Daňový a celní únik může dosáhnout až pěti miliard korun
Případ daňového úniku ve výši bezmála tří miliard korun vyšetřují nyní specialisté celní správy a policie. Dopustit se jej měla společnost Bena, patřící k největším tuzemským obchodníkům na trhu s pohonnými látkami. Bena dovážela od října 1996 do roku 2001 do České republiky ze slovenského Slovnaftu tisíce tun motorové nafty a benzinu. Přestože palivo na území republiky rozprodávala svým odběratelům, neodváděla státu clo ani daně.
Suma tří miliard korun, o něž stát vinou Beny přišel, přitom představuje zcela nevídaný objem prostředků. Celní správa podle statistik Generálního ředitelství cel (GŘC) totiž od počátku své existence eviduje za neplatiči cla a daní na území Česka nedoplatky v celkové výši kolem sedmi miliard korun. Do této částky jsou započítány i firmy, které stát podvedly během neprůhledných obchodů s lehkými topnými oleji.
Princip podvodu.
I když daňový dluh za Benou začal vznikat až v říjnu 1996, počátek kauzy je nutné hledat o dva roky dříve. Tehdy podepsali zástupci Beny se státní firmou Čepro smlouvu, umožňující Beně skladovat nakoupená paliva v zásobnících, jichž má Čepro na území republiky bezpočet. Kapacita nádrží Čepra se pohybuje v objemu kolem 1,3 miliardy litrů, z toho je jedna miliarda určena pro účely státních hmotných rezerv, které Čepro pro stát obhospodařuje.
Do obchodování Beny se v roce 1996 významným způsobem zapojila společnost Tukový průmysl (TP). Tato firma disponovala povolením GŘC k provozování veřejného celního skladu (VCS). Zboží uložené v takovém skladu podléhá zdanění a proclení nikoliv během samotného dovozu hned na hranicích, ale až při jeho vyskladňování.
Bena sepsala s TP smluvní dohodu, která jí umožnila využívat ke skladování zahraničního zboží právě celní sklad Tukového průmyslu. Na rozdíl od běžných veřejných celních skladů, které na území republiky provozuje řada firem, však statut skladu TP představoval pro celní správu zásadní komplikaci: firma totiž mohla ukládat pohonné hmoty v rámci skladu prakticky kdekoliv v celé síti zásobníků a produktovodů Čepra. Nikdy tak nebylo možné fyzicky zkontrolovat, zda evidované zboží na skladě je, či nikoliv.
Celníci se museli spolehnout na to, že TP dostojí svému závazku s Benou. Ve smlouvě se TP zavázal, že bude Benu zastupovat před celními orgány v celních řízeních při odčerpávání pohonných látek z VCS.
Během kritických pěti let navezla Bena do skladů desítky tisíc tun nezdaněných pohonných hmot ze zahraničí. Většinu zboží však společnost vyskladnila, aniž by o tom TP informoval celní správu, která tak nemohla vyměřit daň.
Zástupci Beny se k problematickým dovozům zatím odmítají oficiálně vyjádřit. Zprávy z okolí firmy ovšem uvádějí, že její vedení přiznává, že neoprávněně získalo tři miliardy neodvedené na daních. Peníze podle informací z důvěrného zdroje Bena použila při budování sítě čerpacích stanic, které provozuje personálně spřízněná společnost Pap Oil. Dosud ale není jasné, jakým způsobem došlo k přesunu financí mezi oběma firmami.
Kdo, s kým a pro koho?
O tom, že Bena nese za kauzu hlavní odpovědnost, není pochyb. Aby však bylo možné hledat odpověď na otázku, kdo z dalších institucí se na daňovém úniku podílel, je nutné pochopit princip dovozů a vzájemných obchodních vztahů Beny s Čeprem, Tukovým průmyslem a celní správou.
Původní neoficiální informace z okolí vyšetřování naznačovaly, že klíčovou roli v případu nese TP. Zjednodušeně řečeno: společnost se smluvně zavázala, že bude celníkům hlásit vyskladňování zboží Beny z veřejných celních skladů, ale nečinila tak.
