Padák pro montérky

Ostravská ISPAT Nová huť nedávno šokovala české a moravskoslezské bojovníky proti vykořisťování pracujícího lidu neobvyklou velkorysostí. Připravené propouštění indický vlastník osladil vskutku neobvyklým odstupným. Ten, kdo půjde po dobrém a na dohodu, dostane odstupné ve výši, která může dosáhnout až výše pětadvaceti měsíčních platů. Zlatý padák pro montérky? Kdo to kdy viděl! Co se to děje ve firmě, která je dlouhodobě v ostrém střetu s odborovou organizací kvůli mzdám? Rozplakal se snad Lakshmi Mittal nad osudem Maryčky Magdonové a zapomněl na asijskou tvrdost své prkenice?
Asi sotva. Postup ostravské hutní společnosti má logiku. Masové propuštění nedělá dobrotu v regionu a každá velká firma chce být zadobře s místní samosprávou. Navíc jsou na prodej sousední Vítkovice Steel a sociálnědemokratická vláda by mohla ocenit ověřenou ochotu vyjít vstříc pracujícím.
A nakonec proč ne, když peněz je dost díky naprosto neuvěřitelné konjunktuře a také kvalitnímu řízení firmy. Navíc je dobré odborářům ukázat, že šéf není pes a pustí chlup, když je z čeho. Ve firmě se formují fakticky nové odbory, když ty staré se rozbily o neústupnost vedení firmy. Nyní je třeba mít dobře vyjednanou kolektivní smlouvu. Přístup vedení byl dosud velmi opatrný. Nárůst tarifních mezd připouštěl management jen velmi skromný a sliboval, že když se bude dařit, pocítí to i zaměstnanci na své výplatě ve formě prémií, které však nelze do smlouvy napevno zabudovat, protože co když se dařit nebude. Nakonec v dlouhodobější trvání letošního neuvěřitelného boomu ocelářství ve světě opravdu nelze moc věřit a postavit na mimořádných příjmech dlouhodobou mzdovou politiku zavání sebevraždou.
Velkorysý program pro zaměstnance ochotné dobrovolně odejít v tučných letech dodává této argumentaci značnou věrohodnost. A zaslouží i jisté zevšeobecnění. Například že na zaměstnavatele není nutno se dívat jako na žíznivého upíra a regulovat ho zákoníkem práce ve všem, až po množství toaletního papíru na záchodech v dílnách. Socialisté by si také mohli všimnout, že firma, když potřebuje snížit stavy, tak raději vyplatí nějakou korunu odstupného navíc, než aby nechala propouštěné lidi kazit materiál ještě tři měsíce výpovědní lhůty a především že to těm lidem docela vyhovuje. Oproti všem předpokladům, z nichž vychází současné pracovní právo. Naděje, že by si příkladu rozumné dohody mezi zaměstnanci socialisté všimli, je ale jen mizivá. Mají totiž momentálně moc práce s tím, aby zakázali lidem ochotným pracovat i na nočních směnách a o svátcích zaměstnání v supermarketech.