Menu Zavřít

Papežův hlas

17. 7. 2017
Autor: Euro.cz

Joaquín Navarro-Valls byl více než vatikánským mluvčím. Byl prodlouženou rukou Jana Pavla II. a papežova sláva je do značné míry jeho dílem

Uhlazený skoro sedmdesátník stál u řečnického pultíku a profesionálně odpovídal na otázky stran zdravotního stavu papeže Jana Pavla II. Profesionálně znamená, že řekl jen nezbytné minimum, a to ještě tak, aby z něj šlo co nejméně vyčíst, co se doopravdy děje. Taková je práce mluvčího ve chvíli, kdy to, co se děje, není nic, o čem byste chtěli mluvit.

Ve Vatikánu tomu v březnu roku 2005 bylo právě tak: papež Jan Pavel II. pomalu umíral.

Na závěr chmurně naladěné tiskovky onen profesionál, Joaquín Navarro-Valls (16. listopadu 1936 – 5. července 2017), dostal otázku, jaký je jeho osobní dojem z papežova zdraví. Navarro, jak byl mezi kolegy znám, se nadechl, ale po několik okamžiků nebyl schopen nic říct; v očích měl slzy. S evidentním sebezapřením ze sebe dostal, že Jan Pavel II. vnímá, ale má „pochopitelné potíže s dýcháním“. Ve skutečnosti byla slova nedůležitá. Všem přítomným bylo jasné, jaká je papežova prognóza a jakou trýzeň jeho mluvčímu působí.

O týden později Jan Pavel II. zemřel; šéf jeho tiskového úřadu, jak se jeho funkce oficiálně jmenovala, zůstal ve Vatikánu ještě patnáct měsíců. Před několika dny za svým milovaným šéfem odešel i on.

Rozplakat Joaquína Navarro-Vallse nebylo nic jednoduchého. Jeho bohatá životní dráha jej vedla přes území plná náročnosti vůči sobě samému i druhým, na nichž si rizika podávala ruku s cynismem. Vystudoval medicínu v Barceloně a specializoval se na psychiatrii; jeden čas se živil jako zápasník s býky a nakonec zakotvil u novinařiny a v konzervativním katolickém sdružení Opus Dei.

Autor životopisu Jana Pavla II., Američan George Weigel, kdysi jen napůl uctivě pravil, že Navarro-Valls „dostal vatikánský tiskový úřad do dvacátého století – do jeho první poloviny“. Když si jej Jan Pavel

II. do čela úřadu vybral, byl tam jeden fax. Navarro-Valls úřad zmodernizoval k nepoznání; zasadil se o papežovu takřka neustálou přítomnost v televizním vysílání a založil první vatikánské webové stránky s obsahem, jejž lze považovat za svého druhu zpravodajství.

Navarro-Valls však byl mnohem víc než úředníkem. Byl Janu Pavlovi II. pravou rukou a blízkým osobním přítelem. Jeho loajalita vůči šéfovi šla tak daleko, že neváhal mluvit „jasněji než pravda“, jak to kdysi popsal americký diplomat Dean Acheson. Když papež navštívil Guatemalu, informoval Navarro-Valls novináře bez mrknutí oka o jeho „přátelské schůzce“ s Rigobertou Menchú, laureát kou Nobelovy ceny a ostrou kritičkou katolické církve. Později vyšlo najevo, že schůzka nebyla ani přátelská, ani nepřátelská, protože se vůbec neuskutečnila. Během papežova dlouhého posledního boje zase předložil tisku informaci, že Jan Pavel II. si pochutnal na koláčcích, které měl k snídani, ačkoli v té době již jíst nemohl.

Navarrova zjevná oddanost papeži byla jedním z důvodů skutečnosti, že byl přese všechno mezi kolegy novináři nadále oblíben.

„Byl to gentleman ze staré školy,“ nesly se takřka jednohlasně vzpomínky v jeho nekrolozích v novinách ze všech koutů světa.

Nic z toho neznamená, že by Navarro neuměl přitvrdit. Když americký viceprezident Al Gore prohlásil, že k masakru ve Rwandě v 90. letech došlo z důvodu příliš vysoké hustoty tamního obyvatelstva, a že kdyby Rwanďané více používali kondomy, mohli zůstat naživu, řekl Navarro: „Dovolte, abych poznamenal, že v Japonsku je hustota obyvatelstva podstatně vyšší než ve Rwandě, a přesto tam nehrozí, že by se mezi sebou pozabíjeli.“ Nebo když lidé Fidela Castra navrhovali, že budou z papežovy historické návštěvy na Kubě vysílat jen útržky, usadil je: „Když jste mohli vysílat hodiny a hodiny z pohřbu Che Guevary, můžete vysílat také papeže.“ Hlavně jeho zásluhou tehdy Vatikán v Havaně prosadil svou.

bitcoin_skoleni

Joaquín Navarro-Valls zemřel 5. července v Římě na rakovinu; bylo mu osmdesát let. V paměti zůstane jako člověk, jenž se zasloužil o popularizaci církve; ale především jako vzor oddanosti své věci, svému poslání – a především „svému“ papeži.

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

  • Našli jste v článku chybu?