Těžko by se v Českém Telecomu hledal zaměstnanec, natož manažer, který v největším českém fixním operátorovi pracuje téměř šestnáct let. Petr Slováček, viceprezident Českého Telecomu pro sítě a provoz, je typickým představitelem skupiny manažerů, „selfmademanů“, kteří se do vrcholových pozic vypracovali téměř z nuly díky své píli a pracovitosti. „Pamatuji roky, kdy lidé stáli dlouhé fronty na to, aby se mohli zapsat do pořadníků na zřízení telefonní linky,“ vzpomíná s úsměvem na dobu, kdy mít doma šedočerný plastový telefon bylo „terno“.
Zkouška za přísahu.
Telekomunikacím se šestačtyřicetiletý Slováček věnuje takřka celý život. Po maturitě na gymnáziu v rodných Strakonicích se sice hlásil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT na obor sdělovací technika, ale neuspěl. „Tehdy jsem stejně jako řada mých vrstevníků trávil celé dny s pájkou v ruce a stavěl vlastní gramofony, zesilovače či reproduktory. Jenže na studium sdělovací techniky jsem se nedostal a byl jsem rád, že mi ČVUT nabídlo obor telekomunikací,“ vzpomíná. Studium prý nebyla žádná honba za informacemi, záměrem bylo vysokou školu absolvovat a užít si trempinků s kamarády. „Jednu zkoušku z telekomunikačních technologií jsem dostal až na třetí pokus a pod přísahou, že nikdy v životě nebudu dělat v oboru,“ směje se.
Po škole se vrátil do Strakonic a na několik měsíců nastoupil do podniku Správa pošt a telekomunikací (SPT). „Během této doby jsem si stačil uvědomit, že telekomunikačnímu sektoru chybějí infrastruktura i peníze. Bylo to především o udržování tehdejšího stavu a vztahů, bez možnosti dalšího rozvoje,“ konstatuje.
Následovala vojenská služba, kterou strávil v Českém středohoří, na Milešovce jako „velitel hory“. „Byla tam meteorologická stanice a několik vojáků. Bydleli jsme v bývalé hospodě a hlídali radiostanici pro vojenské účely, aby fungovala. Byla to jakási předchůdkyně dnešních základnových stanic pro mobilní sítě,“ vzpomíná na vojenské roky.
Telekomunikační vědátor.
Po návratu do civilu přesídlil do Prahy, nastoupil do Výzkumného ústavu telekomunikací, v němž pracoval na vývoji digitální ústředny pro země sdružené v Radě vzájemné hospodářské pomoci. „To byla obrovská škola, dělali jsme práci, která vedla k určitému výsledku. Bohužel, když jsme vývoj dovedli do fáze funkčního vzorku, nebylo k dispozici zázemí ani podmínky, aby začala sériová výroba,“ tvrdí Slováček.
V říjnu roku 1989 se tak do SPT vrátil, ne však už do Strakonic, ale rovnou do centrály tehdejšího státního podniku v pražské Olšanské ulici. Jako technik-specialista byl u toho, když federální vláda po sametové revoluci rozhodla, že se budou investovat miliardy korun do telekomunikační infrastruktury. „Hodně lidí, včetně politiků, tehdy zastávalo názor, že bez dobrých telekomunikací bude česká ekonomika strádat, tak se začalo s digitalizací sítí. Od Evropské investiční banky se podařilo získat peníze, vybrali se dodavatelé nových ústředen, které se po regionech začaly postupně uvádět do provozu,“ vzpomíná Slováček, který tehdy již zastával post vedoucího manažera asistenčního centra pro nové technologie ústředen.
Poprvé ředitelem.
Bývalý basketbalista a vášnivý lyžař byl také u toho, když se SPT transformoval na akciovou společnost SPT Telecom a když do operátora v roce 1995 vstoupil strategický partner, konsorcium TelSource. „Svět se otevřel trochu jiným způsobem. Objevily se nové technologie, otevřeně se začalo hovořit o marketingu, což bylo předtím slovo téměř zakázané. Zavedl se také nový systém řízení, protože Nizozemci a Švýcaři získali majoritu v managementu firmy,“ vypočítává.
Současně s tím se také úspěšně rozvíjela Slováčkova kariéra. Jako výkonný ředitel měl na starost projekt na vybudování dohledového centra nad sítěmi Telecomu, následně se v roce 1998 stal ředitelem pro provoz sítě operátora. „Telecom tehdy rostl, přicházeli noví lidé, narůstal také počet manažerských pozic. Byla to doba otevřená pro každého, kdo chtěl růst. Zaměstnanci se potkávali na chodbě a navzájem se ptali, zda je ten druhý už ředitelem,“ připomíná Slováček situaci z druhé poloviny 90. let.
Konflikt s Berdárem.
Když v roce 1999 odcházel z Telecomu jeho tehdejší nadřízený, viceprezident pro sítě Michal Čupa, navrhl Slováčka jako svého nástupce. Stalo se, v září zmiňovaného roku byl Slováček několik měsíců po nástupu nového generálního ředitele Přemysla Klímy jmenován šéfem provozu a infrastruktury operátora, v té době již přejmenovaného na Český Telecom (ČTc). Pod různými názvy pozic vykonával Slováček svou práci až do roku 2004, kdy tehdejší generální ředitel ČTc Gabriel Berdár jeho funkce poměrně okleštil. „Spoustu věcí a změn, co pan Berdár udělal, uznávám a oceňuji, měl odvahu. Konflikty mezi námi ale nastávaly kvůli způsobu, jak to prováděl,“ říká Slováček, aniž by chtěl být konkrétnější.
S privatizací ČTc a příchodem nového majoritního vlastníka, španělské Telefóniky, se však situace obrátila - Berdár byl ze svého postu odvolán a Slováček povýšil do pozice viceprezidenta zodpovědného za provoz a informační technologie. Zároveň byl potvrzen jako druhý místopředseda představenstva Telecomu. Španělé zredukovali počet řídicích pozic a byla zavedena nová úroveň managementu, jejíž součástí je kromě Slováčka ještě Juraj Šedivý a Fernando Astiaso Laín. „Svou práci začínám de facto znovu, podmínky se příchodem nového majoritního vlastníka zásadně změnily,“ komentuje Slováček poslední týdny v Telecomu. Čím si vysloužil zájem a důvěru Telefóniky, nechce příliš rozebírat. Španělé si sami externě i interně zmapovali management, navíc již od května poměrně intenzivně připravujeme vzájemnou spolupráci,“ naznačuje.
Férový manažer.
Bessel Kok, v minulosti první místopředseda představenstva ČTc a nejvyšší zástupce TelSource v Telecomu, Slováčka hodnotí jako opravdového profesionála, který dokáže kombinovat odborné dovednosti s vizí budoucího rozvoje firmy. „Navíc je to velice přátelský a lidský kolega, který drží slovo,“ říká Kok. V podobném duchu hovoří i Michal Čupa, Slováčkův bývalý nadřízený a v současnosti provozní ředitel největšího ruského alternativního operátora Golden Telecom. „Je to spolehlivý a férový člověk, který když udělá nějaké rozhodnutí, vždy věc dotáhne do konce. Navíc je neuvěřitelně trpělivý, má schopnost poslouchat kolegy a získat podporu podřízených. Skoro se mi zdá, že se pro Český Telecom narodil, když tam zažil tolik změn, majitelů i ředitelů, a současně s tím dokázal budovat svou kariéru,“ řekl Čupa týdeníku EURO.
