Iniciativu přebírá ČEZ a investuje 110 milionů korun
Sloupy smrti, na nichž hynou ptáci zasažení elektrickým obloukem, jen velmi pomalu ustupují bezpečnějším systémům vysokonapěťového elektrického vedení. Nejúčinnějším prvkem bezpečných podpěr jsou kovové pařáty, které na nových a rekonstruovaných vedeních nahrazují smrtonosné rovinné konzoly. Osvědčily se víc než jiné obdobné konstrukce a v jižních Čechách, na Ostravsku a ve východních Čechách už představují významný přínos ochrany hnízdících i tažných ptáků před smrtí upálením.
Není konzola jako konzola.
Při zhruba třicetileté životnosti vedení vysokého napětí 22 a 35 kilovoltů postupuje výměna konzol pomaleji, než vyžaduje ochrana ptáků. Navíc se energetici v některých oblastech bůhvíproč rozhodli montovat konzolu delta, která má rovněž nebezpečné rovinné prvky. Aby na delty ptáci neusedali a nevystavovali se riziku elektrického oblouku, musejí být doplněny plastovými zábranami, které překážejí nejen ptákům, což je cíl, ale i montérům a snadno podléhají vlivu počasí. V této podobě však konzoly vyhovovaly novému bezpečnému standardu a společnost ČEZ distribuce je hojně využívala. Dnes už její představitelé tuší, že to nebylo nejšťastnější rozhodnutí.
V porovnání nových systémů uchycení „drátů“ elektrických vedení jednoznačně vítězí pařát. V úzké spolupráci s ornitology ho ve druhé polovině devadesátých let vyvinula společnost Energetika servis spjatá s tehdejší Jihočeskou energetikou. Nyní Energetiku servis z osmdesáti procent vlastní E.ON. To samo o sobě napovídá, že nejviditelněji byly pařáty využívány v jihočeské oblasti distribuční firmy E.ON ČR, a ta se stala přirozeným lídrem ochranných opatření vůči zbytečnému úhynu ptáků na elektrických vedeních.
I dodávky do východních Čech a na severní Moravu, tedy přes hranici mezi sítěmi firem E.ON a ČEZ, nerušeně pokračují. Pařát si svou nezastupitelnou roli uhájil. Investičně je dražší než nebezpečná rovinná konzola, ale jeho údržba vychází ekonomicky lépe. Natož proti deltě, u níž je třeba stále kontrolovat a doplňovat plastová křídla, která křehnou pod slunečním zářením a odnáší je vítr.
Velkorysý počin.
Přes veškeré úsilí však stále více než 90 procent sloupů elektrických vedení zmíněného typu není zabezpečeno proti ptačímu riziku upálení za živa. Skupina ČEZ se nyní rozhodla k nadstandardnímu kroku - investovat 110 milionů korun a do roku 2013 osadit ochrannými prvky i starší vedení vysokého napětí ve všech ptačích oblastech programu Natura 2000. To vše nad rámec povinností stanovených zákonem.
Z třiceti osmi vyhlášených ptačích oblastí je jich dvacet šest v území spravovaném společností ČEZ distribuce. Celkem je v nich 3299 kilometrů vysokonapěťového vedení, přičemž zabezpečeno je pouhých 783 kilometrů.
Po konzultacích s ornitology však musel být tento velkorysý záměr upraven. I v rámci ptačích oblastí, především uprostřed lesů, jsou rizika pro ptáky malá. Zato vně těchto oblastí, na přechodu z lesů do volné krajiny, jsou některá vedení naopak pro ptáky kritická. Hranice zkrátka nerozhodují.
Svůj dobrovolný obří vklad do ochrany ptactva před úrazy elektrickým proudem prezentovala Skupina ČEZ veřejnosti jako součást společné aktivity s ochránci přírody z České společnosti ornitologické, z obecně prospěšné společnosti Partnerství a z nevládní organizace Ochrana fauny České republiky. Stalo se tak 17. dubna ve Stanici na záchranu ohrožených druhů živočichů ve Voticích, kterou Ochrana fauny spravuje. Místo nebylo vybráno náhodou, protože právě tady často končí svůj život na smrt popálení ptáci elektrickým výbojem. A právě z Votic dosud přicházela většina impulzů na polidštění elektrických rozvodů.
Mrtvolky probudily svědomí.
Zakladatel Ochrany fauny Pavel Křížek už v počátcích devadesátých let ponoukal rozvodné společnosti k výrobě a instalování pařátů a jiných pomůcek na ochranu ptactva. Většina tehdejších rozvodných společností však k problému přistupovala liknavě. Probrala je až výstava Světlo pro Prahu v Národním muzeu v roce 2001.
