S velkým zájmem jsem se začetl do článku s titulkem Las Vegas po česku (EURO 16/2001). Předpokládal jsem analýzu současného stavu tohoto podnikání a nevyjasněnou situaci ve výhledu do budoucna. Jaké bylo však moje překvapení, když jsem zjistil, že autor postupuje přesně opačným směrem! Nad některými nepřesnostmi a neznalostmi by snad šlo jen mávnout rukou, to v případě, že by autor vycházel z hospodských tlachů a povídaček. Nikoli však v případě, když je autor – Lubomír Bačo – pracovníkem právního oddělení Celního ředitelství Brno. Výsledný dojem z článku, který je plný různých paragrafů a výkladů jednotlivých zákonů, má pak podivnou pachuť zahořklosti, závisti a možná i nenávisti.
Závan socialismu.
Již na samém počátku je patrné, že se autor snaží vyvolat ve čtenáři neznajícím danou problematiku dojem, že vzhledem ke spolčení provozovatelů prodejen typu duty tax free s některými představiteli státu, zákonodárné i výkonné moci je daňový poplatník opět postaven do role „sponzora příslušných podnikatelských aktivit. Autor například uvádí, že v souvislosti s provozováním prodejen duty tax free docházelo a dochází k plošnému porušování celních a daňových předpisů, což má za následek vznik celního dluhu, jehož výši odhaduje na několik miliard korun. Kromě toho, že v článku není uveden žádný důkaz pro toto tvrzení, stojí jistě za zmínku skutečnost, že právě dodržování těchto předpisů a následný výběr cla je plně v kompetenci úřadu, jehož zaměstnancem je i pan Bačo.
Pokud by tedy, byť čistě hypoteticky, vznikal jakýkoli dluh, pak by z výše uvedeného celkem jednoznačně vyplývalo – a přiznávám, že jsem dalek tohoto tvrzení – že celní orgány neplnily a neplní svoji funkci. Autor však tuto skutečnost z celkem pochopitelných důvodů pominul a navrhuje rovnou jasné a přímočaré řešení. Došel totiž k závěru, že je zde dluh, vinu za něj nesou provozovatelé prodejen duty tax free, a tak nezbývá než tyto aktivity jednou provždy ukončit. Z plošného zevšeobecnění a jednoznačně černobílého vidění na mne přímo dýchl závan časů radostného budování socialismu.
Když výklad, tak přesný.
Zajímavé je sledovat i myšlenkové a argumentační postupy autora. Tvrdí, že dluh vzniká tím, že se do tuzemska doveze zahraniční zboží v režimu tranzit, které je následně propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu. Poté, namísto toho, aby mu bylo přiděleno jiné celně schválené určení, je převedeno – a to pouze na základě jakéhosi administrativního dokladu, například výdejky – přímo do prodejny duty tax free. Tam se posléze prodá, samozřejmě bez vyměření příslušných poplatků. Pan Bačo, odborník na celní právo, žongluje s pojmy, které jsou přesně definovány zákonem, způsobem skutečně nevídaným. Nejenže se neobtěžuje zákon přesně vyložit, ale přímo hovoří o lidech, kteří údajně takto zákon obcházejí. Nemohu a ani nechci vycházet z toho, z čeho neodůvodněně vychází pan Bačo: totiž že jsou právní předpisy v Česku hromadně porušovány. Věřím totiž, že žiji v právním státě, kde platí presumpce neviny. Ve státě, kde i pomluvu můžeme s nadsázkou charakterizovat jako trestný čin!
Spiknutí.
Nedomnívám se, že by autora statě „Las Vegas po česku vedly k napsání zlé úmysly. Možná jen chtěl ohromit čtenáře svými názory. Ve všeobecné náladě odhalování různých „tunelů se pak hodí i ničím nepodložené tvrzení o existenci mnohamiliardových celních a daňových úniků. Co na tom, že chybí - byť i jen nepatrný – důkaz. Stačí jen trochu „poopravit některá ustanovení právních předpisů, a když je pak čtenář dostatečně rozčilen, vytáhnout z rukávu trumfové eso. V takto nastavené podobě již nestačí miliony, a tak nezbývá než odhadnout daňový únik na několik blíže nespecifikovaných miliard korun. Zároveň je nutné najít viníky. Těmi jsou pochopitelně od samého počátku a priori provozovatelé prodejen duty tax free. Pak již stačí jen obvinit stát z neschopnosti a nechuti postupovat podle zákona (přesněji řečeno dle jeho výkladu, který autor učinil) a spiknutí je hotové. Všichni se tě, milý čtenáři, snaží oškubat!
Zde se pochopitelně nabízí otázka, zda je autor s problematikou provozoven typu duty tax free dostatečně obeznámen. Pokud ne, pak se ptám, jak je možné, že takový člověk pracuje v právním oddělení celního ředitelství? Pokud ano, o čemž odmítám pochybovat, proč a v čí prospěch s fakty manipuluje a záměrně je zkresluje? Navíc pomíjím tu skutečnost, že veškerá data získal při výkonu své profese a mnohdy jsou i předmětem služebního tajemství. Platí snad v České republice speciální pravidlo pro státní úředníky, které lze shrnout do slov: „Když má můj nadřízený jiný názor než já a já se domnívám, že mám pravdu, nevadí, napíši svůj názor do novin?
