Češi o své psychické zdraví pečují více než kdy dřív. Jenže s rostoucí osvětou přibývá i poptávka po psychoterapii, která se hromadí rychleji než počet kvalifikovaných odborníků. Výsledkem jsou tak dlouhé čekací doby a plné stavy, které plynou z aktuálního nedostatku terapeutů. Zájem o ně rostl hlavně během pandemie, která pro oblast psychoterapie představovala průlomový moment.
„Lidé museli čelit bezprecedentnímu množství stresu a nejistoty. Mnoho z nich tak první zkušenost s našimi službami mělo právě v tomto období,“ přibližuje pro Euro.cz psycholog a psychoterapeut Pavel Pařízek, který stojí za portálem Terapie.cz.
Vliv na rostoucí poptávku po terapeutických službách má dle něj také stigma spojené s vyhledáváním psychické pomoci. Právě téma duševní nepohody bylo v naší tradici dlouho tabuizováno, což se v posledních letech začíná měnit. „Veřejnost se stává více informovanou a otevřenou k tématům duševního zdraví, což vedlo k tomu, že se více lidí rozhodlo vyhledat profesionální pomoc,“ komentuje Pařízek s tím, že poslední silnou proměnou je také finanční náročnost spojená se soukromou nabídkou terapií. „Díky rostoucí movitosti občanů se i služby tohoto typu staly více dostupné,“ říká.
A to navzdory rostoucím cenám. Ty zájemci o terapie pociťují u soukromých odborníků, za jejichž služby si musejí sami platit. Podle průzkumu České asociace pro psychoterapii (ČAP) podražila sezení s terapeutem mezi květnem 2020 a zářím 2022 o 28 procent. Za hodinu psychoterapie tak zájemce dnes v závislosti na konkrétním kraji zaplatí mezi osmi sty až jedním tisícem korun. Přičemž v Praze se ceny mohou vyšplhat i ke dvěma tisícovkám za sezení.
(Ne)dostupná péče
A ačkoli například VZP přislíbila svým pojištěncům na soukromé terapie až 500 korun na hodinu, tuto možnost lze využít jen u odborníků, kteří jsou dostupní v jejím systému. Omezený je navíc i počet takovýchto příspěvků. Konkrétně VZP nabízí finanční pomoc na 10 sezení, tedy celkově pět tisíc korun. Na služby soukromého terapeuta svým pojištěncům přispívá i ČPZP, a to konkrétně částkou 2500 korun.
Další alternativu sice představují pojišťovnou hrazené terapie u klinických psychologů – koneckonců nárok na ně má prakticky každý, kdo cítí, že by mu psychoterapie mohla pomoci –, problém je ale v tom, že pojišťovnou plně hrazených odborníků je výrazně méně než těch soukromých. Přesná čísla nejsou podle Pařízka známa, dle dostupných informací však odhaduje, že zatímco počet klinických psychologů, jejichž regulaci zajišťuje Ministerstvo zdravotnictví, činí něco kolem tisíce, soukromníků spadajících pod Ministerstvo průmyslu a obchodu může být i trojnásobek.
„Systém hrazení psychoterapeutických služeb prostřednictvím zdravotní pojišťovny v České republice je výjimečný svou dostupností a nízkou prahovostí, což ho staví na vysokou úroveň v porovnání s mnoha jinými zeměmi,“ konstatuje Pařízek s tím, že u nás například neexistuje žádné omezení v počtu terapeutických sezení, jež může pacient absolvovat. Díky tomu mohou odborníci s pacienty pracovat i v dlouhodobém horizontu bez obav z předčasného ukončení léčby z finančních důvodů.
Další výhodou zdejšího systému je dle jeho názoru i vysoká četnost psychoterapeutických směrů, které jsou kryty pojišťovnou: „Pojištěnec tak může získat péči od psychodynamických směrů až po kognitivně-behaviorální terapii.“ Jinými slovy, překážkou tak prakticky zůstává jen nedostatek klinických terapeutů, který je oproti soukromému sektoru znatelně větší. „Obzvláště v Praze je možné najít soukromého terapeuta velmi rychle. Jejich nedostatek je tak způsoben především nízkým podnikatelským duchem,“ upřesňuje Pařízek.
