Nepotřebné armádní bitevníky L-159 půjdou do Bolívie
Ministerstvo obrany chystá největší zbrojní obchod od kauzy pronájmu stíhaček Gripen. Ve finální fázi je příprava materiálu pro jednání vlády, podle něhož vojáci vymění jedno transportní letadlo španělské společnosti Casa C-295M za šest jednomístných a dva dvoumístné podzvukové bitevníky L-159 a následně koupí další tři transportní letouny C-295M od téhož výrobce za 3,62 miliardy korun, jak sdělily týdeníku EURO zdroje ze zbrojařského průmyslu. Obchod by se měl uskutečnit do konce příštího roku.
Koncem června ale vláda na tento obchod schválila pouze 2,25 miliardy, když o tuto sumu posílila rozpočtovou kapitolu „Zvyšování schopností vzdušných sil“ z peněz, které si ministerstvo obrany ušetřilo z devíti miliard za neuskutečněný nákup obrněných transportérů Pandur. Ministerstvo obrany tak plánuje na pořízení téže techniky vydat o téměř miliardu a půl navíc.
Další rozpor se týká memoranda podepsaného v dubnu náměstkem ministryně obrany Martinem Bartákem se španělskou firmou Casa (součást nadnárodního evropského zbrojařského koncernu EADS) o výměně jednoho transportního letounu C-295M (a opci na další tři) za pět armádou nepoužívaných bitevníků L-159. Nyní již jde o výměnu osmi bitevníků L-159 za jeden dopravní letoun Casa C-295M.
Chystaný armádní barter je zahalen nejasnostmi a zakrýváním faktů, takže lze jen dedukovat, že v částce téměř 1,4 miliardy korun navíc by mohly být i náklady na směnu, které až doposud ministerstvo do sumy na pořízení nových transportních letadel nezahrnovalo a které měly být čerpány z resortního provozního rozpočtu. Repase šesti jednomístných L-159 a konverze dalších dvou L-159 na dvoumístné má podle interních informací armády stát zhruba 700 milionů korun. Co plánovanou transakci prodražuje o dalších 700 milionů korun, není jasné.
V loňském roce obhajovalo ministerstvo obrany chystanou směnu tím, že na nákup nových letadel nejsou v resortu finanční prostředky a tím, že prioritou je zbavit se nadbytečných letadel. Jenže obojí je dnes už jinak. V resortním rozpočtu se letos objevilo devět miliard, které se ušetřily za obrněné transportéry. Nepotřebným letounům L-159, uskladněným u výrobce ve Vodochodech, doslova za pár dnů (na konci listopadu) končí smlouva. A podle dosavadních plánů k nim má armáda přistupovat už jen jako ke zdroji náhradních dílů.
Barter s Casou je tak zřejmě pro armádu posledním pokusem zbavit se nadbytečných letadel. Ale nebude to česká vláda, kdo si vezme poslední slovo.
Kam s nimi?
Prvním zahraničním uživatelem českých bitevníků L-159 by se měla stát jihoamerická Bolívie. V březnu přitom proběhly informace, že více než půlroční vyjednávání s Bolívií, která projevila zájem o deset českých bitevníků, skončilo, protože na jejich pořízení údajně neměla peníze a prostředník transakce, firma Casa, odmítl Bolívií nabízené státní dluhopisy.
Ministerstvo si už v minulém roce nechalo vypracovat právní stanovisko od advokátní kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout. Ta měla za úkol posoudit zákonný způsob směny osmi letounů L-159A (jednomístné) a dvou letounů L-159T1 (dvoumístné) ve vlastnictví České republiky ve prospěch Bolivijské republiky.
Advokáti vycházeli z předpokladu, že obchod bude realizován za spolupůsobení Omnipolu, což ale nedoporučili. Navrhli zaangažovat do směny takovou právnickou osobu se sídlem na území České republiky, kterou ministerstvo obrany přímo kontroluje a která by splňovala všechny předpoklady pro obchodování s vojenským materiálem. Konečně z principu využití a upřednostnění státem kontrolovaného subjektu k dané transakci vychází i strategický záměr ministerstva (citace ze „Strategie“: Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou strategickou a sledovanou komoditu a o odprodej majetku státu, preferovat především takové komerční subjekty, které jsou pod kontrolou státu.). „Účelové založení obchodní společnosti dle našeho názoru, zejména s ohledem na výsledek trestního řízení proti bývalému ministru informatiky Vladimíru Mlynářovi, nepřichází v úvahu. Variantou by zde mohlo být pouze založení státního podniku,“ píší právníci. To ale není třeba, protože možnost obchodovat se zbrojním materiálem má několik státních podniků, jejichž zřizovatelem je ministerstvo obrany. Vláda přesto doporučila součinnost s Omnipolem.
