Mohutný příliv imigrantů do země děsí Evropskou unii
Stejně jako tisíce obyvatel Ekvádoru si i Olga Candová před čtyřmi lety po svém příjezdu do Madridu potřebovala rychle najít práci. Její dva bratři pracovali ve španělské stavební společnosti a znali rodinu, která potřebovala služebnou. Teprve letos však svitla sedmatřicetileté ženě naděje, že bude moci svůj pobyt legalizovat. Během tříměsíční lhůty, která končila 7. května, požádala spolu s dalšími 700 tísíci ilegálními imigranty ve Španělsku v rámci jedné z doposud největších amnestií v Evropě o pracovní povolení. „Strašně se mi ulevilo, že jsou doklady na cestě,“ říká Candová. S pomocí svých zaměstnavatelů již dříve dvakrát o povolení žádala a vždy byla odmítnuta. Doufá, že bude poprvé po čtyřech letech moci navštívit své rodiče v Ekvádoru.
Amnestie otevřela Olze Candové dveře do nového života. Pro stárnoucí španělskou populaci je přísun mladé levné pracovní síly příslibem ohromných ekonomických výhod. Avšak pro největší španělskou opoziční stranu i pro mnohé ze zemí Evropské unie znamená legalizace takového množství nekvalifikovaných pracovních sil velkou hrozbu. Obávají se, že to dodá odvahu milionům chudých na celém světě, kteří se pokusí o lepší život v Evropě.
Mohutný příliv imigrantů Španělsko změnil. Během posledních sedmi let přilákala rychle rostoucí ekonomika tři miliony přestěhovalců, zejména z Latinské Ameriky, severní Afriky a východní Evropy. Celkový počet imigrantů se dnes blíží ke čtyřem milionům, devíti procentům španělské populace v porovnání s méně než 1,6 procenta v roce 1998.
Vlna ze zahraničí pomohla omladit zemi s jednou z nejnižších porodností na světě. Chudí cizinci se vrhli na nekvalifikovaná místa ve stavebnictví, zemědělství, domácích a restauračních službách, o která již Španělé nestáli. Na rozdíl od domácích, kteří nejsou ochotní kvůli práci měnit bydliště, stěhují se imigranti kamkoli. „Španělský zázrak vděčí za mnohé právě imigrantům,“ soudí Manuel Balmaseda, ekonom Banco Bilbao Vizcaya Argentaria.
Imigrační šílenství však zastihlo Španělsko nepřipravené. Navzdory pěti amnestiím od roku 1985 měla země v době, kdy vláda zahájila zatím poslední legalizační proces, asi 1,5 milionu ilegálních pracovníků. Tentokrát ale vláda podmínila povolení k pobytu pracovním potvrzením. Zažádat si o ně směli pouze přistěhovalci, kteří mohli dokázat, že do země přijeli před 8. srpnem 2004. Jakmile získají potřebné doklady, budou se muset přihlásit k placení sociálního pojištění, dokonce i služebné jako Candová. Je to základní krok k eliminaci vzkvétající španělské šedé ekonomiky, jak prohlašuje vláda.
I tak se skoro všichni bojí, že amnestie vyvolá v Evropě další imigrační proces. „Taková náprava jde zcela proti imigrační politice ostatních států unie,“ míní Ana Pastorová, odbornice na sociální věci ve středopravicové Lidové straně. Vláda namítá, že španělské pracovní povolení nikde jinde v Evropě neplatí. A zaručuje potrestání zaměstnavatelů, kteří najímají ilegální pracovníky, a zpřísnění policejního dozoru podél svých hranic.
Nebude to jednoduché. „V momentě, kdy člověk z Pobřeží slonoviny vstoupí na břeh Kanárských ostrovů, zvýší se pravděpodobná délka jeho života ze 40 na 75 let,“ dává příklad Luis de Sebastián, ekonom na barcelonské obchodní škole Escuela Superior de Administración y Dirección de Empresas. „Dokud rozvinutý svět nenabídne těmto zemím jiné řešení,“ dodává, „příliv přistěhovalců se nezastaví.“
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Dagmar Tomková