Úspěšný obchodník s elektřinou zřejmě do šesti let skončí. Nebude mít co vyvážet.
Šéf společnosti Coal Energy Petr Paukner může být spokojen. Zatím. Loni se největšímu tuzemskému nezávislému obchodníkovi s elektřinou dařilo skvěle. Dle Sdružení Czech Top 100 dokonce Coal Energy ze všech firem podnikajících v Česku dosáhla v loňském roce největší produktivity na jednoho zaměstnance. Zhruba pětadvacet milionů korun. Přesto ale úspěšná firma počítá s tím, že v horizontu několika let nejspíš skončí. Hrozí totiž, že nebude elektřina, kterou by mohla vyvážet.
„S deseti lidmi v pražské centrále a dalšími třemi zaměstnanci, kteří pracují pro naše zahraniční zastoupení v Maďarsku, Rakousku a na Slovensku, děláme roční obrat kolem osmi miliard korun,“ konstatoval Paukner. Z výroční zprávy společnosti vyplývá, že její loňský konsolidovaný obrat dosáhl 8,882 miliardy korun, a čistý zisk přesáhl částku 108 milionů korun. Přitom firma začala vyvážet elektřinu až v roce 2002. Nyní Coal Energy exportuje zhruba padesát procent elektřiny z České republiky, jen v loňském roce to bylo 8,5 terawatthodiny elektřiny. Přitom tuzemský dominantní producent proudu, Skupina ČEZ, loni vyvezl zhruba dvanáct terawatthodin.
Hlavním dodavatelem elektrické energie, se kterou Coal Energy obchoduje, byl právě ČEZ, a to z více než osmdesáti procent, zbytek pochází od nezávislých českých producentů a slovenských a polských dodavatelů.
Proti Temelínu
Coal Energy založily koncem roku 2001 společnosti Severočeské doly, Mostecká uhelná společnost, Sokolovská uhelná, Carbounion a ČEZ. Každý z podílníků dostal dvacet procent. Firma vznikla kvůli jedinému cíli, měla v zahraničí zajistit odbyt pro elektřinu vyrobenou z hnědého uhlí v tuzemských tepelných elektrárnách, především těch, které patří Skupině ČEZ. S podmínkou, že se proud bude prodávat především tam, kde elektrárenský koncern v době založení Coal Energy neoperoval, tedy především v Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích východní Evropy. Spoluzakládající firmy se totiž počátkem století obávaly, že spuštění Jaderné elektrárny Temelín výrazně sníží poptávku ČEZ po hnědém uhlí, což těžaře přinutí razantně utlumit těžbu suroviny a snižovat výrobní náklady. Tedy i propustit tisíce nepotřebných zaměstnanců. Každá vyvezená terawatthodina elektřiny odpovídá zhruba milionu tun vytěženého hnědého uhlí. „Propad poptávky ČEZ po uhlí sice nebyl tak vysoký, jak se po spuštění Temelína očekávalo, i tak ale Coal Energy svůj účel splnila a výrazně přispěla ke zklidnění situace v této oblasti. Navíc firma svým majitelům vydělává dost peněz,“ konstatoval dobře informovaný zdroj. Jak dodal, ve společnosti jsou k vidění i dříve takřka nečekané úkazy: „Vztahy mezi některými uhelnými firmami a ČEZ nejsou zrovna idylické, v tomto případě se však dokázaly vždy domluvit“. S tím souhlasí i Paukner: „Všichni neustále hovoří o tom, jak se nejsou uhelné firmy schopny mezi sebou domluvit a jaké jsou problémy s ČEZ. Za celou dobu fungování firmy však nenastal jediný problém.“ Možná i proto, že každý z akcionářů má právo veta, jinak řečeno na čem se jednohlasně neshodnou všichni vlastníci, to neprojde.
