Účinnou pomoc hledej na konci své paže. Praví stará moudrost a při ohlednutí za uplynulým rokem můžeme říci, že platí bez výjimky i dnes.
Hluboký ekonomický propad v posledních dvou letech zcela jasně oddělil ty, kteří se na tu svou ruku opravdu spoléhají, od těch, kteří čekají, že je z jejich vlastní kaše kdosi vytáhne. Vlastníci průmyslových gigantů typu Chemapolu, Vítkovic či Škody Plzeň konečně pochopili, že jim stát nebude pomáhat jen proto, že zaměstnávají tisíce lidí, a více či méně dobrovolně opustili své posty, na nichž je nahrazuje krizový management odhodlaný vybrat z trosek alespoň pár životaschopných částí.
V české krajině pokryté těmito ruinami však probleskují světlé ostrůvky pozitivní deviace. Přibývá firem a firmiček, jejichž vlastníci a zaměstnanci tvoří budoucnost této země. Zdaleka to už není jen mladoboleslavká automobilka. Mimochodem právě automobilový průmysl je důkazem úspěchů založených na kvalitním řízení a odpovědném hledání partnerů. Desítky středních a drobných firem dříve zcela závislých na Škodovce během pár let ztratily dřívější odbyt, protože je vytlačili tradiční dodavatelé koncernu Volkswagen z celého světa. Místo očekávaných bankrotů ale přišla nová prosperita. Dostavila se s novými partnery a odběrateli nejvěhlasnějších značek od General Motors přes Ford až po BMW.
Pozoruhodný přerod z odepisované fabriky v podnik s nejsvětlejší budoucností prodělala například i vysokomýtská Karosa. Ale nejen automobilovým průmyslem bude živa česká ekonomika. Na Valašsko, které před pár lety postihl zánik starého rožnovského výrobce televizorů, se úspěšně vrací elektronika. Obrat, jenž se podařil čepičářům z Fezka Strakonice pod přísným finančním dohledem skandinávských vlastníků, také vzbuzuje úctu. Dočkali jsme se rovněž mimořádného úspěchu v oboru budoucnosti, když maličkou firmu NetBeans koupil od neznámého Romana Staňka světový gigant Sun Microsystems za několik desítek milionů dolarů.
Zjistili jsme dokonce, že i mezi bankéři nejsou jenom samí packalové a tuneláři, když belgická KBC ocenila kvalitu Československé obchodní banky skutečně úctyhodnou sumou.
Strůjci těchto úspěchů přitom podnikali v těch neradostných podmínkách, na něž si právem stěžuje kdekdo. Nepotřebovali přitom žádnou státní pomoc. To ovšem neznamená, že si můžeme oddychnout a vykašlat se na změny zákonů či tolerovat diletantismus ministrů i premiéra, který obzvláště rád zdůrazňuje blahodárný vliv své vlády na zastavení poklesu ekonomiky. Po pravdě řečeno, těžko hledat důkazy pro toto odvážné tvrzení. Investiční pobídky, s nimiž přišla mimochodem již Tošovského vláda, zatím toho k hrubému domácímu produktu moc nepřidaly. Podpora exportu je vidět jen v prodělečném kontraktu na čínskou elektrárnu. Česká exportní banka i EGAP fungovaly již před Zemanem stejně jako budou fungovat i po něm. Šance domoci se práva se v posledním roce rovněž nezlepšila ani o chlup. Přitom ani jeden soudce nebyl opravdu exemplárně potrestán za průtahy a chyby, ač jich lze doložit celé stohy.
Potřebné změny v klíčových zákonech, třeba v tom o konkursu či v Obchodním zákoníku, vláda navrhuje se značným zpožděním a v kvalitě, z níž vstávají řadě právníků vlasy na hlavě hrůzou. Proto si do příštího roku lze přát, aby se ostrůvky pozitivní deviace, jaké se zrodily v ekonomice, objevily i na politické scéně a ve veřejné správě.
