Nedávno jsem se na jednom regálu setkal s mešními víny od dvou různých producentů, k mému překvapení velice podobných názvů. Cabernet Sauvignon, o kterém bude řeč, pochází ze společnosti Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r. o. To se zdá být v pořádku, kdo jiný než vinařství, existující od roku 1266 a už od té doby produkující liturgická vína, by měl tato připravovat i dnes? Zarazila mne však poznámka na etiketě, jež v souvislosti s mešním vínem jaksi neladí. Jako země původu je uvedena Argentina.
Když jsem zevrubněji zapátral, ukázalo se, že dění okolo produkce mešního vína je poněkud nekřesťanské, dokonce hrozí skončit až soudní pří.
Nejprve připomeňme, co vlastně pojem mešní víno znamená - pokud jde o jeho přípravu. Zákon č. 321/2004 Sb., neboli vinařský zákon jasně definuje podmínky, za kterých je víno možné jako mešní označit, byla-li dodržena všechna ostatní pravidla. Odstavec šest paragrafu 16 stanovuje: „Na etiketě vína lze uvést, že splňuje požadavky pro účely církví a náboženských společností, například že jde o mešní víno, košer víno a podobně, pokud byl vydán písemný souhlas příslušné církve nebo náboženské společnosti s uváděním takto označeného vína do oběhu; bez předchozího písemného souhlasu příslušné církve nebo náboženské společnosti je zakázáno uvést takto označené víno do oběhu.“
Věnujme se ale nejprve naší „argentinské“ stopě. Další z povinných pravidel říká: “… mešní víno se vyrábí pod liturgickým dohledem a hrozny jsou sledovány již ve vinici“. S tím Argentina jaksi neladí, přítomnost oprávněných osob na argentinských vinicích se jeví jako dost nepravděpodobná. Brzy jsem zjistil: Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž, spol. s r. o., sídlí v Hovoranech. Což mi připomnělo nedávnou kauzu okolo kroměřížského vinařství. To se - z důvodů, jež nejsou tématem tohoto článku - rozdělilo na dva subjekty. Výše jmenované „eseróčko“ hovoranské a dále to, které sídlí v původních sklepích zámeckých a muselo změnit jméno. Nyní používá pojmenování Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, s. r. o.
Která z nich má ale právo vyrábět mešní víno? Z litery vinařského zákona plyne povinnost písemného souhlasu příslušné církve, v tomto případě katolické. Oprávněna k tomu je Česká biskupská konference. Ta v lednu 2005 rozhodnutím svého předsedy monsignora Jana Graubnera pověřila výkonem liturgického dozoru nad výrobou mešního vína P. Mgr. Milana Palkoviče, administrátora ve Velkých Losinách. V pokračování přípisu arcibiskupova je ještě jedna podmínka: “… ve společnosti Arcibiskupské zámecké víno, s. r. o., s platností od 20. I. 2005 do 19. I. 2008.“ Což znamená, že hovoranská společnost, jež dodává na trh Cabernet Sauvignon původem z Argentiny označený jako mešní víno, nejedná v souladu s vinařským zákonem. Nevím, jaký orgán je zmocněn v tomto případě zjednat nápravu, ale ani po několikerých reakcích oprávněného výrobce, společnosti Arcibiskupské zámecké víno, s. r. o., se tak dosud nestalo.
Zapomeneme-li ale na spory a otevřeme-li láhev mešního vína, co vlastně pijeme? Milan Palkovič, který je mimo jiné absolventem střední vinařské školy ve Valticích, uvádí: „Specifickým požadavkem se rozumí výroba co nejpřírodnější cestou. Zjednodušeně řečeno jde o víno vyrobené z dobře vyzrálých a zdravých hroznů, bez přislazování a bez chemických přípravků. Sklizeň hroznů je dovolena teprve, když hrozny obsahují 20 a více procent sladkosti. Souhlas s přívlastkem mešní víno je možné dát, jen pokud je zaručena kontrola již ve vinici. To v praxi znamená, že mešní vína vyráběná u nás nemohou pocházet z dovozu. A z uvedeného nutného obsahu přírodních cukrů zase vyplývá, že mešním vínem nemůže být pouhé víno jakostní. Nejčastěji bývá zařazeno do kategorie pozdní sběr.“ A ještě „maličkost“ - kdy se vlastně z vína skutečné mešní stává? „I když víno nese název mešní, je to jen čistě přírodní obyčejné víno. Krví Kristovou se stane až ve mši svaté.“
