Bosch chce jako první průmyslový koncern srazit emise CO2 na nulu, což je však v praxi nemožné. Otvírá se tím miliardový trh s „kompenzacemi“.
Na výroční tiskovou konferenci Bosch do jihoněmeckého Renningenu dorazila více než stovka novinářů z dvanácti zemí. Kolegové z New Yorku, Pekingu či Bratislavy dorazili letadlem, my jsme přijeli dieselovým vozem z Prahy. Podávané občerstvení bylo v biokvalitě a mělo vesměs lokální původ, i tak ho musel do hypermoderního výzkumného kampusu aspoň pár kilometrů někdo dovézt. Sečteno podrženo, celá akce vyprodukovala 250 tun oxidu uhličitého, spočítal Bosch.
A přesto koncern tvrdí, že žádné emise CO2 v atmosféře nepřibyly. Co víc, vedení společnosti oznámilo, že do konce příštího roku bude klimaticky neutrální úplně celý Bosch se svými 410 tisíci zaměstnanci a 400 lokalitami po celém světě. To o sobě tvrdí třeba Google, v případě Bosch by však šlo o první průmyslový koncern, kterému by se něco podobného podařilo.
Společnost přitom ještě loni vyprodukovala 3,3 miliony tun oxidu uhličitého a spotřebovala 7,8 terawatthodin elektřiny. To je více než desetina spotřeby České republiky. Vedení Bosch navíc přiznává, že srazit na nulu emise je třeba u sléváren nemožné. Jak toho chce tedy Bosch během šibeničního termínu dosáhnout? Odpověď leží skryta na dně studny kdesi v Ugandě.
Emise lze „vykompenzovat“
Některá opatření se nabízí. Celkem jednu miliardu euro nasype společnost v následujících deseti letech do snižování spotřeby provozů a energetického samozásobitelství. K rozsáhlým instalacím solárních panelů dochází aktuálně na střechách indických továren a třeba obří mexický větrný park Dominica by měl pokrýt až 80 procent potřeby elektřiny tamních výroben německého koncernu.
V tomto případě jde o investice, které se vrátí. Půjde jednak o nižší účty za energie, zároveň Bosch počítá, že ke zvýšení energetické efektivity budou muset přistoupit i dalších firmy a zkušenosti z vlastních provozů tak promění ve výnosný byznys. Jde však o plány na celou příští dekádu a neodpovídají na otázku, jak se chce koncern zbavit emisí už během následujícího roku a co udělá s provozy, kde je něco takového nemožné. „Půjde to dvěma způsoby. Jednak budeme hromadně nakupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů. A za druhé provedeme kompenzační opatření,“ vysvětluje šéf Bosch Volkmar Denner.
Kdybychom to chtěli nazvat hanlivě, řekli bychom, že Bosch chystá nákup odpustků. Zkušenosti s tím mají třeba zákazníci autobusového dopravce Flixbus. Ten při nákupu jízdenky nabízí cestujícím možnost přispět na ekologické projekty částkou, které odpovídá zplodinám vypuštěným během cesty autobusem. Obvykle jde o jedno až tři procenta z ceny. Podle mluvčí Flixbusu Martina Čmielová si cestu dobrovolně „vykompenzuje“ asi deset procent zákazníků. „Tedy v roce 2017 to byly čtyři miliony cestujících,“ dodává Čmielová.
U Bosch jde o stejný princip ovšem v mnohem větším měřítku. A tím se také vracíme k ugandským studnám, jejíchž výstavbu společnost v rámci kompenzačních opatření zaplatila. Jak vysvětluje Torsten Kallweit, který v Bosch za program odpovídá, odebírají obyvatelé Ugandy obvykle znečištěnou povrchovou vodu. Tu pak sterilizují na ohni z pokácených stromů.
To představuje hned dvojí problém. Otevřené ohniště je vysoce neefektivní způsob ohřevu s množstvím zbytečných zplodin a pokácené stromy nepřispívají k poklesu emisí CO2. Výstavba hloubkových studní má mýcení stromů v Africe zarazit a globální emise snížit. Ty si pak může Bosch odečíst ze své vlastní produkce.
Podobným způsobem plánuje společnost „vykompenzovat“ pro začátek 40 procent energetické spotřeby.
Certifikát v ceně zlata
Ekologové obecně krok největší dodavatele automobilového průmyslu vítají. Podle klimatického experta hnutí Duha Jiřího Koželuha však nesmí jít o jediné opatření a musí ho doprovázet právě postupné navyšování výroby obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti. A i jinak je potřeba být obezřetný.
„Nejenom my, ale neziskové organizace globálně, se na kompenzace díváme skepticky. Je třeba dávat pozor, jaké projekty to budou a zda nemohou v některých případech uškodit. Často jde o teoretické počítání a je otázka, jestliže se na místě bývalého deštného pralesa vysadí plantáž, tak zda je to něco pozitivního,“ varuje Koželuh. Podle Kallweita však prochází všechny projekty certifikací v takzvaném zlatém standardu.
Posledním opatřením pak má být nákup obnovitelné elektřiny, kterou si Bosch nedovede vyrobit sám. V příštím roce by to mělo být také 40 procent. Postupně to bude méně s tím, jak se firmě bude dařit rozšiřovat vlastní zdroje a snižovat spotřebu. Koncern je přitom ochoten zaplatit za dodávku elektřiny s razítkem stoprocentně zeleného původu vyšší cenu než tržní. V sousedním Německu nejde o nic neobvyklého, čistou elektřinu kupuje třeba Penny Market. „V Německou jsou kompletně přešli na stoprocentně zelenou elektřinu,“ uvedl šéf Penny Internation Michael Jäger.
V Česku takových nabídek zatím mnoho není, v portfoliu ji má například společnost Nano Energies Petra Rokůska. Jak uvedl Rokůsek v nedávném rozhovoru pro týdeník Euro, zatím se nejedná o nijak ziskovou činnost, ovšem s velkým potenciálem. „Díváme se do budoucna. Vidíme, že se k stoprocentně zelené elektřině připojuje čím dál více zákazníků, a to jsme ještě nedělali žádný marketing,“ prohlásil Rokůsek v lednu.
Aktuální strategie Bosch mu dává za pravdu. Na kompenzační projekty a nákup certifikované obnovitelné elektřiny plánuje koncern utratit celkem miliardu euro navzdory tomu, že očekává ekonomické zpomalení.
Není přitom sám, byť tak brzký termín si určil jako jediný. Siemens chce dosáhnout celkové CO2 neutrality do roku 2030, výrobce kosmetiky L'Oréal ji slibuje už letos, ovšem zatím jen v USA. Továrny Daimleru v Německu by zase měly vyrábět bezemisně od roku 2022. Kdo drží v ruce potvrzení o obnovitelném původu elektřiny nebo výsadbě lesů v Panamě, toho čekají zajímavé časy.
