ZEMNÍ PLYN Současný vývoj směřuje od paliv s vysokým obsahem uhlíku k chemicky jednoduchým palivům s velkým podílem vodíku. V budoucnu dokonce k čistému vodíku. V prvním období sehraje rozhodující roli zemní plyn. Začínající 21. století je experty považováno za století plynu.
foto: Ekobus
ZEMNÍ PLYN Současný vývoj směřuje od paliv s vysokým obsahem uhlíku k chemicky jednoduchým palivům s velkým podílem vodíku. V budoucnu dokonce k čistému vodíku. V prvním období sehraje rozhodující roli zemní plyn. Začínající 21. století je experty považováno za století plynu. Na zemní plyn sází ve svých strategických výhledech do roku 2030 i Evropská unie, která se snaží zbavit závislosti na dovozech ropy z rizikových oblastí. ZÁSOBY NA 200 LET Ropa je drahá a její cena má v budoucnu ještě stoupat s tím, jak se vyčerpávají snadno přístupná ložiska. Těžba černého zlata se přesouvá do stále náročnějších přírodních podmínek, což těžbu prodražuje. Zásoby ropy klesají a počítají se na zhruba čtyřicet let. Naproti tomu zásoby zemního plynu jsou odhadovány až na 200 let. Plyn postupně vytěsňuje pevná paliva, především uhlí, jehož spalováním vznikají největší emise. Vytěžené uhlí proto směřuje především do elektrárenských kotlů. V současnosti zhruba 1,5 milionu domácnosti v Česku topí zemním plynem, což je třikrát více než domácnosti, které získávají teplo spalováním uhlí v kamnech nebo kotlích ústředního topení. Přibližně 250 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu. PALIVOVÉ ČLÁNKY NA VÝROBU ELEKTŘINY
Experti předpokládají, že podíl plynu bude stoupat i s nástupem nových technologií. Velice perspektivní je použití zemního plynu v palivových článcích, které vyrábějí bez emisí zároveň proud i teplo. Podobná zařízení začala dodávat na trh například německá firma Vaillant. Články jsou určeny jako domovní kotelny, vyráběný proud se prodává především do sítě. Využití těchto zařízení je do té míry zajímavé, že například polská vláda nyní zvažuje, zda očekávanou potřebu elektřiny bude krýt výstavbou jaderné elektrárny, nebo pomocí palivových článků. Podíl zemního plynu na spotřebě energií bude stoupat i v souvislosti s podporou Evropské unie pro užití palivových článků, ale i dalších malých kogeneračních jednotek, vyrábějících souběžně proud a teplo.
Zemní plyn se patrně i v České republice bude ve větší míře využívat pro výrobu elektrického proudu. Jednou z variant společnosti ČEZ je například náhrada uhelných elektráren zdrojem spalujícím zemní plyn.
AUTOBUSY NA PLYN
Kromě výroby elektřiny má značný potenciál použití plynu i jako náhrady ropných paliv pro pohon automobilů a dalších dopravních prostředků. Tento trend je opět podporován Evropskou unií, která stanovila, že do roku 2020 by více než pětina benzinu či nafty měla být nahrazena alternativními palivy. Deset procent by mělo připadnout na plynový pohon. To nabízí podnikatelům nové příležitosti.
V Česku jsou například již dva výrobci plynových autobusů, a to společnost Ekobus a Tedom. Plynovou variantu autobusu nabízí také Karosa. V řadě měst plynové autobusy jezdí. Například přes deset let v Havířově, kde místní ČSAD má plynofikovanou většinu autobusů. O přechodu na čistý pohon uvažují nyní v Karlových Varech, plynové autobusy testují v Liberci nebo v Trutnově, kde by se mohly uplatnit na linkách do Krkonoš.
Plynové autobusy provozuje v České republice v největším počtu ČSAD BUS Ústí nad Labem, které nasazuje tato vozidla na spoje mezi severočeskými městy a Prahou. Dopravci přecházejí na nové palivo také z ekonomických důvodů. „Při srovnatelných nákladech na údržbu vozidel s naftovými motory je pohon na zemní plyn výrazně levnější,“ uvedl starosta Loun Jan Kerner. V tomto městě zabezpečuje hromadnou dopravu šest ekologických autobusů.
Na tuzemských silnicích začala také jezdit továrně vyráběná osobní auta na zemní plyn. Začíná se vytvářet síť čerpacích stanic, poslední pumpa byla otevřena v závěru loňského roku v Hradci Králové. Právě nedostatečný počet čerpacích míst pro zemní plyn brání rozvoji perspektivního paliva pro automobily.
