Ten příjemný usměvavý pán už tady není. Před pár dny, zrovna v době, kdy komunisté s Babišovými poslanci prohlasovávali zákon o zločinnosti privatizace v 90. letech, v pouhých 73 letech odešel Štěpán Popovič (28. prosince 1945 až 13. června 2019). Vzápětí po Popovičově úmrtí se vzpomínala především jeho 40milionová půjčka na založení PPF. Ale jeho život a kariéra byly mnohem barevnější. Byl typický kariérní manažer z dob hlubokého socialismu, který však na rozdíl od naprosté většiny jeho stejně disponovaných kolegů, kteří končili bankrotem, či byli dokonce vyšetřováni policií, udělal díru do světa aje za ním vidět hluboká stopa v českém byznysu.
Absolvent liberecké Vysoké školy strojní a textilní hned po promoci nastoupil do teplického Sklo Unionu. Začal jako strojník a během několika let vystoupal na ředitele závodu Lesní brána v Dubí a pak řídil i další závody. V roce 1989 v rámci perestrojky volili zaměstnanci v některých podnicích své socialistiké generální ředitele a Popovič vyhrál a zůstal šéfem i potom, co se hned po revoluci z firmy stala akciová společnost.
Najednou zmizely úkoly státního plánu a bylo třeba přijímat vlastní rozhodnutí. A Popovič se rozhodovat nebál. A nešlo jen o tu půjčku pro Kellnera, i když ta bezpochyby patří do dějin obnovy kapitalismu v Čechách. Na konci roku 1991 se Sklo Union účastnil navyšování kapitálu společnosti PPF vlastněné tehdy zcela neznámými obchodníky s kopírkami Petrem Kellnerem a Milanem Vinklerem. Šlo o celkem 40 milionů korun, což byla na tehdejší dobu obrovská částka. Transakci muselo posvětit ministerstvo průmyslu, ale Popovičovy zásluhy o dnes nejmocnější finanční skupinu v zemi to nikterak nesnižuje. Peníze měly sloužit k účasti firmy v kuponové privatizaci. A jak dávno víme, posloužily dobře. A Popovič se stal na dlouhé roky členem představenstva PPF.
Jenže vedle této slavné české privatizační cesty kráčel Štěpán Popovič i po té tradiční. Vybrané závody ze Sklo Unionu byly rovněž koncem roku 1991 převedeny do dceřiné společnosti, do níž Popovič přivedl belgický sklářský koncern Glaverbel, který byl jedním z nejvýznamnějších světových producentů plochého skla. Belgičané získali majoritu a zbytek Sklo Unionu šel do kuponové privatizace, po níž ho v roce 1995 ovládly Harvardské investiční fondy Viktora Koženého a pak sloučily s mateřským fondem a jejich majetek zmizel v tom slavném devadesátkovém víru.
To ale Popovič už seděl v belgickém koncernu a řídil jeho české fabriky. A pak nejen české.
V roce 2009 odešel z firmy, která po četných změnách nese nyní jméno AGC Flat Glass, a o dva roky později opustil i dozorčí radu PPF. Legendou českého průmyslu zůstal.
O autorovi| paralp@mf.cz
