S nižším výstavem přišel zisk
Máte jenom Krušovice, nebo taky pivo? I na takové dotazy musejí občas odpovídat hospodští, kteří na pípě inzerují, že čepují jedno z nejstarších piv v Čechách. Když Svatováclavská smlouva umožnila v roce 1517 šlechtě vařit pivo, jako jeden z prvních aristokratů toho využil královský hejtman na Křivoklátě Jiří Bírka. Založil pivovar v Krušovicích. Vzhledem k téměř pět set let trvající historii krušovického piva je pochopitelné, že se mu nevyhnulo mnoho zvratů. I současní vlastníci pivovaru si mohou připadat jako na houpačce. Od začátku devadesátých let do roku 1997 výstav krušovického piva rychle rostl, pak však začal každoročně klesat a tento trend se dosud nezastavil. V časech expanze se firma potýkala s velkou ztrátou, v časech na množství vyrobeného piva chudších, je naopak zisková. Za socialismu považovali znalci Krušovické za klenot, v současnosti fajnšmekři mluví - eufemisticky vyjádřeno - o nevalné chuti.
Rekonstrukce poklesu.
Poslední bouřlivou kapitolu v dějinách krušovického pivovaru otevřela německá skupina Dr. Oetker, která se firmy ze Žatecka ujala před deseti lety prostřednictvím své odnože Binding-Brauerai. Od té doby probíhá v Krušovicích rekonstrukce. V jejím rámci byly instalovány velkoobjemové CK tanky, nová varna i stáčírna. Regionální producent se tak proměnil v kolos, který může ročně uvařit hodně přes milion hektolitrů piva. Ale neuvaří… Loňský výstav meziročně klesl o 32 tisíc na 678 tisíc hektolitrů piva a proti maximu před šesti lety byl nižší o třetinu. Ředitel pivovaru Pavel Gregorič pro týdeník EURO vyslovil domněnku, že za menší výstav může zvýšená obliba levných výčepních piv, které v Krušovicích vyrábět nechtějí.
Paradoxní cash-flow.
V druhé polovině devadesátých let se Krušovice potýkaly s výraznou ztrátou. Její výše v letech 1995 až 2000 dosáhla 416 milionů korun. Gregorič tvrdí, že kromě investic do technologií a přestavby pivovaru způsobil propad i regresivní způsob financování. Krušovický boss na tu dobu vzpomíná: „Ačkoliv jsem si byl vědom, že se to vysvětlit dá, raději jsem to nevysvětloval.“ Vysoké odpisy, které způsobovaly bilanční ztrátu, dostaly pivovar do nezáviděníhodné situace. Pro Krušovice to byly časy plné paradoxů; přestože společnost svoji ztrátu plynule prohlubovala, měla vysokou tvorbu cash-flow a dařilo se jí odbourávat úvěrové zatížení. Nyní je podnik druhým rokem v černých číslech, předloni šlo o necelý milion, loňský zisk přesahuje 40 milionů korun. Gregorič týdeníku EURO řekl, že letos - a téměř jistě i v příštím roce - nebudou akcionářům vyplaceny dividendy. Případný zisk by měl snížit dluh, který při rekonstrukci vznikl.
Konzervativní budovatelství.
Handicapem v souboji s velkými hráči na trhu může být nezakotvenost značky v povědomí lidí. Ačkoliv skalní pivaři Krušovice znali, do začátku let devadesátých bylo tamní pivo - kromě oblastí na Rakovnicku, Kladensku a částečně v Praze - pro běžné konzumenty neznámé. S budováním značky a širší distribuční sítě začal pivovar v roce 1994. Dobu, které od té doby uplynula, označuje šéf firemního marketingu Vlastimil Bradáč za příliš krátkou na to, aby se značka vryla do paměti lidí, tak jako Plzeňský Prazdroj či Budvar. Experti z reklamní branže ale tvrdí, že silnému brandu příliš neprospívá ani mediální podpora krušovického piva. „Krušovická reklama je dlouhodobě neměnná a nemá kreativní nápad,“ řekl k tomu týdeníku EURO Jaroslav Krupka z odborného magazínu Strategie. Vedení pivovaru ale tvrdí, že tuzemský pivař je konzervativní, a tak mu nejlépe „sedí“ i konzervativní kampaň. Proto nechce současnou mediální strategii měnit.
Krátká paměť fajnšmekrů.
Když týdeník EURO zjišťoval mezi pivaři názory na chuť krušovického, odezva většinou pozitivní nebyla. Zatímco fajnšmekři považovali do začátku devadesátých let Krušovice za lepší mezi českými pivy, od té doby mluví o nevalné chuti. Ředitel Gregorič říká, že je to nepochopitelné, protože si chuť piva z doby před deseti a více lety údajně nemohou pamatovat - chuťová paměť je jedna z nejkratších. Na dotaz týdeníku EURO, zda se na chuti piva nepodepsal přechod na nové nerezové tanky a „aseptická“ varna, Gregorič odpověděl: „To je problém všech velkých pivovarů. Na tradičním zařízení se dnes už ve velkém provozu vyrábět nedá, není to hygienické a nelze tak udržovat stabilní kvalitu.“ Ředitel Svazu pivovarů a sladoven Jaroslav Čepička nicméně týdeníku EURO sdělil, že se domnívá, že na chuti krušovického piva se výrazně podepsal právě přechod od původních technologií a surovin. „Krušovické ztratilo začátkem devadesátých let plnou chuť, která česká piva charakterizuje a přiklonilo se více k evropskému standardu hlouběji prokvašených piv, jež jsou chuťově mělčí,“ řekl Čepička. Šéf svazu ale tvrdí, že nový produkt - „desítka“ Mušketýr - opět navazuje na tradiční chuť. To, co nemusí chutnat českým pivařům, zahraniční oceňují. Krušovičtí se proto výrazně začali orientovat na vývoz. Ten se společnosti ze Žatecka pravidelně zvyšuje. Dominují mu dodávky do Německa, kde krušovickým sládkům pomáhají distribuční kanály německého vlastníka.
