Paroubek opět ve hře

ČSSD taktizuje a v ODS sílí napětí

Ještě než se sešla výkonná rada ODS, aby po bujné diskusi řekla lakonické „ano“ druhé Topolánkově vládě, a dříve než stačil prezident republiky trojkoaliční vládu jmenovat, předvedl se Lidový dům parádním kouskem. ČSSD 3. ledna oznámila, že neumožní Topolánkově vládě získat důvěru ani přímou podporou, ani formou tolerance, protože trojkoaliční program je pro sociální demokracii naprosto nepřijatelný. Anžto jsou tímto programem zhnuseni i poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka, přičemž ten druhý se dokonce chystá vrátit zpět do poslaneckého klubu ČSSD, Mirkovi Topolánkovi budou ve sněmovně kriticky chybět „přeběhlické“, či jak říkají v ODS, „konstruktivně opoziční“ hlasy. Přesto má jeho vláda větší šanci získat důvěru než ubohých pět procent, na která ji otaxoval Jiří Paroubek.

Zadupávaje do země Topolánkovu trojkoalici, filuta Paroubek přispěchal zároveň s neodolatelnou nabídkou. „ČSSD dodrží politické dohody, které provázely volbu Miloslava Vlčka na funkci předsedy Poslanecké sněmovny… a bude jednoznačně usilovat o jeho následující novou volbu,“ ujistil Lidový dům. Nic jiného se ani nečekalo, neboť v srpnu sám Vlček před sněmovnou přísahal, že „odstoupí předtím, než by využil svého ústavního práva předložit prezidentu republiky nominaci na předsedu vlády České republiky“. Nyní však kormidelník Paroubek učinil zdánlivě nevelkou, leč důsažnou změnu kurzu. Miloslav Vlček zajisté bude rezignovat, ovšem nikoli až před třetím pokusem jmenovat premiéra a zplodit vládu, nýbrž ještě během pokusu druhého čili dříve, než sněmovna dá či nedá důvěru druhé Topolánkově vládě. Jen tak mezi námi, Vlčkův slib je ústavně nezávazný a rezignovat může ze své funkce kdokoli kdykoli. ČSSD ale nabízí cosi jiného, než co slibovala v létě. Prezident Václav Klaus ji přesto pochválil. Po čtvrtečním setkání s Paroubkem označil tento návrh za pojistku proti vzniku ústavní krize. Kus pravdy na tom je! Kdyby Miloslav Vlček odstoupil a sněmovna se nedokázala shodnout na jeho nástupci, neměl by kdo prezidentovi navrhnout „premiéra č. 3“ a nastala by ústavní krize.
Spíše než o pojistku jde ale o nátlakovou hru. Podaří-li se totiž sociální demokracii zaonačit ve sněmovně Vlčkovo znovuzvolení, faktem se stane většina schopná odhlasovat i ledacos dalšího, v prvé řadě poslat do propadliště Topolánkovu trojkoaliční vládu. Lidový dům neříká nic méně a nic více, než že ODS si pak bude muset urychleně vybrat: buď do sedmi dnů podepíše dohodu o „nárazníkové“ koalici s ČSSD a KDU-ČSL v čele se „svým“ premiérem, anebo Vlček navrhne ve třetím pokusu na předsedu vlády Paroubka a jeho menšinová levicová vláda získá důvěru díky oné většině, jež by reinstalovala Vlčka. „Já si třetí pokus nějak významně nepřeji. Ve třetím pokusu vyhraje ten, kdo nabídne pohodlné vládnutí na čtyři roky,“ řekl Mirek Topolánek. Se 168 poslanci „nárazníkové“ koalice by to vládnutí bylo pohodlné, avšak už bez Topolánka.
Ten bojuje o své politické přežití. „Když neuspěji jednou, tak bych byl překvapen, kdybych dostal šanci podruhé. Když neuspěji podruhé, tak bych se sebral a předal bych odpovědnost někomu jinému,“ pravil v tisku pražský primátor a první místopředseda ODS Pavel Bém. O kom asi, co myslíte? Středočeský krajský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl byl adresný: „Předseda převzal při podpisu koaliční smlouvy bez jejího projednání ve výkonné radě, a to v rozporu s usnesením kongresu, veškerou osobní zodpovědnost za tento krok.“ Přílišné ustupování koaličním partnerům, špatnou komunikaci, veřejnou kritiku představitelů ODS a rozhodování za zády výkonné rady vytklo Topolánkovi sedm krajských organizací ODS včetně pražské a středočeské - dvou nejsilnějších, volebně nejúspěšnějších, avšak odstavením od vládních postů nejzatrpklejších.
Cože se to děje v ODS? Ještě to není protitopolánkovské povstání a také to není druhé „Sarajevo“, jež kdysi vztyčil jako paraván před podivnými sponzory zprofanovanou a štěpící se ODS Miroslav Macek. Také to ale není, jak tvrdil Topolánek, výrazně menšinový názor reptalů šířený hejtmany a dalšími ambiciózními jedinci, toužícími poskočit do nejvyššího patra politiky. V ODS existuje napětí a také kritický proud, jenž sílí. Vraťme se ale k Mirku Topolánkovi. Až do 15. prosince vyjednával s Jiřím Paroubkem a lidovci „nárazníkovou“ koalici. Těsně před dohodou mu ji zatrhla výkonná rada. Nechce-li ODS ztratit tvář, musí pokus s trojkoalicí nechat proběhnout. I když za měsíc ve sněmovně nezkrachuje, výsledkem může být vláda sice poctivých reformních úmyslů, avšak jen skromných skutků, protože zhruba vyrovnaný pravo-levý poměr sil zůstane ve sněmovně zachován. Když trojkoaliční pokus nevyjde, Topolánek půjde od vládního i od stranického válu, protože dohoda parlamentních stran s jasnou většinou bude vyžadovat dohodu s Jiřím Paroubkem, jemuž se prý ale za posledních sedm měsíců jednalo s ODS špatně. Bude-li třeba, „zdravé síly“ v ODS najdou za Topolánka náhradu. A s lidoveckým „fíkovým listem“ by se zajisté dalo navázat i na odkaz mnohými dosud nedoceňované „opoziční smlouvy“. Nejspíše by se pak psala bez úvozovek a „mirek topolánek“ s malými začátečními písmeny na paměť troufalce, který chtěl ODS odstřihnout od jistých symbolů a úseků jejich „současných dějin“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu