Jsou to od premiéra Andreje Babiše poměrně jasná slova, jak uklidnit situaci a cestující. A také slib, že nehody na železnici se rychle dostanou pod kontrolu: „Cˇeské dráhy určitě vyvodí nějaké opatření, aby se to neopakovalo.“
Má to ale jeden, a poměrně zásadní, zádrhel. Babiš tuto větu pronesl už 5. března 2019. Tedy celých patnáct měsíců před současnou šňůrou vlakových karambolů a tragédií. I na přelomu loňské zimy a jara totiž došlo k několika železničním nehodám, které mimo jiné urychlily konec Dana Ťoka v čele ministerstva dopravy.
Aktuální dění dokazuje, že za téměř rok a půl se v české železniční dopravě nezměnilo téměř nic. Silná slova, nápady a vize na zlepšení se nedostavily a politici opět předvádějí stejné verbální tanečky.
Jaroslav Vondrovic, prezident Federace strojvůdců ČR, má přitom jasno: „Stav nehodovosti na naší železniční síti je nyní doslova alarmující a je nutno konstatovat, že co do následků mimořádných událostí ještě horší, než tomu bylo u celé řady mimořádných událostí, k nimž došlo v prvních měsících loňského roku.“
selhání jedinců?
Po každé nehodě je nejjednodušší vinu hodit na strojvůdce a jeho nepozornost či únavu. Tu prý způsobenou civěním do displeje tabletu, jindy zase „melouchy“, kdy po odjetí jedné směny nastoupí na lokomotivě jiného dopravce.
Jenže množství a frekvence loňských a letošních nehod spíše dokazují, že nejde jen o zaváhání jednotlivců, ale závažnější chorobu, jež nezadržitelně bují. Její bobtnání podporuje i postoj koaličních politiků. Vlastně jediné, na čem se byli v posledních letech směrem k železnici schopni dohodnout, bylo zavedení masivní 75procentní slevy pro studenty a důchodce, na niž ročně ze státní kasy odchází šest miliard korun, které mohly být použity úplně jinak. Třeba i na nutná a nová zabezpečení drážního provozu.
Nikdo se zavčas nezabýval nutností investic a modernizací, které by na koleje přivedly větší počet mladých strojvůdců, aby jejich průměrný věk nestoupal a měli víc času na odpočinek, či rekonstrukce nocležen připomínajících často spíše rozpadlý holobyt než místo, kde má „fíra“ nabrat dost sil na další dlouhou směnu.
Karel Havlíček (za ANO), který dnes řídí ministerstva dopravy i průmyslu, však má jasno. Podle něj jde v případě aktuálních vlakových neštěstí pouze o obrovskou shodu náhod. „Nedošlo k systémovému pochybení, ale k selhání jedinců.“ Sami strojvůdci se však brání. „Naše pracovní povinnosti se v posledních desetiletích kumulují tempem a v objemu, který je již dále naprosto neúnosný. Klademe důraz i na technickou stránku zabezpečení, na spolehlivost a kvalitnější údržbu drážních vozidel, stejně jako na sociální zázemí v místech, kde nastupujeme nebo čekáme na své provozní výkony,“ vypočítává Vondrovic.
Problémem může být i to, že z českých nádraží mizejí výpravčí, kteří dlouhá léta fungovali i jako určitá pojistka bezpečí a kontrola strojvůdců. Pokud by při odjezdu chybovali, nerespektovali návěstí nebo vyjeli vstříc protijedoucímu vlaku, výpravčí mohli a měli zasáhnout.
Bezpečnost vs. obslužnost
Jako všespásné řešení se často prezentuje zavedení celoevropského zabezpečovacího systému ETCS, které však bude velmi nákladné a zdlouhavé. Navíc na české železnici nepanuje jednoznačná shoda na tom, jestli jde o skutečně vhodný krok.
Nicméně každá nehoda z uplynulých týdnů ukázala, že začít by se mělo u strojvůdců. Oni jsou tím, na koho se musí kvůli bezpečnosti všech upírat prioritní pozornost.
Už 15. dubna 2019 to tehdy končící ministr dopravy Dan Ťok shrnul v České televizi poměrně lakonicky: „Přece jenom být tím strojvedoucím, na kterého jsme nahrnuli spoustu zodpovědnosti za ty peníze, které má, no, tak nám chybí na Cˇeských drahách, myslím, 300 strojvůdců, a kdybychom aplikovali přísnější regule, tak by jich chybělo třeba 400 až 500. Tady je potřeba vážit na lékárnických vahách bezpečnost, která je prvořadá, a to, aby se vypravily všechny vlaky.“
Množství a frekvence loňských a letošních nehod spíše dokazují, že nejde jen o zaváhání jednotlivců, ale závažnější chorobu, jež nezadržitelně bují.
O autorovi| ondřej stratilík, stratilik@mf.cz