V době problematických dovozů stál v čele Tukového průmyslu Martin Pechan. Výpis z obchodního rejstříku potvrzuje, že koncem října 1998 odprodal firmu neznámé lichtenštejnské společnosti Shira Anstalt. Dodnes ale TP sídlí na adrese, kde Pechan se svou rodinou žije.
Na dvou židlích.
Z pozice jednatele Tukového průmyslu odešel Pechan o tři roky později, v červnu 2001. Problém ovšem je, že v té době byl už skoro dva roky obchodním ředitelem Čepra, a seděl tak zároveň na dvou židlích firem, jejichž obchodní zájmy se prolínaly. „Na funkci jednatele Tukového průmyslu jsem abdikoval hned v srpnu 1999. Proč ovšem firma podala soudu návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku až v únoru 2001, odpovědět opravdu nedokážu,“ tvrdí dnes Pechan.
Tajemno kolem angažmá v Tukovém průmyslu Pechanovi při vyšetřování kauzy Bena určitě nenahrává. On sám se brání argumentací, kterou de facto posouvá spoluvinu za neodvádění daní z TP na svého současného zaměstnavatele - Čepro. „Nehlásili jsme celní správě vyskladňování zboží, protože jsme vůbec nevěděli o tom, že k němu dochází. Bena své zboží odebírala z nádrží Čepra, ale ani jedna z těchto firem nás o tom za celou dobu neinformovala,“ prohlásil Pechan. „A pokud jsme se to případně dozvěděli, poctivě jsme u celních orgánů nechali proclít každý litr.“
Firma Bena si podle Pechana ve všech problematických případech objednala zboží ze Slovnaftu Bratislava. Pro jeho dopravu využívala produktovody Čepra a jako místo uskladnění hlásila veřejný celní sklad provozovaný Tukovým průmyslem. Jakmile Slovnaft začal pouštět produktovodem dodávky zboží pro Benu, informoval o tom zástupce Čepra. „Mnohdy ihned poté, co Čepro toto hlášení přijalo, umožnilo Beně, aby zboží začala odčerpávat. Stávalo se tak, že Bena odčerpávala pohonné látky ještě předtím, než fyzicky natekly přes produktovod na území České republiky,“ tvrdí Pechan.
Až okamžikem, kdy palivo překročilo hranice, zahájily celní orgány proceduru, která končila předáním informací o přijatém zboží TP. „Od celní správy jsme dostávali hlášení o tom, že na území republiky dorazily pohonné látky pro Benu, a poctivě jsme je zaevidovali do příjmu celního skladu. Vůbec jsme v té době netušili, že zboží už dávno v nádržích Čepra není,“ uvedl Pechan.
Z odhadovaných přibližně 200 tisíc tun, o nichž se celníci domnívají, že zmizely ze zásobníků Čepra, aniž by za ně Bena odvedla daň, přiznává Pechan odpovědnost přibližně za patnáct tisíc tun. „Podle mého názoru by měla být zbývající odpovědnost na Čepru. Přestože jako dopravce vědělo, že zboží Beny pochází ze zahraničí, a není tedy zdaněno, propouštělo Beně pohonné látky do volného oběhu ještě předtím, než jsme je zaevidovali do veřejného celního skladu,“ konstatuje Pechan. Dodává, že se však s tímto svým názorem radikálně odlišuje od postoje zbytku vedení Čepra, a proto již začal vážně zvažovat rezignaci na místo obchodního ředitele.
