sloupekOdešel Lubomír Voleník. V paměti zůstává jako muž, který z Nejvyššího kontrolního úřadu učinil respektovanou, silnou a hlavně nezávislou instituci. Voleník nebyl mediální hvězdou. Na rozdíl od jiných nikdy nezneužil svého postavení k vlastnímu zviditelnění.
sloupek
Odešel Lubomír Voleník. V paměti zůstává jako muž, který z Nejvyššího kontrolního úřadu učinil respektovanou, silnou a hlavně nezávislou instituci. Voleník nebyl mediální hvězdou. Na rozdíl od jiných nikdy nezneužil svého postavení k vlastnímu zviditelnění. Ač vzešel z ODS, prokázal daleko větší míru samostatnosti a apolitičnosti než mnozí, formálně třeba i nestraničtí leštiči klik v nejrůznějších orgánech a radách. Když Voleník začínal, musel bojovat se stínem nenáviděného Výboru lidové kontroly, po němž NKÚ zdědil budovu. Stejně jako s vládou vlastní strany, která špatně snášela, že její hospodaření už nekontroluje její vlastní ministerstvo kontroly, ale nezávislý úřad. Voleníkem řízený úřad obstál, čehož nejlepším důkazem jsou rozčilené reakce členů všech dalších vlád a státních institucí. Bez velkého humbuku se choval podle hesla padni, komu padni, jímž se dnes každý rád ohání, ale jen málokdo ho umí a chce uvádět do praxe. Působení Lubomíra Voleníka v čele NKÚ je optimistickou zprávou pro nás pro všechny, kteří žijeme ve společnosti trhané na kusy znepřátelenými partičkami mocných. Ukázal, že člověk se převládajícímu trendu může nejen účinně postavit, ale dokonce si udržet své exponované postavení navzdory tomu, že není s nikým kamarád. Nebo spíše právě proto, neboť všem parlamentním vlčákům bez rozdílu chyběly argumenty, aby ho sestřelili. A možná i odvaha, protože takto měli alespoň tu jistotu, že to sice u NKÚ nevyhrají, ale také neprohrají. Kdyby u nás bylo více Lubomírů Voleníků, mohlo by být veřejné ovzduší čistší a méně podezřívavé a lidé by měli větší důvěru v instituce. Nikdo sice není nenahraditelný, ale v tomto případě bude zacelení mezery obtížnější než jindy.
