V Lucembursku desítky let vybíral daně jediný úředník. U nás by nepřežil ani minutu
Některá razítka mívají sběratelskou hodnotu. Cena toho kulatého se lvíčkem a nápisem Bureau Sociétés 6 se pohybuje v řádech desítek miliard eur. Nejde přitom o nějakou sigilologickou raritu, ale o obyčejné razítko Mariuse Kohla, superúředníka lucemburské daňové správy. Tento 61letý muž s poněkud nemoderním koňským ohonem svázaným obyčejnou gumičkou coby šéf zvláštního oddělení daňové správy do konce loňského roku, kdy po 37 letech služby odešel do penze, rozhodoval o tom, kolik korporace registrované v Lucembursku zaplatí na daních.
Odborně se tomu říká „individuální daňové plány“. V praxi pak šlo o to, znát náturu pana Kohla a vědět, co do žádosti o zvláštní zacházení napsat a jak mu mezi čtyřma očima zalichotit. Ledacos prozrazuje na 550 důvěrných dokumentů z dílny Pricewaterhouse Coopers, které minulý týden zveřejnilo sdružení investigativních novinářů ICIJ.
Ne, Marius Kohl podle všeho úplatky nebral.
V jeho kanceláři visela jediná věc, která by se jako všimné dala označit – kalendář Pirelli. Kohlovo postavení ale nemělo obdoby. Osobně rozhodoval o 80 procentech lucemburských ? remních daňových příjmů. A korporace, jako jsou Apple, IKEA, Pepsi nebo Gazprom, mu mohly líbat ruce. Jediný otisk Kohlova razítka jim zajistil efektivní zdanění ve výši 1,1 procenta. Tedy alespoň z těch částí ? rmy, které byly zaparkované ve velkovévodství. Samoděržaví pana Kohla fungovalo desítky let, než bylo letos nahrazeno kolegiem šesti úředníků. To u nás by Kohlův protějšek, říkejme mu třeba Novák, na ministerstvu ? nancí nevydržel ani minutu. První úplatek by dostal ještě na tramvajové zastávce před sídlem ? nančního ředitelství v Lazarské ulici. Ve své kanceláři by pak neviděl ani šéfy ? rem, ani jejich daňové poradce. Zvláštní zacházení by obstaraly špalíry šíbrů a politických podnikatelů. A Pirelli na zdi? Kdepak, nejméně mobil ve zlatě a krokodýlí kůži v náprsní kapse.
V návaznosti na lucemburský „leak“ chce EU sjednotit snahy o koordinovaný výběr daní napříč starým kontinentem. My naopak poděkujme prozřetelnosti, že některé metody jsou kulturně nepřenositelné. Z pohádky o panu Kohlovi by se v Česku stal hon na Nováka. To už by ovšem byl docela jiný žánr.
Marius Kohl podle všeho úplatky nebral, přestože osobně rozhodoval o 80 procentech lucemburských firemních daňových příjmů. Jeho český protějšek by neodolal ani minutu.