Strašák jménem atestace
U terapií hrazených zdravotní pojišťovnou jsou čekací listiny dlouhé hlavně kvůli náročnému procesu atestace, který praxi klinických psychologů předchází a část z nich od funkce odradí. Ačkoli se jeho oficiální délka stanovuje na pět let, může se protáhnout na více než dvojnásobek. Navíc je třeba vzít v úvahu, že většina osob pracujících v oblasti psychologie jsou ženy, takže atestace často koliduje s plánováním rodiny.
„Bohužel náročnost atestace se zdá být na vzestupu a úspěšnost kandidátů při prvním pokusu je pouze 67 procent, v porovnání s 90 procenty a více u lékařských atestací,“ míní Pařízek a dodává, že v důsledku těchto okolností je počet nově atestovaných terapeutů zkrátka nedostatečný. Ostatně, za posledních deset let přibylo ročně pouze 26 nových klinických psychologů.
A pak je zde ještě faktor, který hraje podstatnou roli: finance. Dle Zprávy o stavu systému vzdělávání v klinické psychologii z roku 2023 vychází atestace na sedm set tisíc až dva miliony korun. Výsledná částka se přitom odvíjí od toho, zda si náklady na vzdělávání hradí psycholog sám, zda je platí jeho zaměstnavatel, nebo jestli si je mezi sebou nějakým způsobem rozdělí.
Je potřeba, aby se zapojil stát
K tomu, aby se současný stav zlepšil, je dle Pařízka zapotřebí iniciativa ze strany státu i samotných psychoterapeutů. U těch soukromých je klíčové, aby vláda jasně definovala psychoterapii i mimo rámec zdravotnictví. „Soukromá psychoterapie se v současné době pohybuje v určitém právním vakuu, což vytváří prostředí nejistoty, které je pro terapeuty omezující,“ tvrdí Pařízek a doplňuje, že ČAP má již připravený návrh zákona, který by tuto situaci mohl vyřešit.
Soukromníci by zas měli hledat způsoby, jak do své praxe integrovat oblasti jako podnikání, finance a marketing. Výsledkem by pak mohly být širší okruhy klientů, efektivnější služby a v konečném důsledku i více dostupných terapeutů. „V případě klinické praxe je klíčové řešení v personální oblasti. Současná situace v klinické praxi je tak kritická, že si nedokážu představit zlepšení bez zásadní personální změny. Stát by se měl vážně zabývat nedostatkem terapeutů a hledat nové partnery pro řešení tohoto problému,“ podotýká odborník.
Jedním z nich by mohli být zástupci Iniciativy 2023, kteří usilují o systematické změny v klinickém vzdělávání. Jejich cílem je zjednodušit a zpřístupnit proces atestace takovým způsobem, aby neutrpěla kvalita nabízených služeb. „Terapeuti pracující v klinické praxi musí rovněž přijmout svoji roli v řešení tohoto problému. Je důležité, aby si uvědomili, že jejich mlčení přispívá k současnému stavu a že je třeba začít otevřeně mluvit o problémech ve svém oboru,“ zdůrazňuje psycholog.
Konzervativní Češi
Podobný rozmach psychoterapie aktuálně zažívá i řada dalších zemí, především na Západě, kde si vlády stále více uvědomují strategickou důležitost poskytování těchto služeb a zároveň usilují o jejich snadnější dostupnost. Česká republika je v přístupu k uvedené problematice ale zatím stále spíše konzervativní.
„Například návrhy nových zákonů, které by regulovaly poskytování psychoterapie mimo zdravotnictví a které jsou v současnosti projednávány, by mohly vést ke konci veškeré psychoterapie provozované mimo zdravotnictví, což by významně zkomplikovalo přístup k těmto službám,“ objasňuje Pařízek. Druhým dechem dodává, že tato situace vychází z narušené rovnováhy mezi zastoupením soukromníků a kliniků v komisích, jež jednají o podobě poskytování psychoterapeutické péče. I přes výrazně větší podíl soukromých praxí je zastoupení kliniků a soukromníků 4 : 1, což dle Pařízka může vést k návrhům zákonů, které mohou mít pro zmíněný sektor devastující důsledky.
Nedostatek terapeutů a rostoucí ceny za péči v současné době pomáhají alespoň částečně kompenzovat alternativy v podobě digitálních platforem, které se na duševní pomoc zaměřují. Ty jsou stále oblíbenější i mezi investory, což koneckonců dokazuje třeba česká aplikace VOS.health, již využívají lidé ve 170 zemích. S dalším rozvojem jí má pomoci 36milionová investice ze strany investičních společností Soulmates Ventures a Purple Ventures. Tu společnost ohlásila začátkem letošního roku.