Sám sobě konkurentem
Takřka idylické časy Coal Energy jsou však podle některých akcionářů společnosti z řad těžařských firem ohroženy. Nelíbí se jim totiž postup jejich partnera ve firmě, společnosti ČEZ. Ta nedávno ovládla jednoho ze zakladatelů Coal Energy, Severočeské doly, a nyní tak v obchodní firmě vlastní čtyřicetiprocentní podíl. Kritici poukazují především na to, s jakou pompou ČEZ oznámil útok na trhy s elektřinou na Slovensku a v Maďarsku. Když nedávno na tiskové konferenci v Maďarsku ČEZ oznámil otevření nové kanceláře a tamní novinářka se zeptala, jak velké jsou dovozy ČEZ do Maďarska, následovala odpověď z řad přítomných manažerů ČEZ, že nulové. Cílem podniku je prý získat pět až deset procent trhu. Že by neznalost energetických trhů ze strany přítomných manažerů ČEZ? „ČEZ již v Maďarsku působí od roku 2002, kdy jsme na tento trh začali vyvážet především jeho elektřinu,“ tvrdí Paukner. Jen pro ilustraci: Coal Energy ovládá zhruba čtyřicet procent všech dovozů elektřiny do Maďarska, velikost tržního podílu závisí na tom, zda běží na plný výkon tamní výrobní základna. Česká firma dováží do Maďarska ročně v průměru tři terawatthodiny elektřiny, pouze Ukrajina je se čtyřmi terawatthodinami ročně větší exportér. Obdobná situace je i na Slovensku. „Když jsme tady v roce 2002 začínali, vývoz dosáhl necelou terawatthodinu, loni 3,7 a letos to bude asi 3,5 terawatthodiny,“ upozornil Paukner. Coal Energy ovládá zhruba osmdesát procent veškerých dovozů na Slovensko. Za zmínku stojí, že v Maďarsku a na Slovensku uskutečnila Coal Energy v loňském roce přes 86 procent svých obchodů. „Musí se vyjasnit obchodní politika obou společností. Jinak mohou nastat směšné situace, kdy ČEZ bude na těchto trzích konkurovat elektřině prodávané Coal Energy, tedy sám sobě,“ tvrdí Paukner.
Firmu rušit nechceme.
„Situace není tak dramatická, současný rozruch způsobilo spíš necitlivé prohlášení ČEZ o chystaných aktivitách v Maďarsku,“ konstatoval jeden z vysoce postavených manažerů ČEZ. Michal Skalka, šéf tradingu společnosti ČEZ, obavy dalších spoluvlastníků Coal Energy považuje za liché. Jak tvrdí, vedení koncernu počítá do budoucna s agresivní expanzivní politikou a bez vlastního velkoobchodu se neobejde. „Proto jsme otevřeli v Maďarsku a na Slovensku kanceláře,“ upozornil. Dalším důvodem jsou legislativní požadavky. Pokud chce ČEZ v daných zemích obchodovat, musí v každém státě disponovat platnou licencí, přitom neexistuje jedno povolení pro všechny země společně. Každý stát vydává své vlastní.
„ČEZ hodlá i v budoucnu část svých exportních kapacit umísťovat na zahraničních trzích prostřednictvím Coal Energy. Počítáme s tím, že Coal Energy využije své znalosti prostředí především k uzavírání dlouhodobých kontraktů na dodávky elektřiny,“ tvrdí Skalka. ČEZ se pak chce orientovat hlavně na krátkodobější obchody s elektřinou, měsíční a denní, rovněž ale počítá i s uzavíráním dlouhodobějších kontraktů s velkými odběrateli.
Vedení elektrárenské firmy rovněž tvrdí, že zatímco Coal Energy předává elektřinu svým zákazníkům na hranicích konkrétní země, ČEZ chce zasáhnout prostřednictvím nových poboček i do obchodování s proudem přímo na trzích daných států. Například v Polsku chce ČEZ takto prodávat elektřinu vyrobenou v elektrárnách Elcho a Skawina, které nedávno ovládl. Elektřinu chce prodávat přímo i odběratelům na Slovensku. „ČEZ si nemůže dovolit nemít vlastní pobočky, potřebujeme přímé pojítko mezi výrobou a distribucí elektřiny. Pohybovat se na těchto teritoriích, sbírat potřebné informace a ty posléze využít při uzavírání obchodů. Třeba optimalizační trading (krátkodobé prodeje elektřiny) si společnost musí dělat sama,“ vysvětluje Skalka.
Do roka a do dne.
Možná si ČEZ a Coal Energy budou navzájem konkurovat, možná ne. Jedno je však již jasné. Coal Energy do několika let zřejmě nebude mít k dispozici elektřinu, se kterou by mohla obchodovat, a pravděpodobně zanikne. Přestanou existovat důvody, proč byla založena. „Perspektivu firmy vidím někdy do roku 2012, to znamená do doby, kdy na českém trhu budou existovat přebytky elektřiny, které je možné vyvézt,“ konstatoval Paukner. V Česku roste spotřeba elektřiny v průměru o dvě procenta ročně a tento trend bude i nadále pokračovat. Na druhé straně však dosluhují tepelné elektrárny ČEZ. Elektrárenský koncern sice část zastaralých výrobních kapacit do několika let nahradí výstavbou nových zdrojů. Již teď je ale zřejmé, že neobmění všechny. Přebytek elektřiny na českém trhu z posledních let již nebude tak významný, vývozy klesnou. Navíc sousední Slovensko v brzké době uzavře několik elektráren a nebude schopno pokrýt spotřebu proudu z vlastních zdrojů. ČEZ proto do budoucna počítá s tím, že většinu v tuzemsku vyrobené elektřiny prodá v Česku, a co zbude, vyveze na Slovensko. Takové obchody si však chce firma dělat již ve své režii. „Vývozový potenciál do dalších zemí tak bude omezen,“ podotkl Skalka.