Všechny obchody se budou dělat přes Správu státních hmotných rezerv
Paroubkův kabinet minulou středu (12. října) schválil program podpory výroby biopaliv i dlouhodobou strategii využití biopaliv v České republice. Z vládních dokumentů, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že mocenským centrem státu pro celou tuto oblast by se měla stát Správa státních hmotných rezerv (SSHR), které dnes šéfuje bývalý poslanec za ČSSD Jan Žižka. Právě tam se má rozhodovat o tom, které firmy získají statut oprávněného výrobce bioetanolu pro dopravní účely a též oprávněného výrobce metylesteru řepkového oleje (MEŘO). Novinkou v tomto materiálu, předloženém ministerstvem zemědělství (které si tuto agendu převzalo po roce zpět od Ambrozkova ministerstva životního prostředí, jehož plán na rozdělování kvót zkrachoval), je právě to, že výroba bioetanolu, který se bude povinně přimíchávat do veškerého benzinu, a výroba MEŘO, povinně přidávaného do nafty, je řešena společně a dle shodného mustru. „Snahou tohoto materiálu je maximálně sjednotit navržené postupy pro oba výše uvedené druhy biopaliv,“ píše se v předkládací zprávě.
Nesplníme, co jsme slíbili.
Kdyby vláda nebyla v časové tísni (kterou si zavinila sama hlavně tím, že práce na řešení této problematiky, zasahující do několika resortů, špatně koordinovala), možná by ještě hledala nějaké jiné řešení, ale vzhledem k tomu, že už je pět minut po dvanácté a reálně hrozí tvrdá kritika a sankce ze strany Evropské unie, na další diskusi chybí prostor. Zelená kniha Evropské komise ukládá členským státům povinnost nahradit do roku 2020 v silniční dopravě minimálně 20 procent tradičních pohonných hmot alternativními. Má to mimo jiné vést ke snížení škodlivin v ovzduší, závislosti na dovozu ropy z politicky nestabilních oblastí a vytvořit nová pracovní místa pro udržitelný rozvoj venkova. I Česká republika se zavázala, že bude stále více využívat biopaliva. Evropské komisi již dříve oznámila, že v roce 2006 bude v Česku podíl MEŘO na celkovém prodeji nafty 1,56 procenta a podíl bioetanolu na prodeji benzinů 1,82 procenta. V roce 2010 má MEŘO činit 1,76 procenta a bioetanol 2,17 procenta (vyjádřeno jako energetický podíl). Už dnes je jasné, že cíl pro rok 2006 nemůže být dosažen, jedině že by biosložky byly dovezeny ze zahraničí, což je ale v příkrém rozporu s původními cíli celého programu. Nové lihovary, ač jsou vyprojektovány a mají často i stavební povolení, včas postaveny nebudou (banky odmítají na projekty poskytovat peníze, dokud neznají jasná pravidla nového byznysu). Do fatálních potíží se také dostal již zavedený program na výrobu bionafty. MEŘO není na trhu, protože jeho výrobci (jednoznačně největším je ústecká Setuza) většinu svou produkci vyvážejí, především do „žíznivého“ Německa. Pragmaticky reagovali na loňské zrušení státní podpory. Její letošní znovuobnovení je již nechalo naprosto chladnými, protože vývoz je pro ně i bez dotací výhodnější. Výsledkem je, že biodiesel od českých pump téměř zmizel. Biopaliv v České republice nepřibývá, ale naopak ubývá.
Ti, kteří nám škodí.
Výroba biopaliv byla v posledních týdnech výrazně zpolitizována. Byl to sám premiér Jiří Paroubek, který po setkání se šéfy tajných služeb na konci září prohlásil, že mediální aféru související s privatizací Unipetrolu zinscenovali lidé kolem Setuzy (podnikatel Tomáš Pitr & spol.), kteří prý s pomocí svých kontaktů do státní správy soupeří o ovládnutí lukrativní výroby biopaliv se skupinou Agrofert Andreje Babiše. Také odstoupivší šéf ČSSD Stanislav Gross dal Setuzu a svou „korupční aféru“ dohromady. Pochlubil se, že to byl on, kdo se o zastavení státní pomoci olejářům loni postaral. Bude ale velmi zajímavé sledovat, jak se Paroubkova vláda k Sezuze budou dále stavět, jelikož bez ní jen stěží stanovených ekologických cílů dosáhne. I proto lze očekávat, že se dříve či později pokusí získat podnik pod svou kontrolu a současného většinového akcionáře (Český olej) vytlačit. Vládou schválený program může být pro Setuzu a její představitele určitým zadostiučiněním a potvrzením vlastní důležitosti. Nelze přehlédnout, že v rámci připomínkového řízení se úřad vlády několikrát pozastavil nad tím, že materiál jde na ruku právě ústecké firmě. Úředníci ze Strakovy akademie například tvrdí, že podmínkám pro získání statutu oprávněného výrobce bioetanolu mohou vyhovět jen již existující velké průmyslové lihovary, přičemž na prvním místě uvádějí Moravský lihovar Kojetín (v Kojetíně se připravuje i výstavba nového bioetanolového lihovaru) a připomínají jeho vlastnické vazby na Setuzu (pro obě firmy navíc pracuje Tomáš Pitr jako poradce, ale jeho jméno se v materiálu neobjevuje) . Podobné výtky zaslali lidé z úřadu vlády na ministerstvo zemědělství i kvůli MEŘO. „Dle navržených zásad pro MEŘO jsou podmínky nastaveny pro akciovou společnost Setuza, která dokáže vyrábět jednoznačně nejefektivněji. V případě zájmu Setuzy o dodávky, nebude mít žádný jiný subjekt v České republice mimo ni možnost dodávek,“ píše se v připomínkách. Ministerstvo zemědělství ale tvrdí, že vytváří rovné a transparentní podmínky pro všechny subjekty na trhu.
