Havlovu návštěvu považují ve VOP Nový Jičín za dobré znamení.
Prezident Václav Havel minulý týden odjel na Novojičínsko, aby se blíže obeznámil s problémy nezaměstnaných. Jeden ze dvou závodů, které přitom navštívil, byl Vojenský opravárenský podnik - 025 v Šenově, kde se pracuje na projektu modernizace ta nku T-72. Zavítal sem i přesto, že nezaměstnanost firmu vůbec netrápí. Ba právě naopak. Počet zaměstnanců, v průměru se pohybující kolem sedmi set třiceti lidí, udržují na stejné úrovni již několik let, a letos dokonce přijali asi třicet p racovníků. Takže propouštění rozhodně nehrozí. V Šenově se však z prezidentské návštěvy těší - mohla by jim totiž významně pomoci.
Proč ta vzácná návštěva.
Problém prezidentovy exkurze po VOP Nový Jičín tkví v tom, že projekt modernizace tanku T-72 se stal kolbištěm různých lobbistických a politických sil (EURO 6/1998, 29/1999, 33/1999). Zjednodušeně se dá říci, že proti s obě stojí bývalá lidovecká garnitura na ministerstvu obrany a představitelé současné vládní sociální demokracie.
Státní Vojenský opravárenský podnik v Šenově získal zakázku na modernizaci tanku T-72 v roce 1995. Společnost je koordinátorem projektu a hlavním dodavatelem. Spadá pod ni řada subdodavatelů, z nichž nejproblematičtější je italská fi rma Officine Galileo, která měla dodat systém řízení palby. Ten však dosud nefunguje a VOP s Italy v červnu letošního roku zrušil smlouvu. Dokončení modernizace T-72 se tak zase oddálilo a osud vložených více než tří set miliard státn ích korun je více než nejistý. Z ministerstva obrany již prosákly informace, že se uvažuje o vypsání úplně nového výběrového řízení na garanta celého projektu. Další počty jsou jednoduché. Na novou soutěž si dělá zálusk firma PSP Bohemia, dceři ná společnost Přerovských strojíren, která nabízí vlastní verzi modernizovaného tanku. Za ní stojí podle informací týdeníku EURO místopředseda sociálních demokratů Stanislav Gross. Novojičínské zase hájí lidovecký místopředseda a bývalý ekonomický náměstek ministra obrany Miroslav Kalousek.
Kdyby si měl Václav Havel vybrat mezi ČSSD a KDU-ČSL, zcela jistě by zvedl ruku pro křesťanské demokraty. Jeho návštěva ve Vojenském opravárenském podniku proto dává důvod k různým domněnkám. Vedení VOP bylo ohlášením prezidentovy návštěvy zaskočeno. „Problém nezaměstnanosti v regionu se nás vůbec netýká. My právě vůbec nevíme, proč nás prezident navštívil, kdo mu dal doporučení, říká technický ředitel Adolf Veřmiřovský.
Zda lze Havlovu návštěvu vnímat jako podporu Novojičínským, aby na tanku dále pracovali, nechtěl nikdo z Vojenského opravárenského podniku oficiálně komentovat. Svou radost ale neskrývají. „Kdyby to byl pozitivní signál, bylo by to dobré, naznačuj e Veřmiřovský.
Jsem vrchní velitel.
Prezident zatím letos podnikl jenom dvě cesty po českých zemích, obě zaměřené na problematiku nezaměstnanosti. Kromě Novojičínska navštívil na počátku července Šluknov a Varnsdorf, tedy okresy, které se potýkají s více než jedenáctiprocentní nezaměstnaností. Program Václava Havla připravuje Kancelář prezidenta republiky. Podle tiskového mluvčího Ladislava Špačka je do roz vrhu zahrnuto široké spektrum firem daného regionu, nejen problematických, ale i prosperujících.
