Obrana varuje: Potřebujeme víc peněz, jinak nestihneme dokončit reformu včas
Pokud nedostaneme více peněz ze státního rozpočtu, nepočítejte s tím, že stihneme armádní reformu dokončit včas. Budeme ji muset přehodnotit. Navíc omezíme naši účast v zahraničních vojenských misích. Toto naléhavé varování se objevilo v materiálu Informace o stavu realizace reformy ozbrojených sil, který předložil na posledním zasedání Bezpečnostní rady státu ministr obrany Karel Kühnl. Premiér Jiří Paroubek mu ale vzkázal: Nic se přehodnocovat nebude, peněz máte dost.
Plánují výraznou revizi.
Celá slavná armádní reforma se už jednou musela předělávat. Také v roce 2003 to bylo kvůli nedostatku peněz. Místo 2,2 procenta hrubého domácího produktu dostala obrana „pouhá“ 2,05 procenta. Teď je situace obdobná, jen čísla nižší. Jsme na hranici 1,8 procenta HDP ročně. A to se vojákům zdá málo.
„Od roku 2003 dochází k opakovanému snižování podílu výdajů resortu ministerstva obrany jak ke státnímu rozpočtu, tak k celkovému HDP České republiky, a to výrazně pod nominální rámec předpokládaného finančního krytí reformy,“ uvádí se v dokumentu Informace o stavu realizace reformy ozbrojených sil, který má týdeník EURO k dispozici.
„Střednědobý výhled na roky 2007 a 2008 předpokládá další nominální snížení až do úrovně cca 1,75 procenta. Tato skutečnost může vést, při dalším snižování finančních prostředků, k nutnosti výrazné revize koncepce (Koncepce výstavby profesionální armády ČR - pozn. redakce), popřípadě politicko-vojenských ambicí deklarovaných ve Vojenské strategii,“ pokračuje Kühnlův text.
Plánovaný termín k dosažení takzvaných počátečních operačních schopností, stanovený na konec letošního roku, prý vojáci bez větších potíží stihnou. Vycvičí a vyzbrojí elitní jednotku – takzvané brigádní úkolové uskupení – schopnou okamžité reakce třeba i v rámci operací NATO a Evropské unie. Plány počítají s tím, že jednotka bude mít kolem tří tisíc vojáků nejrůznějších odborností. Ostatní armádní útvary mají dosáhnout podobných kvalit o pár let později, termín ke splnění cílových operačních schopností byl určen na rozmezí let 2010 až 2012. A právě ten je teď, říkají vojáci, kvůli nižšímu rozpočtu ohrožen.
„Schopnost ozbrojených sil dosáhnout cílových operačních schopností a současně zabezpečit ambice České republiky z hlediska zapojení do zahraničních misí je podmíněna udržením adekvátní úrovně výdajů státního rozpočtu kapitoly ministerstva obrany a jejich efektivním využíváním při plnění úkolů výstavby… Vzhledem ke snížení plánovaných výdajů v letech 2004, 2005 a 2006 oproti Koncepci nebude dosaženo cílových operačních schopností dříve než v roce 2012. Pokud dojde k další redukci plánovaných výdajů… bude nutné snížit stávající úroveň zapojení ozbrojených sil do zahraničních misí a přepracovat stávající Koncepci,“ píše se ve zprávě pro Bezpečnostní radu státu.
Jen rozumné návrhy.
Armádní volání po dalších penězích ale, zdá se, nebude vyslyšeno. Alespoň po dobu, kdy bude českou vládu řídit Jiří Paroubek. Ten sdělil týdeníku EURO, že je s výdaji na obranu spokojen a nevidí důvod něco měnit.
„Vláda vynakládá na rozpočet ministerstva obrany potřebný objem finančních prostředků k tomu, aby zabezpečila splnění úkolů účasti Armády České republiky v zahraničních misích, v rozsahu našich politicko-vojenských ambicí, dokončení reformy profesionální armády a udržení již dosažených schopností. Snižování podílu rozpočtu na HDP nevede v tomto okamžiku k potřebě cokoli přehodnocovat, neboť rozpočet resortu ministerstva obrany meziročně nominálně roste,“ uvádí Paroubek.
V další pasáži své odpovědi český premiér dokonce naznačuje, že ministerstvo obrany nespravuje přidělené miliardy hospodárně. „Za klíčové je nutné sledovat užití těch finančních prostředků, které byly ministerstvu obrany svěřeny, neboť rok 2005 ukázal, že téměř 25 procent svého rozpočtu přesunulo do rezervního fondu. Tyto prostředky byly z valné většiny závislé na nedokončených akvizicích, ale v nemalé míře i v provozních výdajích včetně platů,“ konstatuje ministerský předseda.
Paroubek navíc ve své odpovědi tvrdí, že fixace obranných výdajů na HDP by znamenala „snahu o trvalý růst bez ohledu na efekty, které by přinesly, a stabilitu veřejných financí“. Navíc prý většina evropských států NATO vynakládá na obranu méně než 1,8 procenta hrubého domácího produktu. Premiér uvádí například Belgii s 1,2 procenta HDP či Německo s 1,4 procenta.
Premiér zjednodušeně řečeno říká: Podpoříme vás, pokud přijdete s rozumnými návrhy. „Cílem sociální demokracie je, aby rozpočet ministerstva obrany ve své reálné hodnotě meziročně neklesal. Za klíčové však považujeme splnění úkolů reformy, tedy dosažení cílových operačních schopností, a pro splnění tohoto úkolu vyčleníme potřebné finanční prostředky za předpokladu, že resort bude schopen svůj požadavek věrohodně odůvodnit. Očekávám, že je resort bude umět účelně efektivně elokovat, takže jej například nebude přesunovat do rezervního fondu,“ uzavírá Paroubek.
Z loňského rozpočtu převedli vojáci do rezervního fondu 11,53 miliardy korun. Rok předtím to bylo 6,97 miliardy.
Žádné novinky.
Spory o peníze na obranu nejsou nic nového. Hádky trvají minimálně od zrodu novodobé české armády v roce 1993. Po celá 90. léta minulého století probíhaly nejrůznější reformy, v čele resortu se vystřídalo bezmála deset ministrů, a stejně to k ničemu nevedlo. Armáda zůstávala příliš velká a příliš drahá. Po vstupu do NATO donutil tlak spojenců tehdejšího premiéra Miloše Zemana k akci. Povolal na post ministra obrany bývalého vojáka z povolání Jaroslava Tvrdíka a poručil mu zreformovat armádu a zrušit základní vojenskou službu.
Tvrdík reformu odstartoval. Když ale v roce 2003 zjistil, že došly peníze (místo 2,2 procenta HDP měl dostat jen 2,05), rezignoval. Tvrdíkův nástupce, také bývalý voják Miroslav Kostelka přistoupil na kompromis a začal plnit vládou schválenou „Koncepci armády přepracovanou na změněný zdrojový rámec“.
I Kostelka ale tvrdil, že níž už prostě jít nemůže. V listopadu 2003 napsal svým podřízeným: „Armáda musí konečně získat jasnou a dlouhodobě garantovanou finanční stabilitu… Vláda slíbila, že po dobu minimálně tří let nebude rozpočet resortu obrany snižovat. Beru si jako osobní úkol zabránit dalšímu omezování výdajů na obranu. Nepřipustím další radikální zásahy do reformy.“ Pak z ministerstva odešel, nejprve na úřad vlády, později na místo velvyslance do Moskvy a všechno bylo jinak.