Přes státní mezičlánek.
Zákon o ochraně ovzduší spolu s příslušným vládním nařízením stanoví „osobám uvádějícím motorové benziny a motorovou naftu do volného daňového oběhu povinnost zajistit, aby jimi uváděný sortiment pohonných hmot nejpozději k 1. lednu 2007 obsahoval i určité množství biopaliv nebo jiných paliv z obnovitelných zdrojů“. Povinné přimíchávání (podíl biosložky na celkovém objemu má být minimálně pět procent) bude na základě rozhodnutí vlády z minulého týdne probíhat dle specifického režimu. Na jedné straně budou figurovat povinné osoby (firmy uvádějící pohonné hmoty na trh), na druhé oprávnění výrobci biopaliv (lihovary a producenti MEŘO) a mezi nimi jako jakýsi prostředník a garant Správa státních hmotných rezerv. Statut oprávněného výrobce získají firmy od SSHR prostřednictvím žádosti, v níž mimo jiné musí na základě znaleckých posudků doložit, že jsou schopné v patřičném objemu a kvalitě bioetanol (MEŘO) vyrábět, a prokážou, že mají od prvovýrobců. smluvně zajištěn dostatek obilí (řepky) a jejich továrna vyhovuje všem ekologickým požadavkům. Správa státních hmotných rezerv každý rok vyzve lihovarníky a olejáře k podání žádosti o udělení statutu oprávněného výrobce. SSHR přidělí tento statut v pořadí na základě došlých žádostí každému žadateli, který splní příslušná kritéria. Každoročně také hmotné rezervy vyzvou povinné osoby (distributory pohonných hmot) k odběru určitého objemu biopaliv (lihu či MEŘO). Množství bude aktualizováno dle situace na trhu. První výzva by měla být zveřejněna ještě do konce roku 2006. Povinné osoby poté na základě uvedené výzvy uspořádají výběrové řízení, jehož vítěz (vítězové) z řad stanovených výrobců bioetanolu a MEŘO budou mít možnost jim v určitém období a objemu biosložky dodávat. Klíčovými parametry těchto tendrů musí být cena biopaliva, kvalita, termín první dodávky a záruky. Poté petrolejáři předloží SSHR k vyhodnocení „potvrzení závazného zájmu o odběr biopaliva“, parafovaný i příslušnými výrobci biosložek. Líh či MEŘO nebudou ale vykupovat od producentů sami petrolejáři, nýbrž právě státní hmotné rezervy, které je obratem za stejnou cenu výrobcům a distributorům pohonných hmot přeprodají. Půjde sice jen o účetní operaci, hmota půjde přímo, ale cílem je zabránit případným machinacím a zajistit, aby se daňové úlevy vztahovaly pouze na takto dodávaná biopaliva.
I Čepro je klíč k trhu.
Přes řadu pochybností (kritici například hovoří o korupčním prostoru v oblasti znaleckých posudků a při přidělování statutu oprávněných výrobců) se zdá, že tento model má přece jen blíže k tržním mechanismům než projekt z dílny ministerstva životního prostředí založený na dlouhodobých licencích a přidělovaných kvótách. Úzkým hrdlem celého projektu ale zůstává i společnost Čepro, přes jejíž terminály proudí na český trh polovina pohonných hmot. Zatím není na přimíchávání biosložek vůbec připravena (na výstavbu aditivačních jednotek potřebuje přibližně 1,2 miliardy korun, které nemá). Bez ní a bez Setuzy to nepůjde Asi právě proto jsou obě firmy centrem zájmu politiků i byznysmenů.