Zástupci Čepra se doposud k případu příliš otevřeně nevyjadřují. Jeho mluvčí Ondřej Zemek pouze prozradil, že v posledních týdnech firma spolupracuje s celní správou a postupně jí předává veškeré účetní doklady související s případem Bena. „Jsou to tisíce stran dokladů, které musíme vyhledat, proto to trvá již řadu dní,“ uvedl Zemek. Vinu Čepra v kauze odmítá: „Podívejte, my jsme zboží pro Benu pouze dopravovali a skladovali. Veškeré celní záležitosti šly mimo nás, to byla záležitost výhradně Beny a Tukového průmyslu.“
A případná spoluodpovědnost celní správy, která celých pět let umožňovala Beně, aby se systematicky vyhýbala odvodům stamilionů korun na daních? „Celní správa v současnosti prošetřuje případ porušení vyskladňování zboží z veřejného celního skladu v režimu tranzit. Vyšetřování je však neveřejné, proto nemohu uvést nic bližšího,“ uvedla tisková mluvčí celního ředitelství Praha Marie Bubeníková.
Zásah státu.
Podíl viny jednotlivých zúčastněných firem by mělo určit až vyšetřování. Každopádně již nyní se stát prostřednictvím celní správy rozhodl nečekat a zasáhnul. Počátkem září rozhodl ředitel Celního úřadu pro Prahu 3 o exekuci majetku Tukového průmyslu. Společnosti byly obstaveny bankovní účty a dochází k přejímání disponibilních práv k movitému i nemovitému majetku firmy ve prospěch celní správy. „Naše společnost se k případu zatím nebude veřejně vyjadřovat,“ prohlásila sekretářka TP s tím, že takové instrukce obdržela od jednatelky firmy Marty Konkolové. Naproti tomu žádná z informací z okolí vyšetřování dosud ani nenaznačila, že by celní správa zaujala podobný nekompromisní přístup k hlavnímu viníkovi kauzy, společnosti Bena, která tak může nadále ve svém oboru obchodovat.
Připravená akce.
Kdy a od koho ale vlastně přišel impuls, který po pěti letech otevřel oči specialistům celní správy? V červnu obdrželi celníci prohlášení o vyskladnění 210 tisíc tun pohonných látek původně v majetku Beny ve prospěch pražské firmy Venturon Investment (VI). Ta disponuje povolením GŘC nezajišťovat celní dluh, a protože k vyskladnění mělo dojít z veřejného celního skladu Tukového průmyslu, mohla by zboží odebrat bez povinnosti okamžitě uhradit clo a daně. Celní a daňové zatížení takového množství zboží je přitom shodné s dluhem, který vytvořila Bena.
Na postech firmy Venturon Investment došlo během letošního roku k několika personálním změnám. Původní majitelé převedli společnost na tři muže, kteří jako společníci střídavě vykonávali nebo vykonávají funkce jednatelů firmy. Ani jeden z nich však není k nalezení. Jeden z mužů je vyučený zedník a o dalším se důvěrné zdroje vyjadřují jako o osobě, která má blízko k BIS.
Nejasné personální rošády ve Venturon Investment a skutečnost, že palivo mělo být podle prohlášení vyskladněno v Ostravě-Mošnově, kde nejsou nádrže schopné 210 tisíc tun pojmout, vyvolaly u celníků podezření, a proto transakci nepovolili. „Domníváme se, že k fyzickému vyskladnění vůbec nemělo dojít. Byla to podle všeho jen připravená operace, která by dopadla tak, že Venturon by zboží účetně vyskladnil, ale nikdy by třímiliardovou daň nezaplatil,“ prozradil jeden z vyšetřujících celníků. Ze společnosti Venturon Investment by se tak v očích celních orgánů stal dlužník, a naopak Bena by se tímto krokem očistila. Mohla by totiž doložit, že zboží protizákonně neodčerpala, ale zcela legálně je odprodala svému obchodnímu partnerovi.
Přestože vyšetřování přineslo první výsledky, jeho konec může být ještě hodně vzdálený. Již na počátku totiž celníci odhadovali, že celková suma daňového úniku za zbožím vyskladněným z nádrží Čepra může dosáhnout až k pěti miliardám korun.
(reportáž o případu „Bena“ uvede pořad Klekánice ve čtvrtek 26. září 2002)
