů umožnili Právu a spravedlnosti sestavit vládu bez nutnosti koaličního jednání. Poprvé od pádu bolševického režimu tak může být polská vláda jednobarevná. Jestli skutečně bude, je otázka – minulý týden vedli lidé z PiS jednání s agrárníky a modernisty o jejich stopové účasti ve vládě. Taková koalice by měla ústavní většinu. Tak či onak to budou poslanci PiS, kdo bude mít při výběru nových šéfů centrální banky rozhodující slovo. Existuje reálná obava, že se kvůli tomu z vrcholné bankovní instituce stane pouhý nástroj uskutečňování představ vládnoucí partaje o budoucnosti polské ekonomiky. „Při současném parlamentním složení bude nová rada velice holubičí,“ řekl deníku Gazeta Wyborcza Michal Dybula z varšavské pobočky banky BNP Paribas, „je pravděpodobné, že napřesrok centrální banka sníží úrokové sazby, což přinejmenším oslabí zlotý.“
Už samotná tato obava má své následky.
Trhy pochopitelně nečekaly, až noví bankovní radní zasednou do křesel; již těsně po říjnových volbách klesl kurz zlotého vůči euru na devítiměsíční minimum. Stejnou nedůvěru k ekonomickým představám PiS ukázal trh s vládními dluhopisy. Výnosy z nich začaly stoupat už po Dudově květnovém zvolení prezidentem.
PĚTISTOVKA ZA DÍTĚ
Proč tolik povyku? Pokud PiS ve vládě vedené Beatou Szydłovou splní, s čím do voleb partaj šla, znamená to mimo jiné následující: centrální banka okamžitě rozpůjčuje 90 miliard zlotých. Za každé dítě rodiče dostanou 500 nezdaněných zlotých navíc. Fond zemědělského sociálního pojištění drastickým způsobem omezí platby lidem, kteří mají i jiný příjem než ze zemědělství. Supermarkety budou platit sektorovou daň, která se patrně okamžitě promítne do spotřebitelských cen. A především, jak už o tom byla řeč, centrální banka opustí směr, jejž nastolili Belka a spol., a začne pořádně snižovat klíčové úrokové sazby. „Současná ekonomická výkonnost Polska je sice dobrá – ale zase na druhé straně nijak zvlášť,“ naznačil jeden ze současných bankovních radních (a někdejší poslanec za PiS) Andrzej Kaźmierczak ochotu jít tímto směrem.
Tím nejlepším pro vyhlídky Poláků tak je paradoxně naděje, že se z vlády PiS vyklube nikoli parta finančních dobrodruhů, nýbrž cynických lhářů, ačkoli při troše dobré vůle mohou stihnout obojí. „Nemyslím, že by PiS chtěla jednat protitržně,“ citovala v tom smyslu agentura Bloomberg Ilana Solota, experta na forex londýnské pobočky investiční banky Brown Brothers Harriman. „Jejich sliby byly vyřčeny před volbami, a ty jsou za námi,“ naznačil, že realita se nemusí jíst tak horká, jak ji kampaň uvařila.
Ve hře je nicméně mnohem více než osud polského hospodářství. Polsko je jednou ze zemí, které mají v plánu přijmout euro. Za současné komplikované situace s takovým krokem otálely i vlády proevropské Občanské platformy. Právo a spravedlnost se naopak silnou nedůvěrou v Brusel nijak netají, stejně jako antipatií vůči Berlínu a vyloženě nepřátelskou pozicí vůči Moskvě. Brzká účast Varšavy na společné evropské měně je proto dnes prakticky nereálná; pokud však vláda PiS dosavadní solidní obraz polské ekonomiky nějak výrazně pokazí, zkomplikuje případný přechod k euru i svým nástupcům.
Pro Evropskou unii by byl takový vývoj patrně ještě horší než případný odchod Řecka z eurozóny. Coby největší postkomunistická země bylo Polsko vždycky hlavním cílem zastánců expanze eura. Eurozóna má dnes pět exkomunistických členů; Slovensko, Slovinsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko však dohromady nemají ani polovinu obyvatel Polska. Pokud elitní euroklub do svých řad nedokáže přilákat Varšavu, je zpochybněn důvod jeho samotné existence. I proto bude každý krok Adama Glapińského nebývale ostře sledován daleko za hranicemi Polska. Na tom, do jaké míry dokáže vzdorovat případnému tlaku vlády k makroekonomickému hazardu, bude do nezvyklé míry záviset i osud eura.
Paradoxně si za to Evropská unie může trochu sama. Když se loni rozhodovalo o obsazení dvou špičkových europostů, prezidenta Evropské rady a šéfa diplomacie, byl žhavým kandidátem na posledně jmenovanou funkci Radek Sikorski, tehdy polský ministr zahraničí. Získal si uznání pro způsob, jímž pomohl vyřešit první část ukrajinské krize, ale v Bruselu (čti v Berlíně) se eurobossové zalekli jeho nekompromisního postoje vůči Rusku. Na poslední chvíli Sikorského odstavili a namísto něho jmenovali Italku Federiku Mogheriniovou.
GIGANT TUSK
Poláci však měli pozici prakticky slíbenou; výsledkem bylo trochu nečekané jmenování Donalda Tuska, do té doby polského premiéra, prezidentem Evropské rady. Tusk je na polské scéně gigantem, ale v Bruselu příliš efektivní není – když se s nikým v práci nedomluvíte, váš šarm je poloviční.
Co však bylo horší, Tusk velice chyběl doma. V Polsku zůstává oblíbený; i po osmi letech ve vládě by byl ve volbách nepochybně úspěšnější než Ewa Kopaczová, jejíž hlavní předností je naprostá loajalita vůči Tuskovi.
V čele Občanské platformy tak před volbami chyběl prvoligový politik (Sikorski se uklidil o patro níže, do křesla předsedy Sejmu).
Proti Kopaczové stál v čele PiS Tuskův arcirival Jarosław Kaczyński. Bratr prezidenta Lecha Kaczyńského, jenž zahynul před pěti lety při leteckém neštěstí v ruském Smolensku, má dlouhodobý reputační problém: lidé jej vnímají jako příliš drsného, konfliktního a celkem vzato nesympatického člověka. Proti Tuskovi by měl osobně málo šancí, ale zároveň by proti němu nemohl vyslat „béčkovou“ političku, jakou je Beata Szydłová (i její kvalifikace spočívá především v loajalitě šéfovi). Při Tuskově absenci tento problém odpadl. Výsledkem je, že v čele nejdůležitějšího euroorgánu je Polák, který sotva začal brát lekce angličtiny, ačkoli mohl být dobrým premiérem své země. Jeho krajan, světové uznávaný diplomat, se na čas stal poslaneckým korepetitorem a po volbách není jasné, jestli v politice vůbec zůstane. Evropská diplomacie si mezitím užívá své první dámy, o které od jejího jmenování už nikdo neslyšel. Polsko naopak povede tým plný doběla rozžhavených rusofobů, čímž nastalo právě to, čemu se Brusel chtěl vyhnout. A kolem bílé orlice, jež dosud fungovala jako alespoň předzvěst eura, krouží holubice. l
90 mld. zlotých chce nová vládní strana PiS rozpůjčovat po vyhraných volbách.
Tím nejlepším pro vyhlídky Poláků tak je paradoxně naděje, že se z vlády PiS vyklube nikoli parta finančních dobrodruhů, nýbrž cynických lhářů, ačkoli při troše dobré vůle mohou stihnout obojí. Kdo vládne Polsku Společensky konzervativní, ekonomicky levicově smýšlející, silně nábožensky a nacionalistický orientovaná strana Právo a spravedlnost bude vládnout poprvé v postkomunistické historii Polska sama. Další anomálií je absence klasické levicové strany.
Nové složení polského parlamentu
Moderní.pl (liberální ekonom Ryszard Petru) 28
Polská lidová strana (agrárníci) 16
Německá menšina 1
Senát: 100 senátorů
Polská lidová strana 1
Nezávislí 4
Právo a spravedlnost 61
Občanská platforma 34
Právo a spravedlnost (nová vláda, Kaczyński, Szydłová) 235
Sejm: 460 poslanců
Kukiz’15 (bývalý rocker Pawel Kukiz) 42
Občanská platforma (stará vláda, Tusk, Kopaczová) 138
Zdroj: Gazeta Wyborcza
Zlé vyhlídky pro zlotý Polská měna začala klesat v květnu po nečekaném vítězství konzervativce Andrzeje Dudy v prezidentských volbách na úkor úřadující hlavy státu, Bronisława Komorowského. To dávalo tušit, že vláda Ewy Kopaczové bude mít v říjnových parlamentních volbách namále.
Hodnota jednoho eura vyjádřená ve zlotých (čím vyšší údaj, tím nižší hodnotu zlotého vyjadřuje)
Období parlamentních voleb a následný pokles zlotého na devítiměsíční minimum
Trhy věřily Tuskovi… Polsko jako jediná evropská země nezakusilo v důsledku finanční krize po roce 2007 ekonomickou recesi. Před třemi lety začaly výnosy z dluhopisů jeho vlády výrazně klesat (investoři vyhledávali Varšavu více pro její stabilitu než kvůli rizikovější vidině vyšších zisků).
… Kaczyńskému již méně Když však začalo být zřejmé, že se moci chopí opozice (zhruba od dubna letošního roku), výnosy začaly opět stoupat.
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