Poslední slovo: USA
S transakcí musí souhlasit Spojené státy, protože bitevníky jsou doslova prošpikovány americkými vojenskými technologiemi. To může být problém, pokud by vybártrovaná letadla L-159 směřovala do země, na kterou USA uvalily zbrojní nebo technologické embargo. Anebo tam, kde se takový krok dá očekávat. Ostatně Američané před časem firmě Casa zamítli prodej deseti letadel C-295 do Venezuely právě kvůli komponentům „Made in USA“.
Ambasáda Spojených států amerických na dotaz, jaké stanovisko zaujme americká vláda ke zmíněné transakci, týdeníku EURO dosud neodpověděla. Mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek však týdeníku EURO sdělil, že s bolivijským obchodem byla seznámena i americká strana, pro niž to podle jeho slov není žádný problém. „Spojené státy byly o této možnosti oficiálně informovány, vyjádřily předběžně souhlasné stanovisko,“ uvedl Čírtek.
Podle sdělení ministerstva zahraničí resort obrany zatím o schválení exportu L-159 nepožádal. Tuto informaci potvrdila i licenční správa ministerstva průmyslu a obchodu, která každý byznys se zbraněmi posuzuje. Podle Čírtka ale jsou všichni ministři, tedy i ministři zahraničí a průmyslu, o transakci o vyjednávání bolivijského obchodu pravidelně informováni a nikdo z nich nevznesl žádné námitky. „Tento proces probíhá i s vědomím a souhlasem uvedených resortů,“ napsal týdeníku EURO. Ověřili jsme, že Bolívie na seznamu embargovaných států ministerstva průmyslu skutečně není.
Směna není zadarmo
To, že směna jako způsob zbavení se a pořízení něčeho je komplikovaná záležitost, zjistil resort obrany již loni. I proto se obrátil pro radu na advokátní kancelář Vyroubal Krajhanzl Školout. Ale ani tito renomovaní právníci nedokázali rozptýlit spoustu právních nejasností provázejících proces směny, navíc bez výběrového řízení.
Upozornili především na to, že je povinností ministerstva zdůvodnit veřejnosti, v čem je směna výhodná. Varovali, že pokud to obrana neudělá, dostane se do rozporu s povinnostmi státu coby dobrého hospodáře. Jenže k vysvětlení dodnes nedošlo, naopak se v interní dokumentaci mezi ministerstvem a generálním štábem objevilo nemálo argumentů, v čem a proč je barter nevýhodný.
Jediným vysvětlením a současně argumentem ministerstva obrany je, že ušetří na nepotřebných letadlech L-159 uskladněných v Aeru Vodochody. Vyčísleme si to.
Ze smlouvy mezi resortem a výrobcem vyplývá, že armáda v období od 28. února 2006 do 28. listopadu 2008 zaplatí Aeru za ošetřování nepotřebných strojů celkem 162,5 milionu korun. Tomu by odpovídalo i sdělení prezidenta NKÚ Františka Dohnala, že v letech 2006 až 2010 mají náklady na uložení a konzervaci dosáhnout částky 346,6 milionu.
Měsíčně tedy stojí uskladnění všech 47 letadel necelých pět milionů, jeden stroj sto tisíc korun. Pokud se tedy armáda zbaví barterem osmi letadel, ročně to resortu přinese úsporu asi deseti milionů korun. Čili za dva roky bude v rozpočtu uspořeno na trochu okázalejší vojenskou přehlídku, než byla ta letošní.
V čem je smlouva výhodná?
Právníci z kanceláře Vyroubal Krajhanzl Školout nicméně nezmínili jednu závažnou skutečnost, která hraje v neprospěch plánované směny, a sice offsety. Ještě v roce 2005 požadoval resort po oslovených výrobcích offsety do České republiky ve výši sta procent hodnoty kontraktu. „Casa akceptuje podmínku offsetů,“ stojí v armádní marketingové analýze, kterou má týdeník EURO k dispozici. Konkurenční Alenia, přestože šlo o nezávaznou nabídku, předložila rozpracovaný seznam, kam by její stoprocentní offsety směřovaly – prioritně do tuzemského obranného a leteckého průmyslu.