Nejdřív to vypadalo, že výstava bude zakázána ještě před svým otevřením. Zasedala kvůli ní výstavní rada Národního muzea, jednalo o ní ministerstvo kultury. Základními prvky výstavy byly totiž uzavřené průhledné kvádry, v nichž byly mrtvoly ptáků posbíraných pod elektrickými vedeními. Těla podléhala rozkladu, hýbali jimi červi. Mrtvolný pach se nepodařilo udržet ve výstavních modulech a začal zamořovat muzeum. Personál hrozil vypovězením poslušnosti.
Veřejnost však bylo třeba konfrontovat s důsledky, jaké má bezohledný přístup člověka k přírodě. Byla to obžaloba postsocialistické společnosti, protože v zemích západní Evropy se účinná opatření přijala už v sedmdesátých letech.
Výstavu nakonec zachránil nápad jednoho z Křížkových spoluautorů, sochaře Miroslava Párala, zastavit hnilobný proces a zakonzervovat exponáty zahřátím v peci. Třetím realizátorem výstavy byl malíř Jan Samec. Napětí kolem ní trvalo až do přestřižení pásky, k němuž se bez jakéhokoli vysvětlení nedostavil tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Výstavu proto místo něj zahájil její patron, tehdejší velvyslanec Velké Británie v Česku David Broucher.
Výstava nakonec strhala všechny návštěvnické rekordy - zhlédlo ji 123 000 lidí. A přímo na výstavu se někteří zástupci tehdejších rozvodných společností přišli domluvit s Křížkem na cestě k nápravě. Pod dojmem z výstavy se také teprve rozhoupala patřičná legislativa a rovinné konzoly se konečně ocitly mimo zákon. Křížek neváhal výstavu přivézt do Olomouce na zasedání ministrů životního prostředí visegrádské čtyřky a z nebezpečných konzol učinit mezinárodní téma.
Morální povinnost.
Opravdu zásadní počin v budování bezpečnostních opatření však pro některé oblasti v severní části republiky začíná až tímto rozhodnutím Skupiny ČEZ. Nelze samozřejmě rekonstruovat veškeré sítě v ptačích oblastech, proto přicházejí ke slovu i různé ochranné kryty na izolátory a na vodiče, které z nich vycházejí. Typů plastových ochran je mnoho, žádná však není ideální. A pak je tu další problém – zraňování letících ptáků letu nárazem do elektrických vodičů, především při snížené viditelnosti. Zdá se, že se osvědčují barevné míče, navlékané na vrchní zemnící lano u zvlášť vysokých napětí, které se tam montují zejména kvůli letadlům. Zda budou přiměřeně účinné i při ochraně ptáků, se teprve ukáže. Navíc tato vedení, o něž jde v chráněných ptačích oblastech, zemnicí lano nemají a u rovinných konzol jsou navíc všechny vodiče v jedné rovině.
Tajemník České společnosti ornitologické Lukáš Viktora vypracoval seznamy druhů nejvíc ohrožených nárazem či rizikem elektrického oblouku. Naštěstí se navzájem nepřekrývají. Pro ilustraci jsou po přisednutí na konzolu nejvíc ohroženi čápi nebo draví ptáci, do vodičů nejčastěji při tazích narážejí husy nebo jeřábi.
Některá opatření se teprve budou zkoušet a veřejnost přitom už netrpělivě čeká na výsledky. Společnost ČEZ distribuce si vzala opravdu velké sousto. Člen její správní rady Martin Němeček to však vysvětluje jednoduše: „Kdo jiný,než finančně silný subjekt má morální povinnost zlepšovat stav i nad rámec zákona?“
Pařáty na postupu.
V jižních Čechách se už od roku 1999 nepoužívá jiná konzola než pařát. Už jich je tu namontováno 2500 kusů. Jak sdělil jednatel společnosti Energetika servis František Kadlec, výrobu 450 pařátů si už vyžádala i jižní Morava. Jestliže si však chce E.ON určitý náskok udržet, nezbude mu než přijmout morální výzvu společnosti ČEZ distribuce a zabezpečit ptačí oblasti i na svém území. Šéf správy zdejších sítí Stanislav Votruba si svoji odpovědnost uvědomuje: „Kde je civilizace, tam musí vést elektrické vedení. A když už tam je, musíme dělat všechno pro to, aby neškodilo.“