Prezident se skutečně na Novojičínsku sešel na krátkém jednání se zástupci několika tamních společností, návštěvou však poctil pouze dvě: Vagónku Studén ku, která má problémy a propouští zaměstnance, a VOP Nový Jičín. Prezident považuje prohlídku Vojenského opravárenského podniku za samozřejmou - když se jede do Nového Jičína, musí se přes Šenov, a nenavštívit tento podnik by byl hřích. „Zajímá mě to nejen, protože je tu ta modernizace tanku, o které se dis kutuje, ale zajímalo mě to i z titulu vrchního velitele ozbrojených sil, který by se měl zajímat nejenom o armádu, ale i o její účelová zařízení, odpověděl na dotaz týdeníku EURO. Otázkou však je, co přesně z vojenské problematiky pr ezidenta Havla zajímalo. V podniku strávil necelou půlhodinu, při které mu ředitel VOP Oskar Šíma vyprávěl hlavně o tom, jak se vypořádali s nutnou konverzí vojenské výroby. Jediná otázka, kterou Václav Havel položil, se týkala počtu zaměstnanců. O tolik diskutovaný tank T-72 ani o jinou vojenskou výrobu se prakticky nezajímal.
Prezidentův mluvčí Špaček na dotaz, zda by Havlova návštěva nemohla mít v podtextu podporu VOP Nový Jičín při jednáních o dalším osudu T-72, řekl, že společnost se z devadesáti procent zaobírá civilní výrobou a m odernizace tanku není hlavním těžištěm výroby. Proto nebyla ani nosným tématem diskuse. Tak by ale padl důvod návštěvy pro vrchního velitele ozbrojených sil. Spekulace o tom, že Havlova návštěva mohla mít demonstrativní charakter, jsou proto na místě. Špaček je ale odmítá: „Neznám žádný podnik, který by návštěva prezidenta zachránila.
Myšlenkám, které se honí v hlavě některých politiků, tím však nezabrání: „Nemám jediné vysvětlení, proč by měl prezident navštívit právě tento podnik. A nechci spekulovat. Prezident by sám měl vysvětlit, proč tam vlastně jel, říká například m ístopředseda Občanské demokratické strany Ivan Langer. Není s podivem, že lidovecký místopředseda Kalousek Havlovu návštěvu naopak obhajuje. „Na Novojičínsku je to významný podnik, zabývající se unikátním projektem. Mělo by mu být umožněno moderniza ci dokončit a vyvézt ji do světa, míní Kalousek. Že by Havel mohl svou návštěvou demonstrovat podporu zachování modernizace T-72 v Novém Jičíně, odmítá: „Nepřekládal bych si to tak.
Tehdy to bylo jiné.
Před osmi lety napsal list International Herald Tribune, že se Václav Havel opět stal politickým vězněm - přestože po vstupu do prezidentského sídla slíbil skoncovat s vývozem zbraní, potichoučku začal hledat pro prodej českoslov enských zbraní nové trhy. Něco podobného by se dalo napsat i dnes. Někteří čeští politici po Havlově exkurzi po Vojenském opravárenském závodě vytahují stejné argumenty. „Je zvláštní, když se člověk, který bojoval proti výrobě zbraní, jede podívat na jejich reálné provádění, kroutí hlavou Ivan Langer.
Prezident Havel ale své někdejší výroky o zastavení vývozu a výroby zbraní v Čechách výrazně zrelativizoval. „Tehdy jsem mluvil o něčem jiném, totiž že už naše země nadále nebude zbrojnicí Varšavského paktu, která by vyráběla těžké z braně pro bezpočet různých podezřelých totalitních a diktátorských režimů, navíc zbraně zastaralé a neprodejné. Neřekl jsem ale nikdy, že nemáme vyrábět žádné zbraně. Svět je takový, že je potřeba tu a tam se bránit, a to nelze dělat holýma rukama, odpověděl prezident na otázku týdeníku EURO.
V roce 1991, 29. dubna, však Václav Havel na tiskové konferenci mluvil trochu jinak. Doslova prohlásil: „Řekli jsme, že další zbraně nebudeme vyvážet ani vyrábět, a to zvláště zbraně útočné. Má-li však Československo tanky vyro beny nebo takřka dokončeny a nalezne-li se země, která po pečlivých politických konzultacích a bez politických rizik bude ochotna koupit, co je vyrobeno, pak není důvod takový obchod neučinit v naději, že je to poslední obchod svého druhu. Zbývá tedy poslední otázka: Otočil Václav Havel o sto osmdesát stupňů, nebo je opět politickým vězněm?