Paroubkův Nedvěd

Nastala hra o šéfa resortu

Jiří Paroubek Miladu Emmerovou při jejím odvolání z funkce pochválil za odvedenou práci. A rozvážně poznamenal, že využití jejích schopností jako jedničky na plzeňské krajské kandidátce do sněmovních voleb nestojí nic v cestě. Vzhledem k tomu, že se Milada Emmerová dostavila k předsedovi vlády, aniž by tušila, že bude zpravena o tak závažné věci, si asi tuto pochvalu dostatečně nevychutnala.
Pokud by Emmerová v čele plzeňské kandidátky opravdu zůstala nebo kandidovala na volitelném místě, mohla by se za příznivé povolební konstelace dokonce třeba vrátit na pozici předsedkyně výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Asi sotva by se tam ale potkala se Svatoplukem Karáskem, který byl zvolen do sněmovny na kandidátce US-DEU. Právě on exministryni zdravotnictví při odchodu z funkce pochválil: „Byl jsem ve zdravotním výboru, kde ona byla předsedkyní. A mně se moc líbila. Mám ji za charakterní ženu, která to dělala s velkým nasazením, držel jsem jí palce.“ Milada Emmerová se bezpochyby líbila jako ministryně i řadě dalších sociálně smýšlejících lidí a se zdravotnictvím to nepochybně myslí dobře. Jak ovšem prohlásil plzeňský hejtman Petr Zimmermann, „je výborná lékařka a rozhodně nebrala svou funkci povrchně, ale chybělo jí, že na zdravotnictví nehleděla jako na ekonomický systém“. Milada Emmerová nastoupila do funkce s cílem stát na straně pacienta, a činila tak mnohdy bez ohledu na realitu, hlavně ekonomickou. Neuměla řídit tak složitý úřad a nedokázala se obklopit převážně schopnými lidmi.
Se svými představami o bezplatném zdravotnictví se stejnými možnostmi pro každého získala příznivce v levici ČSSD i na levé části celého politického spektra. Ne však u těch, kteří rozhodují a budou rozhodovat o směřování ČSSD jako strany, která má ambici být trvalým tvůrcem, nebo alespoň spolutvůrcem české politiky. Kdosi poznamenal, že sociální demokracie, pokud jde o zdravotnictví, kulhá kvůli programu, který se stále markantněji dostává do konfliktu s realitou. Vedení strany, nebo alespoň jeho části, je jasné, že pro příští volby bude nutné sociálnědemokratické pojetí zdravotnictví modernizovat a přizpůsobit reálným podmínkám. David Rath jako nejžhavější kandidát na ministerské křeslo je člověk, který své sepětí s ČSSD zatím nijak výrazně neprokázal. Bude-li připravovat program ČSSD v oblasti zdravotnictví – a jako ministr by ho musel připravovat – sází Jiří Paroubek zjevně na jeho pragmatičnost, schopnost formulovat myšlenky a jednoduše vysvětlovat složité věci. V tom jsou si podobní. To, že David Rath si myslí, že je třeba zvýšit spoluúčast pacientů, není pro jeho angažmá v ČSSD velký hendikep. Jednak si to premiér určitě myslí taky, jednak je odmítnutí vyšší spoluúčasti závaží, které bude muset sociální demokracie po volbách odvrhnout tak jako tak. A jednak to není to nejdůležitější, co bude třeba ve zdravotnictví udělat.
Jaroslava Durdisová z Vysoké školy ekonomické prohlásila o stávce lékařů, která předcházela pádu Milady Emmerové, že rozpor je již mezi zájmy soukromých lékařů a zájmem veřejným. Pro lékaře je jedním z kritérií podnikatelský úspěch, ale veřejným zájmem je minimalizovat náklady, nefinancovat zbytečné výkony, i kdyby byly podnikatelsky užitečné. A nejde jen o rozpor s lékaři, ale i dalšími subjekty, které dvě stě miliard vložených za rok do zdravotnictví živí. Nový ministr zdravotnictví nemůže mít gigantický úkol uvést to všechno do absolutního souladu, protože taková snaha je nikdy nekončící proces. Měl by však snížit finanční napětí v systému veřejného zdravotního pojištění. V tom mu do značné míry pomůže stát. Měl by i zefektivnit řízení resortu, především samého ministerstva. To schopný manažer s dostatečnými kompetencemi a podporou může za osm měsíců zvládnout. Hlavně by však měl premiérovi zajistit klid pro poctivou, tvůrčí práci. To Milada Emmerová doopravdy neuměla.
Sebevědomý Jiří Paroubek se zřejmě domnívá, že sám by s tím neměl problém, a proto hledá lidi, kteří jsou mu podobní. O údajném kandidátovi na post ministra Jiřím Koskubovi je veřejně známo pouze to, že je dosud primářem v nemocnici Na Bulovce, náměstkem ministryně zdravotnictví pro léčebnou péči se stal teprve letos a údajně se zasloužil o krach fúze tří pražských fakultních nemocnic, což popírá. Nejlépe ho zná Jiří Paroubek, protože je to jeho přítel .
Vyskytuje se ještě jedna spekulace, že řízením ministerstva zdravotnictví zůstane až do voleb pověřen Zdeněk Škromach, protože tam ze svého úřadu přes poledne snadno doběhne. Jinak je prý nejlepší do zdravotnictví nerýpat, protože to k ničemu dobrému nevede. Je chvályhodné, že Jiří Paroubek si to nemyslí. Historii hledání nového ministra zdravotnictví ve veřejnosti poněkud zatlačila zpráva, že se do mužstva Karla Brücknera vrací Pavel Nedvěd. To je v pořádku. Ještě lepší ale bude, pokud se podaří najít svého Nedvěda i Jiřímu Paroubkovi.