Zájem závisí na použitelnosti ve státní správě
Zákon o elektronickém podpisu byl přijat téměř před třemi roky, ověřené e-podpisy se vydávají třináct měsíců. Počet zájemců, kteří o ně dosud požádali, se pohybuje mezi třemi až čtyřmi tisíci. Je to hodně, nebo málo? Odborníky z branže ministra informatiky (ne)zájem o elektronický průkaz totožnosti příliš nepřekvapuje, čísla prý odpovídají zavádění elektronického podpisu do praxe v zahraničí. Všichni však věří, že souběžně s tím, jak se bude rozšiřovat použitelnost e-podpisu ve státní správě, zájem poroste.
Sociální paradox.
Právě možnost komunikace se státními úředníky je nejdůležitějším faktorem pro rozvoj „virtuálního občanského průkazu“. Momentálně je možné prostřednictvím elektronického podpisu podat přiznání k dani z přidané hodnoty a zažádat o dávky sociální podpory. První možnosti využilo v březnu pouze 25 subjektů z více než 90 tisíc měsíčních plátců DPH, údaje o počtech žadatelů dávek nejsou známé. Ministerstvo práce a sociálních věcí je pokládá za nezveřejnitelné. Zřejmě jich nebude mnoho, „sociálně slabí“ patrně nemají mnoho příležitostí používat pro komunikaci s úředníky internet. Ministr informatiky Vladimír Mlynář připouští, že malá využitelnost e-podpisu ve státní správě je zábranou jeho většího rozmachu, ale zároveň věří, že již příští rok bude možné podat daňové přiznání elektronickou cestou. V souvislosti s tím bude nutné pozměnit zákon, současná verze totiž vyžaduje „papírovou“ formu podání. „Hlavním problémem jsou ale doklady a přílohy související s přiznáním. Je třeba zajistit, aby finanční úřady zvládly ověřit jejich elektronickou podobu,“ soudí Mlynář.
Banky vzorem.
Doposud jediným státem akreditovaným vydavatelem kvalifikovaných elektronických podpisů (viz box) je První certifikační autorita (I.CA), stoprocentní dceřiná společnost PVT. Předseda představenstva I.CA Petr Budiš považuje za největší brzdu rozvoje e-podpisu psychologickou bariéru. „Lidé jsou zvyklí využívat jako komunikační prostředek především papír, druhým faktem je, že výrazné zavedení elektronického podpisu ve státní správě si vyžádá velké organizační změny,“ řekl Budiš týdeníku EURO. Určitým vodítkem pro státní úředníky prý mohou být banky. „Komerční instituce mají zájem donutit lidi, aby nechodili do bank, chtějí naučit klienty elektronické komunikaci. Podobné know-how by mohlo být využito i ve státní správě a samosprávě,“ soudí Budiš. „Navíc existuje mnoho společných bodů mezi finančními institucemi a úřady. Komunikace mezi občany a státními institucemi je především o toku peněz - ať jedním, či druhým směrem. Proč tedy nevyužít synergických efektů s bankovními institucemi,“ navrhuje prezident I.CA. Jeho myšlenku podporuje i šéfredaktor časopisu Computerworld Karel Taschner. „Automatické získání kvalifikovaného certifikátu pro používání elektronického podpisu, například při založení účtu v bance, by jistě pomohlo rozšíření jeho praktického použití,“ soudí. Například ČSOB začala nedávno nabízet, jako první v Česku, aktivaci elektronického podpisu ve svých pobočkách. Jednoroční kvalifikovaný certifikát umožňuje klientům komunikovat nejen s bankou samotnou, ale i se státními úřady.
E-soudnictví.
Důkazem, že se lidé mohou dorozumívat novou formou i s úřady, je případ nezávislého publicisty Davida Kolaji. Prostřednictvím e-mailu se zabezpečeným elektronickým podpisem podal tři soudní podání včetně dovolání k Ústavnímu soudu. „Kromě klasických textů se podařilo elektronickou cestou doručit například i videozáznam. Doposud jsem všechny dokumenty doložil i fyzickou formou, nevím tedy, jak by soud řešil případ, kdyby komunikace byla čistě jen elektronická,“ říká Kolaja, kterému byl v minulosti vykraden jeho soudní spis. „Elektronický podpis svým způsobem chrání integritu celého spisu, jelikož všechny doručené dokumenty jsou uloženy na serveru soudu. Nikdo tak nemůže s písemnostmi manipulovat, měnit, nebo dokonce zcizit nějaké stránky,“ dodává.
Po přijetí dokumentů elektronickou podatelnou je však s nimi nakládáno jako s klasickým papírovým spisem – stránky se vytisknou, zaznamená se na ně, že byly přijaty elektronickou formou s ověřeným e-podpisem, a založí se do složky. „Nepředpokládám, že se během následujících tří až čtyř let podaří zcela nahradit fyzickou formu spisů, ale myslím si, že například elektronické souzení obchodních sporů není hudbou budoucnosti,“ řekl týdeníku EURO Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 a bývalý prezident Soudcovské unie. Podobný způsob řízení sporů funguje například v Kanadě. „Mělo by se začít na tom pracovat, v tomto směru můžeme předběhnout i vyspělou Evropu,“ je přesvědčen Vávra.
Box:
E-podpis v praxi
Elektronický podpis je výstup speciálního šifrovacího klíče, pomocí kterého je zpráva včetně příloh, zasílaná přes internet, zakódována. Při každém dalším použití se e-podpis mění. K rozkódování podpisu je potřeba veřejný klíč, který adresátovi potvrdí identitu odesílatele a případně upozorní, kdyby byl e-mail po cestě nějakým způsobem napadnutý. Veřejný klíč lze volně stáhnout z internetu, adresát tudíž nemusí být držitelem šifrovacího klíče.
Pro odesílání informací s elektronickým podpisem je třeba získat od certifikační autority takzvaný kvalifikovaný certifikát. Autorita před jeho vydáním ověří totožnost žadatele. V současnosti jsou v Česku nabízeny dva druhy certifikátů – verze instalovaná přímo v jednom konkrétním počítači za 700 korun ročně, a verze, v níž jsou data a program pro výrobu šifry uloženy na speciální čipové kartě. V tomto případě je roční poplatek 1610 korun.
Kromě kvalifikovaných e-podpisů existují i takzvané komerční, které využívají zejména finanční instituce, například banky v rámci zabezpečení internetového bankovnictví. Takových podpisů bylo v České republice za tři roky vydáno více než 400 tisíc.