Byl konec dubna 1945 a vypadalo to, že podplukovník americké armády Matt Konop se konečně dočkal konce války. Hitler spáchal sebevraždu, Američané tábořili u Lipska a Sověti se probíjeli do nitra Berlína. Konop měl za sebou krvavé vylodění na pláži Omaha v Normandii, pekelnou vánoční bitvu v Ardenách a další urputné boje v Německu, během nichž se mu mimo jiné povedlo zneškodnit tank wehrmachtu. Zkrátka toho bylo dost na to, aby se mohl vrátit zpět domů do poklidné vesničky Stangelville ve Wisconsinu. Ke svým rodičům, kteří nemluvili jinak než česky.
Sám Matt se narodil jako Mates, anglicky se naučil až ve škole a nikdy se nezbavil silného přízvuku. Ostatně i kvůli němu si Matta američtí důstojníci dvakrát spletli s německým agentem, a nechali ho dokonce zavřít do vězení. Za svůj český původ už se proto Matt trochu styděl. Když v tu chvíli přišel rozkaz. Pattonova Třetí armáda dostala zelenou na Československo. „A vy, Konope, mluvíte česky, že? Pojedete taky,“ nařídil překvapenému vojákovi nadřízený. Matt se zaradoval, myslel si totiž, že se jako překladatel schová někde v zadních liniích. „Ne, vy pojedete v předvoji,“ upozornil ho náčelník.
Konop vstupoval na Chodsko trochu s obavami. Vždyť dosud slýchal o Čechách jako o spálené zemi - jeho dědeček s babičkou odešli z Domažlic v roce 1860 kvůli lepšímu životu za oceán. Ale ani tam zprvu nepatřili mezi zámožné imigranty - stejně jako ostatní Češi. Bohatí Irové a Němci si z nich proto utahovali a volali na ně posměšně „Bohunk“ - Čechoune.
Výlet do Čech se trochu zvrtl
Když se Konop a jeho řidič dostali v džípu do Klenčí pod Čerchovem, první obce na české straně hranice, náměstí bylo liduprázdné. Až na jednoho muže, který stál u dveří radnice.
„Co se tam děje?“ otázal se Konop v americké uniformě perfektní češtinou a vyrazil tím muži dech. Šlo o schůzku českých odbojářů. Konop vstoupil do místnosti a zasalutoval. „Dobrý den. Jsem americký důstojník s českými kořeny a moje divize přichází, aby osvobodila vaši zemi,“ řekl a lidé u stolu oněměli. Po chvíli se vzpamatovali, vrhli se na něj, začali ho objímat, a dokonce i líbat - to Matta trochu překvapilo. Muži ze Stangelville nic podobného rozhodně nikdy nedělali.
Nový vládce Klenčí Matt Konop se ihned vydal s odbojáři na lov posledních nacistů. Hned za rohem narazili na domnělého kolaboranta, na jehož přísném potrestání Češi tvrdošíjně trvali. „Takhle ne,“ zarazil je a zachránil muže před okamžitým lynčováním. „Budeme postupovat podle amerického vojenského protokolu,“ přikázal Konop. A tak vytáhl notýsek a nejprve provedl řádný výslech. „Jaké je vaše jméno?“ zeptal se zajatce. A ten ze sebe neochotně vysoukal jediné slovo: „Konop.“
Malý výlet do Československa se trochu zvrtl. Matt na moment zkoprněl, pak zahodil notýsek, vytáhl pistoli, druhou rukou muže praštil do obličeje a křičel na celé Klenčí: „Zrádče, zasloužíš smrt!“
Matt Konop prošel v boji proti Hitlerovi půlku Evropy až do kraje svých předků a první nacista, kterého tu spatřil, nosil zrovna jeho příjmení. Celá válka se najednou stala pro osmatřicetiletého vojáka až příliš osobní záležitostí.
Náhodný hrdina
Druhý den se ocitl v Domažlicích. Kráčel po těch samých dlažebních kostkách, po nichž jeho dědeček Josef Konop odjížděl před desítkami let za budoucností do Ameriky.
V dalších květnových dnech roku 1945 Češi nosili Matta Konopa na ramenou, trhali z něj kusy uniformy na památku a překřtili ho na svého osvoboditele. Nechtěli být osvobozeni Američany ani Rusy, ale někým, kdo by mluvil jejich jazykem. Z Matta Konopa se stal náhodný chodský hrdina.
„Češi věřili, že je osvobodil. Já věřím, že oni osvobodili jeho. A vím, že jeho příběh osvobodil mě. Dobrou noc, dědečku,“ loučí se Patrick Dewane s nadšeným plzeňským publikem, které tleská vestoje. Je druhý květnový večer, přesně 73 let po válce, a Patrick právě sám odehrál devadesátiminutovou one man show o svém dědečkovi.
Je to možná stá repríza. Patrick jezdí na západ Čech pravidelně už sedm let, a s hrou dokonce cestuje i po Spojených státech. Dostala název Accidental Hero (Náhodný hrdina). „Tedy nejdřív se jmenovala Mushroom Picker (Sběrač hub), ale tenhle vtip v Americe nikdo nepochopil,“ vysvětluje Patrick. Sběrače hub považují za oceánem za podivíny. To, že se jedná o český národní zvyk, tam samozřejmě nikdo netuší.
Jeho dědeček Matt Konop se po návratu z války stal jiným člověkem. Poznal své kořeny, v létě 1945 se spřátelil s Čechy, kteří mu byli kdovíproč sympatičtí. A oni ho milovali.
