OSLAZENÝ ODCHOD

Boj o post šéfa MMF pokračuje

Šéf Mezinárodního měnového fondu (MFF) Michel Camdessus, který už loni v listopadu oznámil odchod z funkce, minulý týden svůj úřad formálně opustil. Zastával ho třináct let. Rozloučil se projevem na zasedání UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji) v Bangkoku. Odměnou mu byl ovocný dort se šlehačkou, hozený do obličeje. Camdessus na tento útok amerického odpůrce globalizace reagoval se stoickým klidem a tradičně vtipně: „Riziko povolání. Ale sladké mám rád. Nejvytrvalejší šéf. Než bude zvolen nový šéf MMF, nastoupí na Camdessusův post jako přechodné řešení dosavadní druhý muž fondu Stanley Fischer, Američan, který do roku 1994 šéfoval katedře ekonomie na MIT (Massachusetts Institute of Technology). Šestašedesátiletý Camdessus odstupuje z nejvyššího postu MMF více než rok před vypršením mandátu. Byl nejdéle úřadujícím šéfem této instituce a zařadil se mezi nejvýznamnější postavy světového hospodářství. Léta jeho vlády byla poznamenána mnoha ekonomickými krizemi a zvraty. Za jejich řešení sklízel velmi často tvrdou kritiku - naposledy při pádu asijských trhů. Sám sebe však hájí slovy: „Za dobu mého úřadování se změnil svět - krize v Latinské Americe, nové režimy ve východní Evropě, Mexiko, asijská krize, teď Rusko. Usiloval jsem o změny v MMF - a myslím, že se to podařilo. Zvýšila se transparentnost uvnitř samotného fondu, informovanost, zlepšil se globální finanční systém i přístup ke krizím - bereme si ponaučení z předchozího vývoje. Kudy vede cesta dál. Pro případ dalších velkých hospodářských krizí by se podle Camdessuse měl MMF stát „vrcholnou instancí , která poskytne neomezené množství finančních prostředků za vyšší úrokovou sazbu. Peníze se prý v takových případech najdou - především díky propracovaným mechanismům mezi ekonomicky silnými státy. Na druhou stranu ale nelze fond brát jako dojnou krávu - finanční možnosti i těch nejsilnějších jsou přece jen omezené. „Chci, aby v započatých reformách, jejichž cílem je celosvětový růst, zlepšení životních podmínek a pomoc chudým zemím, pokračoval můj nástupce. Hra o křesla. Kdo nastoupí na uvolněné křeslo šéfa MMF, zůstává stále nezodpovězenou otázkou. Boje se už vedou od loňského listopadu, kdy Camdessus oznámil, že odejde. Počítalo se s tím, že během čtvrt roku se podaří nového šéfa najít. Místo toho se zatím našlo jen přechodné řešení. Nepsané pravidlo říká, že nejvyšší post MMF je vyhrazen Evropanům, vedení Světové banky je vyhrazeno pro Američany. Evropané se však dohadují dost komplikovaně, což nyní prý hraje do karet Američanům, kteří chtějí co nejvíce vytěžit z úřadování „svého Fischera. Němci již loni představili svého kandidáta, dosavadního náměstka německého ministra financí Caia Kocha-Wesera. Byli přesvědčeni, že právě on má v ruce všechny trumfy: německo-brazilským původem si získá podporu rozvojových zemí a o jeho schopnostech nemůže byt po šestadvacetiletém působení ve Světové bance pochyb. Přepočítali se. Gerhard Schröder se snaží, seč může, ale rebelují Francouzi - tvrdí, že Koch-Weser nemá dostatečné zkušenosti na poli mezinárodní politiky a to, že byl ve Světové bance, ještě nic neznamená. A podporu rozvojových zemí zatím německý kandidát také nezískal. Francouzi ovšem minulý týden připustili, že německého kandidáta jako zástupce evropské patnáctky přijmou, bude-li s ním všeobecný souhlas i ze strany ostatních zemí. Mužem, o němž se v posledních měsících také poměrně dost hovořilo, je současný prezident francouzského Národního shromáždění Laurent Fabius. Moc nadějně ale jeho pozice nevypadá: má údajně mnoho dalších aktivit na poli vnitrostátním. Zdá se, že Francie, která měla své lidi ve vedení fondu plných 32 let z jeho 54leté historie, nyní není schopna postavit proti Kochu-Weserovi odpovídajícího soupeře. Dalšími potenciálními soupeři, jejichž jména putují po kuloárech, jsou Italové Mario Draghi a Gioliano Amato, Britové Andrew Crockett, Kenneth Clarke a Gordon Brown, Japonec Eisuke Sakakibara a Francouz Jean-Claude Trichet (má nahradit Wima Duisenberga na nejvyšším postu Evropské centrální banky). Podle všeho však nakonec stejně získá křeslo v MMF německý kandidát: Japonci už oficiálně oznámili, že žádného vlastního kandidáta nebudou prosazovat, Francouzi pouze rebelují a ti ostatní si zatím neudělali příliš velkou reklamu.