Offsety obrana „neumí“, ať je u vlády kdokoli. Offsety za gripeny dlouho zcela ignorovaly největšího českého leteckého výrobce, již zmíněné Aero Vodochody. Offsety za pandury se zatím nekonají, neboť nejsou ani pandury, a od nástupu nového vedení resortu na podzim 2006 je obtížně dohledatelný jakýkoli nový offset či jen požadavek na něj.
Resort například promarnil zpětné investice do české ekonomiky za více než jednu miliardu při letošním nestandardním nákupu 38 lehkých obrněných vozidel Iveco MLV a Dingo 2. Vše nasvědčuje tomu, že ani v případě koupě tří letounů Casa C-295M tomu nebude jinak a že stát jen vyplatí 3,62 miliardy korun bez jakékoli investiční kompenzace.
Otázka proto zní, proč ministerstvo obrany ve chvíli, kdy už má peníze na pořízení požadované techniky a může ji pořídit formou transparentního tendru, nadále prosazuje barter, u nějž doposud nedokázalo vysvětlit jeho výhodnost.
BOX
Jak se dospělo k ceně
Armáda v minulosti vypracovala několik marketingových analýz, v nichž na základě informací od potenciálních dodavatelů porovnávala parametry a samozřejmě také ceny letadel. Nabídka španělské firmy Casa tehdy zněla: čtyři letadla (včetně výcviku a logistiky, což představovalo asi desetinu ceny) za 2,83 miliardy korun, respektive 107 milionů eur (v tehdejším kurzu 1:29). Cenově zhruba srovnatelná byla nabídka italské konkurence, firmy Alenia, se stroji C-27J Spartan. Ta za čtyři stroje (včetně výcviku a logistiky) požadovala 3,05 miliardy (122 milionů dolarů při kurzu 1:25). Připusťme, že španělský výrobce od té doby meziročně podražil o deset procent. Ale i tak se dostaneme pouze na 30 milionů eur za jeden letoun, tedy v dnešním přepočtu na koruny k vládou již vyčleněné částce 2,25 miliardy za tři letadla.
BOX
Kolik to může stát?
• Dodatečné náklady na zprovoznění nepotřebných šesti letadel L-159 v předpokládané výši 78 milionů korun za kus a přestavbu čtyř jednomístných na dva dvoumístné letouny po 112 milionech budou činit zhruba 700 milionů korun.
• Pokud bychom do ceny barteru započetli ještě zůstatkovou hodnotu letadel, která podle znaleckého posudku ze září 2006 činí v průměru 213 milionů korun za jeden letoun L-159 a 283 milionů za dvoumístnou verzi, měla by výsledná cena letounů určených ke směně dosáhnout 2,13 miliardy korun.
• Na základě informací od obchodních společností a některých potenciálních zájemců se ministerstvo obrany domnívá, že cena letounů L-159 může být zásadně nižší, a to až poloviční, nebo dokonce nulová. A z tohoto předpokladu také pravděpodobně vychází.
TABULKA Přehled zájemců o koupi L-159 rok:*zájemci
2005* Filipíny, Indie, Alžírsko, Etiopie, Libye, Irák, Nigérie, Kanada, Thajsko, mexický, egyptský a čínský trh prostřednictvím US Aviation Service
2006* opětovný či nový zájem projevily: Polsko, Maďarsko, Kolumbie, Venezuela, Řecko, Nigérie, Thajsko, Alžírsko, Litva a Albánie; pro všechna teritoria byla vydána pověření
2007* kromě Bolívie především Indonésie a Nigérie, dále Albánie, Afghánistán a Irák, přičemž základní komplikací je zde především neutěšený stav vojenských rozpočtů těchto zemí
2008* Polsko, Řecko, Indonésie, Kolumbie, Mali, Nigérie, Gruzie, Rumunsko, Bolívie, Chorvatsko, Jemen, Maroko, Srí Lanka, Afghánistán, Uruguay, Kuvajt; velký zájem projevovala zejména Nigérie (financování je podle ministerstva obrany problém), Gruzie, Afghánistán (podle resortu obrany je financování téměř vyloučené)
