I kdyby vyšetřovací komise pro IPB skončila svoji práci již zítra, může se – na rozdíl od všech předchozích – pochlubit alespoň jedním hmatatelným výsledkem. Její předseda, lidovec Miroslav Kalousek podal trestní oznámení na reportéry týdeníku EURO, Pavla Matochu a Jiřího Pšeničku, kteří jako první upozornili na to, že Kalousek a další čtyři členové komise mohou v souvislosti s vyšetřováním čelit konfliktu zájmů.
Zda lze pokus o kriminalizaci novinářů považovat za uspokojivý výsledek dosavadního prověřování miliardových ztrát v bance, si musí každý čtenář zodpovědět sám.
Kalousek, nespokojen s vyzněním článku „Vyšetřovatelé by měli spíše svědčit (EURO 31/2000), zvolil naprosto extrémní formu protestu proti novinářské práci. Vůbec nevyužil možností, které mu dává tiskový zákon – nežádal o tiskovou opravu, nenapadl fakta v článku zveřejněná – a podal rovnou trestní oznámení, aniž by reagoval na věcnou podstatu problému. Vedení redakce a vydavatelství jeho krok považuje za pokus o zastrašování a další z ataků české politické reprezentace proti svobodě tisku.
Kalousek před celou sněmovnou prohlásil, že nemá konflikt zájmů ve vztahu k IPB ve smyslu usnesení, které Poslanec–ká sněmovna přijala. „Měl bych snad pro pořádek dodat, že u IPB mám termínovaný spořící rodinný účet, uvedl pouze. Nic dalšího v této věci již nesdělil. Reportéři ve svém článku pouze upozornili, že Kalousek udržoval přátelské kontakty s bývalým náměstkem IPB Liborem Procházkou, a odvolali se na informace zdroje z aparátu KDU–ČSL. Podle tohoto zdroje s Procházkou Kalousek vyjednával i úvěrové smlouvy pro stranu. Dále napsali, že Kalousek seděl v roce 1992 a 1993 v představenstvu Plzeňských pivovarů (nyní Plzeňský Prazdroj), a to ve stejné době, kdy byl Procházka v dozorčí radě a Nomura byla privatizačním poradcem. Navíc se podivili nad tím, jak může být v čele vyšetřovací komise člověk, kterého lze označit za nejkritizovanějšího náměstka všech polistopadových vlád. Toť vše.
Sám Kalousek v deníku Právo připustil, že se s Procházkou zná a mnohokrát se s ním potkal, pouze odmítl, že by jejich vztah bylo možné označit jako přátelský. Potvrdil, že se s ním zná již z doby působení v pivovarech. Samozřejmě že intenzitu a srdečnost jejich vztahu ne–lze objektivně měřit, ovšem už pouze samotný fakt, že přišel s evidentně nejvlivnějším člověkem z IPB do užšího styku, se zdá být podstatně důležitější než jeho spořící rodinný účet.
Týdeník EURO nijak vztah Kalouska a Procházky nekritizoval, pouze upozornil na to, že by to mohla být překážka objektivního vyšetřování. Pokud Kalousek novinářům upírá právo na názor, tak nepochopil roli svobodného tisku. Zamlčení působení v pivovarech, v době kdy v nich působili i lidé z Nomury jako poradci, se zdá být stejně závažné, protože privatizaci Plzeňského Prazdroje nelze od dění v IPB oddělovat. Kalousek se však k těmto věcem vůbec nevyjadřuje a volí taktiku nejlepší obrana je útok. Zajímavé je, že když loni v prosinci označil ministr kultury Pavel Dostál poslance Kalouska za „lidoveckého muže na špinavou práci , žádal po něm současný šéf vyšetřovací komise pouze ústní omluvu, žádné trestní oznámení nepodal. I to o něčem vypovídá.
Pokud budou politici – sami pohodlně schováni za poslaneckou imunitou – postupovat jako poslanec Kalousek či premiér Zeman (v trestním oznámení kvůli akci Olovo označil za možné pachatele i redaktory MF Dnes Jiřího Kubíka a Sabinu Slonkovou), mohou pohodlně odblokovat pátrací reportéry na určitou dobu od politikovi nepříjemných témat. Novinář, na kterého politik podá trestní oznámení, nemůže po dobu vyšetřování o tomto politikovi psát – snadno by mohl být napaden z podjatosti.
Doufá–li Kalousek, že týdeník EURO po jeho trestním oznámení přestane o frašce s názvem „Komise pro IPB kriticky psát, mýlí se. A po tomto článku může začít psát trestní oznámení i na mne.