Na jasném čele lehký stín. Stalina i Gottwalda odvezli na lafetě
Poté, co ve válce zabíjel Němce, vrátil se nakonec domů do Wisconsinu. Ke své ženě Eunice Bauknechtové, stoprocentní Němce, které neřekl jinak než „Kraut“ (jemně řečeno: zelíčko). A ona ho po válce ještě častěji oslovovala „Bohunk “. „Odlišoval se od každého, kdo žil v jeho domě. Se svými syny si vůbec nerozuměl, vyžadoval od nich vojenskou disciplínu a krátký sestřih. Ale oni v té době milovali Beatles a Elvise,“ směje se Patrick.
Nikdo z rodiny nechápal, co se vlastně Mattu Konopovi po válce přihodilo. Pořídil si chatu, vařil pivo, rád pracoval na zahradě a ze všeho nejraději utíkal do lesů sbírat houby. Takhle nikdo ve Wisconsinu svůj volný čas netrávil. Už se nestyděl, že je Čech. Udělal si z toho vlastní hobby. A především: odmítal mluvit o válce.
„Po celých dvacet let, co jsem ho znal, nepromluvil slovo o válce. A to jsem ho pořád prosil: Dědo, vyprávěj mi válečný příběh. On vždycky zvážněl: O tom nechtěj slyšet,“ vzpomíná vnuk Patrick. Matt Konop měl trauma. Stejně jako většina jeho spolubojovníků. Když byl mladý, musel nechat farmaření, protože nedokázal zabít kuře. A pak strávil svůj první den ve válce obklíčený lidskými mrtvolami na pláži Omaha.
„Myslel jsem si, že by dědeček o sobě mohl mluvit jako o podplukovníkovi. Ne. Místo toho sám sebe nazýval Sběratelem hub. Bylo to tak hloupé a trapné. Když byl hrdinou, proč o sobě tak mluvil? Tehdy jsem to nechápal,“ popisuje Patrick.
Penál s Mickey Mousem
Matt Konop si žil svým zvláštním způsobem života. Ve skutečnosti si celé ty roky po válce uvědomoval svoji českou identitu a při sbírání hub, této typické české kratochvíli, si v mysli zpracovával to, co prožil na konci války. Necelých třicet let po válce se rozhodl, že se vypraví zpět do Československa. Nejprve s cestovkou a poté sám na vlastní pěst.
Když v roce 1979 odlétal do Čech podruhé, jeho potomci se báli, že ho vidí naposledy. Měli důvody k obavám, protože nebyl ve své kůži, pašoval různé zboží a hlavně: do komunistického Československa měl nakročeno Američan, který ho kdysi osvobozoval. To se tehdy příliš nehodilo. Matt Konop si proto raději s sebou přibalil dětský penál s Mickey Mousem, aby působil jako zmatený starý muž a odlákal trochu pozornost. Na hraničním přechodu si z něj čeští celníci dělali legraci, když před nimi s barevným penálem šermoval. Neměli tušení, že jim rozumí každé slovo. Ale Matt je v tom nechal. Byl zkrátka ostřílený válečný veterán, věděl, jak se o sebe postarat na nepřátelském území.
Nakonec se Matt Konop ve zdraví vrátil z Chodska do Ameriky. Čtyři roky nato zemřel. „Když jsem nesl jeho rakev, myslel jsem si, že jsme pohřbili jeho příběh s ním,“ říká Patrick Dewane. Až dlouhých dvacet let po smrti Matta Konopa našla jeho vnučka Jane ve sklepě krabici. V ní bylo ukryto vše, o čem jsem vždycky chtěl slyšet: dědečkův válečný deník,“ říká nadšeně Patrick.
Přečtěte si: Takoví normální sovětští zabijáci
Patrick, který v Minneapolisu pracoval v tamní opeře a dodnes se pohybuje v uměleckém prostředí, dědečkovu příběhu zcela propadl. Dostal nápad, jak se zápisky seznámit veřejnost - napíše na základě válečného deníku divadelní hru, kterou pak také sám odehraje.
Musel však nejdřív pochopit, o čem píše. Tak se před lety vypravil do Domažlic. Hledal v archivech, prosil o pomoc různé lidi. Pak najednou objevil knihu s fotkou amerického vojáka, kterého nesou Češi na ramenou. Hned mu naběhla husí kůže. Na fotce byl rukopis jeho dědečka: „Toto jsem já 4. května 1945. Z návštěvy Chodska 22. září 1979, Matt Konop.“
„V tu chvíli jsem si říkal: Opravdu se toto celé stalo?“ kroutí hlavou Patrick. Ještě před pár lety neměl ani tušení, jak prožíval jeho dědeček válku, kolikrát mu šlo o život nebo že si svou pouť Evropou natáčel na barevnou videokameru. Nevěděl ani to, že si Matt Konop celá léta pravidelně dopisoval s Čechy, které poznal na konci války a setkal se s nimi znovu v sedmdesátých letech. A teď v Domažlicích, rodišti svých předků, objevil fotku, kterou před svou smrtí jeho dědeček vlastnoručně podepsal. „Oblíbenou částí mého vystoupení je, když skončí. Pak za mnou chodí lidé a říkají mi své vlastní příběhy,“ usmívá se Patrick na pódiu po svém vystoupení v plzeňském kulturním prostoru Depo.
Před 73 lety byl jeho děda jen o pár bloků dál a později si zapsal do svého deníku: „O půlnoci jsem na náměstí oznámil něco v tomto smyslu: Vaše země je osvobozena. Německo právě kapitulovalo. Ozvaly se výkřiky radosti, které jsem nikdy předtím neslyšel. Po vzájemných polibcích, potřesení rukou a slzách požádal velitel Čechů svůj pěvecký sbor, aby poprvé po šesti letech zazpívali svou národní hymnu. Všichni se shromáždili a zpívali. Pořád dokola.“
Dále čtěte: