Soud o slogan „Je to paráda" jen tak neskončí. Pokud by rozhodl, že jde o autorské dílo, čeština by nás už tolik nebavila
Co myslíte, mohou se necelá tři slova -stejně jako kniha, obraz nebo písnička -stát autorským dílem? Podle českých soudů ano. A co když dotyčné sousloví lidé již sto let běžně používají? Tady to tak jasné není. Jedním takovým případem se soudy moří už od roku 2013, aktuálně v něm padl čtvrtý rozsudek a definitivní konec sporu o tři slova je v nedohlednu.
Svůj největší hit Paráda nazpíval roku 1983 Karel Zich s refrénem: „Je to paráda, lehnout si na záda a číst si, s rukou za hlavou usínat s představou, že jsem čísi.“ O 27 let později se textu Michala Bukoviče zmocnila Vitana a začala j ím propagovat své „natur“ omáčky z pytlíku. Hudbu ponechala beze změn a Zichovým dědicům za to také zaplatila. Text však změnila na: „Je to parádní, udělat omáčku tak přírodní, vařit ji tak zdravou a taky výbornou, to všichni ocení.“ A Bukovičův syn nedostal nic. Namítal, že právě díky inkriminovaným třem slovům se píseň „stala megahitem“, aVitanu zažaloval o 420 tisíc korun.
Je to boj, ale zatím to vypadá, že slogan „Je to paráda“ na rozdíl od jiných podobných - jako například „Co děti? Mají si kde hrát?“ či řetězcem Bauhas adoptovaný a adaptovaný „Upeč… třeba zeď“ - autorským dílem není. Buďme rádi. Jinak by si ještě ministr financí Babiš mohl začít chránit své „sorry jako“ ato by už vážně bylo po legraci.
Bez znalce to nejde
A proč se pohled soudů na tyto slogany tak liší? Pokud pomineme všechny předchozí soudní peripetie (Krajský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že jedna věta nemůže být autorským dílem; podle vrchního soudu sice může, ovšem dotyčný slogan je běžně používanou frází, a tudíž opět smůla), začalo se o „Je to paráda“ ostře hrát v létě 2015. Tehdy Nejvyšší soud zrušil všechny předchozí rozsudky a de facto řekl, že o autorství sloganu musí rozhodnout znalecký posudek.
Znalec Jiří Matzner pak za pomoci Ústavu pro jazyk český dospěl k závěru, že sousloví „je to paráda“ opravdu není autorsky chráněno, protože se bez ohledu na Bukovičův text v minulosti běžně užívalo (viz box), a dokonce se objevuje ivjiných písních. Z toho vyšel krajský soud, a tak nyní znovu - byť z jiného důvodu než poprvé - žalobu zamítl.
Další dva zmíněné slogany - Svěrákův „Upeč třeba chleba, postav třeba zeď“ z písně Dělání a„Co děti? Mají si kde hrát?“ někdejšího textaře Katapultu Ladislava Vostárka (a pár dalších: třeba „Říkal si Hurikán“ z hitu Dalibora Jandy) - měly před soudy to štěstí, že jsou originální, tedy alespoň v t om smyslu, že je jejich autoři asi opravdu vymysleli a nikdo je před nimi v této podobě zřejmě nepoužíval. Vitana se každopádně pohybovala na tenkém ledě, protože, jak znalec Matzner říká, pokud by použila z Bukovičova textu jen trochu víc, třeba „je to paráda, lehnout si na záda“, už by o autorské dílo asi šlo.
Slogan „Je to paráda“ bude nyní podruhé řešit vrchní soud, protože se k němu Bukovič mladší odvolal.
A co Babišovo „sorryjako“? Mohlo by jít teoreticky o autorské dílo (neboli „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“) ministra financí? Nejspíš ne. Něco takového prostě občas lidé, když nevědí kudy kam, řeknou. Opatrný soudce by na to ale dost možná nechal někoho napsat posudek. 0
Každá druhá padne na záda
Sousloví „je to paráda“ či častěji „to je paráda“ se dle bleskového průzkumu autora tohoto článku používalo už před 100 lety. Svědčí o tom třeba básnička z roku 1898, ve které se Humoristické listy vysmívaly, jak se tehdy říkalo, machometánům: „To turecké loďstvo, to je paráda! To každého ihned k smíchu pobádá.“ Stejně ironicky (ale bez jakýchkoli nesokolských myšlenek) to myslel autor infantilní básničky o úskalích cvičení na nářadí, která vyšla roku 1925 ve Věstníku sokolské župy Rokycanovy: „Na koni bez madel, to je paráda, hnedle každá druhá padne na záda.“ Kdyby autor oněch veršů ještě žil, možná by se pro změnu soudil s Bukovičem.
Naprosto ve stejném duchu jako Bukovič použil roku 1930 toto sousloví Český deník v rurální selance o jakémsi „starém Karpíškovi“, ve které doslova stojí: „Typetrklíče na obrubě, těch šest lilijí, těch pět pivoněk, no a potom ty dva bezy! Panečku, to je paráda!“ Definitivně se sousloví ujalo za druhé války, ovšem z Árijského boje si tu radši citovat nebudeme.
Je to parádní, udělat omáčku tak přírodní, vařit ji tak zdravou a taky výbornou, to všichni ocení.
O autorovi| Václav Drchal, drchalv@mf.cz
